Sledoval jsem Mattyho,
jeho pohled na mě byl úplně lhostejný, skutečně mě vůbec
neznal. Otočil jsem se na patě a v doprovodu ochranky jsem odešel.
Tak jo, Matty mě sice nezná... Ale je živý! A o to přece šlo!
Uběhl týden, za
který se Matty stihl úplně zotavit a konečně ho propustili z
nemocnice. Já ten týden strávil doma, sám a úplně zoufalej.
Bylo to možná ještě horší, než kdyby byl Matty ... pryč. Ale
takhle jsem věděl, že někde vedle mě žije, a přitom o mně
vůbec neví!