pondělí 31. prosince 2012

Na kolejích - Krize II

Vyšel jsem na chodbu a zvládl jsem tak akorát dojít ke křeslu a sesypat se do něj. Byl jsem z toho úplně hotovej... Proč to ten pitomec udělal? Byl jsem naštvanej a přitom zoufalej. Strašně moc jsem mu chtěl odpustit, nedokázal bych se s ním rozejít. Ale vůbec jsem nevěděl, jak to mám udělat. Trochu jsem se vzpamatoval, párkrát zamrkal vlhkejma očima a doloudal jsem se do baru. Ani jsem se nezdravil s klukama, objednal jsem si a sedl si sám dozadu do kouta.

Netušil jsem, že Honza na tom mezitím byl ještě asi o něco hůř. Uklízel moje věci a brečel u toho, čichal k mým trenkám, vážně věřil, že je to naposled. Snad poprvé v životě po mně něco uklízel. Nadával si do ožralejch debilů... Pak šel do sprchy a vzpomínal, co jsme spolu všechno prožili...

Já si mezitím přes mobil prohlížel ty fotky. Nemohl jsem si pomoct, začal jsem se usmívat... a péro mi tvrdlo... byl tak sladkej. Honem jsem mobil odložil a raději se napil.

Honzovi ve stejnou chvíli tvrdlo péro ve sprše, jak byl zabranej do vzpomínek, pak ho ale zklidnil studenou vodou, utřel se a oblíkl se. Sedl si na svoji postel a koukal na tu moji, prázdnou. Váhal, jestli má jít za mnou, čekal, že ho právem pošlu do prdele.

Já se mezitím přesunul z kouta k baru a dal se do řeči s barmanem. Měl jsem v sobě už pár panáků, kecali jsme o všem možném, ale zmínce o Honzovi jsem se vyhýbal, nechtěl jsem o něm mluvit.

Honza si dal panáka a hladil moji peřinu, sbíral odvahu na to, vydat se za mnou. Nakonec to nevydržel, dal si ještě jednoho na kuráž a vyrazil k baru. Před vchodem sice ještě chvíli zaváhal, ale nakonec vešel dovnitř.

Já už byl mírně opilej... Trochu naštvanej... Nadrženej... A hlavně mi Honza hrozně chyběl. Zase jsem si na něj vzpomněl a obrátil do sebe panáka. Znovu ve mě rostl vztek, protože jsem měl pocit, že mu nestojím za to, aby došel a omluvil se.

Přišel tiše, sedl si vedle mě na bar a objednal si pití. "Promiň," zašeptal směrem ke mně.

Koukl jsem na něj. "Nespletl sis podnik, heteráku? Nebo hledáš někoho, kdo si před tebou bude v úžasu nad tvou krásou honit?"

Položil mi ruku na stehno. "Nespletl. Došel jsem za tím, kdo mi už hezkých pár měsíců leží v hlavě," řekl tiše a podíval se mi do očí, pak se otočil k baru a upil ze své sklenky.

Otřepal jsem se, vzal jsem si panáka a trochu nejistě jsem se vydal k samostatnému stolu. "Jdeš se mnou?"

Beze slova se zvedl a šel. "Hele, fakt mě to dost mrzí a jsem na sebe nasranej," říkal, když si sedal. "Omlouvám se, Tome, i když vím, že to omluva těžko napraví..."

Sedl jsem si a díval se na něj prázdným pohledem. "No aspoň, že seš nasranej," ušklíbl jsem se trochu. "Dovedeš si představit, co jsem na tebe já? Ne... Nedovedeš..."

"Tome... Odpusť mi to, prosím... Byla to prostě fakt ode mě pěkná pičovina..."

Chytnul jsem ho za ruku a usmál se na něj. "Pamatuješ si, jak jsme tě tenkrát tady mrdali na hajzlu?"

"Jo," odpověděl mi trochu překvapeně taky s úsměvem.

"No... Tak já se cítím asi tak jako ten hajzl, o kterej jsi byl opřenej," pokračoval jsem smutně a jemu zmrzl úsměv na rtech. "Zneužitej, pochcanej, postříkanej, nikomu na něm nezáleží... Prostě posloužil, však on to někdo uklidí..." Dokončil jsem tiše, bylo mi do breku.

Honza mě chytil za ruku. "Ale mně hodně záleží na jednom klukovi, který tu se mnou sedí a kterému jsem hodně ublížil. A prosím ho, abych to směl uklidit... Abych to mohl napravit..." Díval se mi upřeně do očí.

Povzdechl jsem si a odvrátil jsem pohled. "Nemusíš se přemáhat. Ty fotky jsem smazal, jedinou kopii máš ty. Nikdy bych je nedokázal nikomu poslat..."

"Nejde mi o ty fotky, Tome, jde mi o tebe. Fotky jsou mi v tuto chvíli ukradený, ale ty jsi mi ukradený nikdy nebyl. Nechci o tebe přijít, protože... protože tě miluju, Tome." Zachvěl se mu hlas. Pevně jsem mu stiskl ruku, nic jsem neříkal, jenom jsem se mu zase díval do očí. "Moc bys mi chyběl... Moc tě miluju." Dodal a sklopil pohled. V koutcích se mu jiskřily slzy.

Díval jsem se na něj trochu smutně, ale v očích se mi začínalo jiskřit. Něco z toho asi byly slzy, ale ten zbytek byla neuvěřitelná úleva, nával fantastický nálady. "S tvým talentem si najdeš jinýho..." Zkusil jsem to ještě.

"Ale já nechci jinýho, já chci tebe, chápeš?" Naléhal na mě.

"Hned?" Ušklíbl jsem se.

Políbil mě na ucho. "Kdykoliv," zavrněl.

"Měl jsem chuť tě zabít, věříš mi to?" šeptal jsem mu do ucha.

"No možná jsi to měl udělat... Protože tě asi zruinuju samou touhou..." odpověděl mi a jemně mě kousl do ucha.

Zatřepal jsem hlavou a rozesmál jsem se. "Svině! Nedokážu na tebe být naštvanej... Mazej na hajzl! Do první kabinky, necháš odemčeno, stáhneš kalhoty, klekneš na mísu a prdel vystrčíš proti dveřím. A pak už budeš jenom doufat, že budu první, kdo na ten hajzl dojde!"

"To teda doufám," usmál se Honza a nadrženě vyrazil na záchody. První kabinka byla obsazená, tak zapadl do druhé, počítal, že si s tím nějak poradím.

Po chvíli jsem se sebral a pomalu vyrazil na záchod. Z první kabinky zrovna vycházeli dva kluci, no asi si taky potřebovali užít. Usmál jsem se na ně a v tu chvíli jsem dostal fantastickej nápad! Potřeboval jsem jenom pár šeptanejch vět, abych klukům naznačil, co od nich chci.

Jeden z kluků měl kolem krku šátek, tak jsem mu naznačil, ať ho co nejrychleji uváže Honzovi kolem očí. Kluk se usmál a přikývl, pěkně voněl - úplně jiným parfémem než já. Otevřel jsem dveře Honzovy kabinky, fakticky tam klečel s vystrčenou prdelí a když uslyšel dveře, pěkně nadrženě tím zadkem zavrtěl.

Kluk mu hned přehodil přes oči šátek a začal ho uvazovat. Honza trochu znejistěl, pak si uvědomil tu vůni a došlo mu, že to nejsem já. Cukl sebou a chtěl se postavit, ale druhej kluk nepotřeboval ani ukázat a pevně mu chytil ruce.

"Heej, nechte mě, hajzlové, nejsem tady pro vás!" Protestoval Honza a mlel sebou.

To už ho pevně drželi oba. "Já si myslím, že když někdo klečí na hajzlu s vystrčenou prdelí jako ty, tak je nachystanej pro každýho, kdo přijde, ne?" Opáčil mu první kluk pobaveně a já mu málem vlepil pusu - tomu klukovi, samozřejmě, ne Honzovi.

"Kurva, nechte mě!" Mlel sebou Honza o to víc, kopal kolem sebe nohama, ale kluci ho drželi pevně.

"Napřed si tady klekneš, a pak to najednou nechceš? Copak copak?" Pokračoval ten kluk ve výsměchu. Olízl jsem si prst a beze slova jsem ho zatlačil Honzovi do díry.

"Nebyl jsem tu pro váááááásssss!" Protáhl konec, jak do něj zajel můj prst. "Okamžitě toho nechej!"

"No jestli jsi čekal někoho konkrétního, tak ten prostě nedorazil." Honza fantasticky zblednul a polil ho ledovej pot. "Mimochodem, ten kluk, co jste spolu seděli vzadu... zaplatil a šel domů... Asi si z tebe udělal trochu legraci, ne?"

"Cože?" Vyhrknul Honza a začal sebou mlátit hlava nehlava, opravdu zpanikařil, kluci měli docela problém ho udržet.

Tvrdě jsem mu vrazil do díry druhej prst, a druhý z těch kluků taky přispěchal se svojí hláškou. "No no, klídek, tvoje díra to potřebuje, tak se o ni místo kámoše postaráme my..."

"Ne, ta je jenom jeho!" Zařval Honza a zmítal se mezi klukama a mýma prstama v díře. "Okamžitě mě pusťte!"

"No, asi o ni zas tak moc nestojí," zasmál se zas ten druhý kluk a já pokračoval v tvrdým prstění Honzovy díry. Kluci byli fantastičtí, hráli to dokonale! Chytnul jsem Honzu za hlavu a přirazil ho jednomu z nich na rozkrok. Počítal jsem, že není ve stavu, aby přepočítával, kolik se ho dotýká rukou.

"Na tvoje úsudky seru! Okamžitě mě pusťte!" Hekal Honza a odvracel tvář.

Přirazil jsem mu zas hubu na rozkrok toho kluka, pak jsem vytáhl ptáka a rozetřel po něm sliny. A pak jsem ho začal tlačit do Honzovy díry. "No vidíš, jak to jde jednoduše..." zamručel kluk číslo dvě a všichni tři jsme se na sebe křenili.

"Vy zrmdi, nechte toho, okamžitě toho nechte!" Řval Honza a mlátil sebou na všechny strany, byl hrůzou bez sebe. Nefalšovaný znásilnění... To mu trochu srovná hřebínek... Usmíval jsem se pro sebe a dál ho mrdal. "Nech-te-mě-být!" hekal Honza do rozkroku prvního kluka v rytmu mých přírazů, pod kalhotama mohl pěkně cítit jeho tvrdého ptáka.

Cítil jsem, že to na mě už jde, tak jsem raději honem ptáka na chvíli vytáhl a pak jsem kopnul do dveří, aby bouchnuly. "Heej, co to kurva děláte?" Vykřikl jsem.

"Tome!" Vydechl Honza s úlevou, když uslyšel můj hlas.

"Neřvi a pojď se přidat, čekal tady jenom na to!" Skočil mu do řeči první kluk.

"Jo, to věřím... On už je takovej..." Řekl jsem schválně zklamaně a pak jsem zas do Honzy vrazil čuráka.

"Neeeee," zasténal Honza. "Tome, prosím, pomoz mi, prosíííím!" Křičel, mlel sebou a snažil se dostat ze sevření kluků.

"Si to užijte, kluci, nebudu rušit..." Dořekl jsem a začal jsem pořádně tvrdě přirážet.

"Nee, Tome, neodcházej, prosím, prosíííím!" Řval Honza a mlátil sebou, až to s klukama házelo. "Vy kurvy, vy svině, nechte mě být!"

Celou tu dobu jsem ho pěkně svižně šukal, a za chvíli už jsem mu stříkal do prdele. Musel jsem se kousnout do rtů, abych nesténal, naštěstí kluk číslo dvě přesvědčivě sténal místo mě. Pak jsem se na kluky usmál a mrknul jsem na ně. Sklonil jsem se k Honzovi, pohladil jsem ho po bocích a zašeptal mu do ucha - "Jaký to je, být na hajzlu znásilněný neznámým chlapem?" A pak už jsem jenom čekal, až mu to sepne.

Honza ztuhnul, celý zaražený. Absolutně nechápal. Kluci ho pustili a v tichosti se vytratili, já ho pořád objímal s ocasem v jeho díře.

"Tyyy... Tyyy..." Funěl Honza, celej se napnul, vypadalo, že každou chvíli vyletí.

"Co ty?" Zasmál jsem se.

Pak se konečně uvolnil. "Dostals mě..." Usmál se pod šátkem.

"Kompletně, miláčku. Otoč se," zasmál jsem se zase.

Honza se na mě otočil. "Seš pěkně vychcanej, víš to?" A natáhl ruku k šátku.

"Vychcanej ještě nejsem, tak moc neprovokuj. A ten šátek si laskavě nech!" Štěknul jsem na něj, pak jsem si klekl před něj na zem a začal mu kouřit péro.

"Hele... Proč jako... Chci vidět, kdo tu všechno je!" Protestoval Honza.

"Přestaň si klást podmínky, když ti právě nabízím usmíření!" Zavrčel jsem.

"Omlouvám se, už mlčím..." Vydechl Honza.

Chytil jsem ho za zadek a začal ho hulit. Měl jsem na něj neskutečnou chuť. Honza jenom heknul a rukama si mě narážel na péro. Udával jsem mu rytmus, v jakém mi má vymrdávat pusu. Strašně moc jsem ho chtěl cítit v sobě, strašně moc jsem chtěl ochutnat jeho mrdku. Vzdychal a zakláněl hlavu, maximálně si to užíval. Dráždil jsem ho na koulích, honil ho, kouřil ho.

"Joooo," zasténal Honza spokojeně.

Strčil jsem mu prst do díry. "Pojď, miláčku." Znovu zasténal, zrychlil dech, pak se napnul a s řevem cákal do mojí pusy; nadšeně jsem to všechno polykal. Pomalu jsem se zvedl, olízl si jeho mrdku ze rtů a natáhl mu kalhoty. Pak jsem mu konečně sundal ten šátek. "Pojď, teplá nám uvnitř pití..."

Honza na mě zmateně hleděl, totálně to nechápal. "Tome... Kde jsou... A proč..." Vyšel za mnou jako ve snách.

Objal jsem ho. "No, nejspíš sedí u stolu, co já vím. To byla naprostá náhoda. Ale musím říct, že vydařená!" Rozhlídl jsem se a pak jsem mávnul na kluky u stolu. "Hele, pěkně jim kup panáky, odnes jim ten šátek a dej každýmu pusu, zaslouží si to, byli skvělí..."

"Ty jeden hajzlíku..." Zavrčel, ale pak se ušklíbl a vyrazil k baru pro pití. Koukal jsem mu na zadek, vrtěl jsem hlavou a v duchu se usmíval. Existuje vůbec něco, co bych tomudle klukovi neodpustil?

22 komentářů:

  1. Můžu se zeptat,ukážete někdy své tváře?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele... Todle novoroční přání ti holt nemůžeme splnit...
      Docela hodně cestuju a tím pádem docela hodně nechávám Honzu samotného doma. Takže nehodlám profláknout jeho obličej, aby se mi po něm na ulici lepili různí nadrženci :)
      Chápeš, ne?
      Díky.
      Tom

      Vymazat
    2. Ano, jsem chudáček zavřenej doma, nos nevystrčím ven, když Tom odjede... :D Tvle, jsi mě rozesmál, miláčku! :D Nicméně je fakt, že se nemusí o tvůj klacek otírat kde jaká huba nebo díra na veřejnech záchodkách. A taky chceme mít přece jenom aspoň v tomto ohledu trochu toho soukromí, což jistě chápete. Už tak se tu prezentujeme dost otevřeně. :) Díky za pochopení.
      H.

      Vymazat
    3. Jasně kurva, už tak si nechávám vyhulit na každým letišti, a kdybych proflákl svoji tlamu, měl bych to i v letadle... Víš co, ty namyšlenej frajere? Přesuň se prosím o pokoj vedle a přestaň to řešit veřejně!

      Vymazat
    4. Drahoušku, dám ti jedno dobře míněný doporučení, než tam dojdu: Otevři okno, zhluboka se nadechni a pomalu vydechuj. A několikrát to zopakuj. Pak se můžeme pobavit o kde čem. A různými způsoby, lásko.

      Vymazat
    5. Vzdáááááávááááááám séééééééééééééééééééé!!! POMÓÓÓC!!! SOS!!! Mayday!!! ...---...!!! Já jsem to tak nemysle...

      Vymazat
  2. Neříkám,že se mi tohle partnerské pošťuchování nelíbí :D,občas se s přítelem taky tak lehce škádlím :D:D,ale nechtěli by jste to provozovat v soukromí??? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje řeč, doufám, že si to Tom brzy přečte, díky za podporu!:D :D :D

      Vymazat
    2. Tak pokud mu ho ted někdo nehulí na letišti ( nic ve zlém ;) ),tak si to třeba přečte :D

      Vymazat
    3. Hele - já se omlouvám.

      Milý Anonyme, my spolu s Honzou normálně komunikujeme; veřejné pošťuchování přes blog je fakt jenom taková trochu hra. Uznávám, asi jsem včera ujel... Na důvodech nezáleží, ale vystartoval jsem po Honzovi mnohem víc než by si zasloužil, a mnohem víc, než by mělo veřejně smysl. Takže sorry.

      Mimochodem, v průběhu dne jsem dostal od Honzy SMSku "Jak se ti sedí?" a odpověděl jsem mu na ni "Moc vtipný." Jo, uznávám, prostě jsem si to včera zasloužil :)

      A jinak, po skoro 24 hodinách bez spánku; Honzi - už jsem skoro tam, kde mám bejt :) A sedělo se mi blbě a fakt mi nikdo nevykouřil a ani mě nikdo neošukal na žádným letišti :) A ty, Anonymní kámo - škádlení se s přítelem je super. Hlavně, když za to přítel stojí :D

      Čau vy dva :D

      T.

      Vymazat
    4. Ano,můj přítel za to stojí ,občas mám ho ale chuť zabít(min. 1 týdně :D:D) ,ale jinak je to moje zlato. A jinak doufám Tome(nevím jak jsem tě měl oslovit) že nejsi naštvaný ,já to myslel jen ze srandy :)

      Vymazat
    5. Naštvanej nejsem, pochopil jsem to jako srandu :) A tu chuť zabíjet znám velmi důvěrně :) (Stejně jako Honza :D)

      Vymazat
    6. :D:D Jeden den ho zabít a druhý den se neumíš představit ,jak by si bez něho mmohl žít :):D

      Vymazat
    7. Nehodilo by se založit nějakou diskusní stránku? :D

      Vymazat
    8. Tak chtělo by to :D:D
      Nevadí že tykám?? :D

      Vymazat
    9. Jo a třetí den to nevydržíš a musíš ho vyhrabat :D

      Vymazat
  3. Asi tak no :D ,ale ted doufám že to nezjistí,myslím to co tady píšu, jinak bych si asi taky celý den nesedl :P:D:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... a podle mého má Honza pravdu ,chtělo by to nějakou diskuzní stránku ,ať se můžete někde pošťuchovat :):D:D

      Vymazat
    2. Hele, ale, my fakt s Honzou naši komunikaci zvládáme. Aspoň teda myslím :)

      Uznávám, že občasná legrace jako zrovna tato diskuse je fajn, ale dedikované diskusní stránky mi přijdou trochu přehnaný :) Nooo, my to s Honzem proberem... interně :D

      Vymazat
    3. Aby jste se spolu nedostali spíš k něčemu jinému :D:D

      Vymazat
    4. Abyste. Ne "aby jste," ale "abyste"... Sorry, já si takové věci nedokážu odpustit :)
      A pokud přijdeš na to, jak se dostat k něčemu jinému (a pořádnému!), když nás od sebe právě teď dělí nějaká ta tisícovka kilometrů, tak si to můžeš patentovat a já ti budu platit licenční poplatky klidně třikrát denně tím koncem, kterým budeš chtít :)

      Vymazat
  4. Já jsem myslel,že jste spolu :D
    Tak pardon

    OdpovědětVymazat