Zrovna začínalo léto, zkoušky už jsme měli oba za sebou a celkem jsme se otravovali na kolejích. Teda, ne že bychom se přímo otravovali, ale neměli jsme nic pořádného na práci a ani jednomu se nám nechtělo jet domů. Byl příjemnej červnovej večer. Ležel jsem rozvalenej v posteli s nějakou knížkou, Honza seděl u stolu a nejspíš sjížděl na noťasu nějaké porno :-)
"Hele, Tome..." Začal rozvláčně. Jenom jsem souhlasně zamručel. "Co bys řekl malýmu výletu někam?" Sondoval pomalu půdu. "Škola už je za náma, nebudeme tu jen tak trčet ve městě, ne? Coo?"
"Mně je tu dobře," protáhl jsem se na posteli. "Kam bys jako chtěl jezdit?"
"Tak jako na chvíli vypadnout někam ven... Už mi to tu leze na mozek... Co ty na to, co? Trocha přírody, kolo, voda, les ... romantika, pivo... Coo?" Evidentně to myslel vážně.
Odložil jsem konečně knížku. "To jako fakt chceš jako opravdovej výlet, jo? Já čekal zase nějakou tvoji opičárnu," zakřenil jsem se na něj.
"Tak opičárna se dá udělat vždycky, že jo," oplatil mi Honza úšklebek.
"Běž do hajzlu, čuně, zvládáš někdy myslet i na něco jiného?" Rozesmál jsem se.
"Neser!" zavrčel. "Ne, vážně, chtěl bych nějak na opravdovej výlet, přesně jak říkáš."
Koukl jsem na něj a usmál se. "Jako třeba pod stan, jo? Umíš si představit, že my dva spíme někde v kempu?"
Honza se na chvíli zasnil. "Nooo... Ne, to ne!" Rozesmál se.
"No tak vidíš, vole... By nás vyvedli hned první noc," smál jsem se taky.
"Jo a zavřeli by nás za veřejný pohoršení. Tak ale, nejsou to jenom kempy, kde se dá postavit stan..."
Ušklíbl jsem se na něj. "Vidím, vole... Máš stan v kraťasech."
"Coo? A jo... Vole..." smál se pořád Honza. "Přece tu nebudeš hnít zaživa," přitvrdil naléhání, vstal, klekl si na postel a začal mi rukama masírovat ramena. "Přece trocha pohybu nás nezabije, ne? A některým může pomoct s formováním postavy do vysněných ideálů..."
Ucukl jsem mu. "Čili to zas celé byla jenom záminka k šukání, jo?" usmál jsem.
"Heej, ne, seš fakt děvka!" Vyprskl Honza. "Ve všem jenom hledáš mrd..."
"Tak jo, jak myslíš. Příští šukačka bude v přírodě. Berem kola a jedem, chci někam k vodě." Odkulil jsem se z dosahu jeho rukou.
Naklonil se ke mně a vlepil mi pusu. "Tě žeru!"
Zase jsem ho odstrčil. "Heej, myslím to vážně, dej ode mě pryč ty nadržený pracky! Trocha půstu ti neuškodí."
"Nápodobně, miláčku. I když ve tvém případě bych hovořil spíš o více než troše půstu," smál se, pobíhal po pokoji a hledal svoje věci.
"Jak jako?" Podíval jsem se na něj nevinně. "Já jsem tě včera nepíchal!"
"No tomu se teda říká odhodlání, neřekls mi, žes s tím půstem začal už včera," oplatil mi Honza popichování.
"Já odhodlanej nebyl, to tys mě nenechal... A vůbec, kam chceš vlastně jet?" zeptal jsem se ho a taky jsem si začal balit věci.
"To je jasný - kolo, voda, ne moc náročný terén - s ohledem na některé členy výpravy... To je jedině Šumava!"
Koukl jsem na něj a ušklíbl se. "Aby ti tam tu tvoji kládu nesežral kůrovec..."
"Bez obav, ten se k ní ani nepřiblíží, protože co to jenom půjde, bude v prdeli," zasmál se Honza a s pěkným mlasknutím mě pleskl po zadku.
Uskočil jsem. "Podržím ti až za odměnu, takže laskavě plánuj super výlet, protože jinak si budeš tak akorát honit!"
V tom svém neuvěřitelném binci našel nějakou záhadou mapu, rozložil ji na stole a studoval ji. "Před tebou? Rád... To totiž nevydržíš!" Usmál se Honza a olízl si rty.
"Můžeš začít třeba hned a uvidíme. Stejně s tím tvrdým pérem nemůžeš nikam jet." Pokračoval jsem.
"Neprovokuj... Zloděj křičí, chyťte zloděje..." Povalil mě na postel a sáhl mi mezi nohy: "No jak říkám, no." smál se.
"Heeej, já ti fakt nedám, kundo," bránil jsem se se smíchem. "Ale klidně si ho vymlaskni!"
"Nedáš?" Usmál se Honza a chytil mi ruce. "To bychom se na to podívali... Protože když mi nedáš dobrovolně, budu tě muset asi znásilnit..." Začal mě lechtat.
"Zkus to jednou vydržet... Ráno vyjedeme, jo? A do tý doby prostě nic nebudeeééé... Voléééé!" rozesmál jsem se a cukal sebou.
"Ani malinko?" Ptal se Honza a lechtal dál. "Úplně malilinko?"
"Honzoooo... To dáme... Aaaaaaa... Zítra si užijeeem, pičoooo, nech mě bejt!" Smál jsem se a škubal jsem se. Honza se culil, bylo vidět, že pořád ještě váhá, jestli na mě skočit nebo ne.
"No dobře, pokusím se o nemožné," usmál se a konečně mě nechal vydechnout.
"Zkusíme prostě novinku - spát vedle sebe a nechat se bejt, hm?" Rozvíjel jsem ten návrh, nevím proč - byl jsem děsně nadrženej, oba jsme měli tvrdý péra, ale prostě mi to přišlo jako prima provokace.
"Heeej," mručel Honza nespokojeně.
"Hele, budeme potřebovat spoustu energie na kola!" Protáhl jsem se na posteli a okázale jsem si párkrát pohladil bouli v kraťasech. "Dobrou noc, kotě!"
"Fakt ani trochu?" Pokoušel mě Honza a hladil mě po prsou. "No tak teda dobrou," vydechl nakonec rezignovaně a vzdal to. Kdyby vydržel ještě pět vteřin, tak nejspíš dosáhl svého. Chtěl jsem ho pohladit na dobrou noc, ale netroufl jsem si, protože to už bych asi neodolal, byl jsem na hranici sebezapření.
"Dobrou noc, miláčku. Bude to fakt stát za to zítra, vymyslels super nápad!" Promluvil jsem k jeho zádům.
"Dík... A taky dobrou," zamručel, otočil se ke mně a dal mi pusu.
"Mazej," zasmál jsem se a odstrčil ho, pak jsem zavřel oči a zkoušel usnout. V duchu jsem viděl jeho tvrdé péro a měl jsem na něj hroznou chuť. Navíc se ke mně Honza tiskl zadkem, občas jím zavrtěl. No, bylo to sebezapření pěkně blbej nápad, ale třeba na tom něco bude, zítra to bude stát fakticky za to! Usmíval jsem se v duchu a konečně jsem usnul.
Ne že bych se vyspal moc pohodlně.
Ráno jsem se probudil s Honzou v objetí, dotýkali jsme se tvrdýma kládama.
"Dobré ráno," zazíval Honza rozespale. "Tome, já bych tak..." Protáhl se.
Zasmál jsem se a plácl ho před péro. "Jo, já vím. Mazej se osprchovat, já udělám snídani. Vymyslel sis výlet, tak trp!"
"Chjooo," zamručel Honza a vyrazil pod sprchu, cestou si ještě prohrábl koule a pohonil péro. Podíval se na mě vyčítavě, ale nakonec vypadl z pokoje. Skoro jsem nebyl schopný nachystat jídlo, jak mi hučelo v klacku. Myslel jsem na Honzu, jak stojí pod sprchou, voda teče po jeho nahém těle... Do prdele, co jsem to vymyslel za idiotskou podmínku? Nadával jsem si v duchu. Honza se vrátil s osuškou kolem boků a vypadal, že ho vzrušení trochu přešlo, buď se osprchoval hodně studenou vodou, nebo si ten hajzlík pěkně ve sprše vyhonil péro. "Co bude dneska dobrého?" Přitiskl se ke mně zezadu.
"Jsem měl pěkně blbej nápad, co?" Usmál jsem se na něj.
"Už jsem si zvykl," usmál se taky a jemně mě kousl do ucha. "O to víc se těš na večer, kundo," zavrněl.
Vysmekl jsem se mu a zasmál jsem se. "Hele, máme snad nějakou hrdost, ne? Vydržíme to až do stanu! Jdu se taky sprchnout, najíme se a padáme." Málem jsem si ho ve sprše vyhonil, ten půst byl fakt idiotskej nápad. Ale řekl jsem si, ať ten večer stojí za to, a místo honění si pustil hodně studenou vodu. Vrátil jsem se ze sprchy, Honza mezitím dochystal věci a převlíkl se do cyklodresu, ocas už mu zase lehce stál a bylo to dost vidět, kraťasy by to jeho péro schovaly líp. Jak jsem ho uviděl, jenom jsem polkl. "V tomdle chceš jako jet, jo? Proboha, ocas ti bude vidět na kilometr! A já se asi udělám jenom z toho, jak na tebe budu čumět!"
Podíval se na mě a ještě si provokativně prohrábl rozkrok. "Myslííííš?" usmál se. "Třeba tě to po kilometru jízdy přejde," provokoval mě, "musíme přece vydržet, ne?"
"No jsem zvědavej, jestli do večera zvládneš do toho dresu nestříknout," zašklebil jsem se na něj. Více méně v nezvyklým tichu jsme posnídali a Honza konečně zavelel odjezd.
Sedli jsme na kola a vyrazili oba dva s tvrdýma čurákama. Říkal jsem si, že až vyjedeme z města, tak to už snad nebude tolik vadit. "Hele, jeď první, ty víš kam jedeme!" Popíchl jsem Honzu.
"Svině," zavrčel s úsměvem a předjel mě.
Jenom co jsme vypadli z civilizace, začal jsem ho hecovat. "Máš super prdel, miláčku... Už vidím před očima, jak do ní večer zarážím ocas. Nejradši bych tě prcal za jízdy, jak se ti ta prdel houpe ze strany na stranu." Honza něco zavrčel a já pokračoval. "Bych se nemusel ani hnout a za chvíli bych do tý tvý píči cákal, jak bys mi ji masíroval." Vyžíval jsem se v pěkně prasáckých popisech, cesta mi rychleji utíkala a s Honzovou prdelí před očima mi vymýšlení těch představ ani nedalo moc práce. "Asi ti zakážu nosit uplý hadry, protože s takovou prdelí musíš mít za sebou tři čísla jenom než dojdeš ráno do školy!"
"Sklapni, ty nadržený prase, a šlapej!" Smál se Honza a chvíli šlapal ve stoje. "Však proč si myslíš, že mi ta cesta do školy vždycky tak dlouho trvá!"
"No mně to neva, aspoň máš večer kundu dobře rozmrdanou a jak seš vystříkanej, dýl vydržíš... Myslíš, že kdybych jel vedle tebe, tak bych tě mohl za jízdy prstit?" Nedal jsem se odbýt.
"Kdyby sis tam prorval díru," zdálo se, že Honza ten návrh seriózně zvažuje.
"Hele, a nechceš si vlastně sundat sedátko a jet jenom na tyčce?" I tendle blbej vtípek do našeho rozpoložení zapadl.
"To mě taky napadlo, ale jako speciál pro tebe, ty kundo!" Smál se Honza. "Aspoň bys držel hubu a věnoval se plně sportu!"
Nějakej kus jsme ujeli zase mlčky. "Hele, musíme jet ještě daleko?" Houkl jsem pak na Honzu.
"Dneska už jenom pár kiláků," křikl přes rameno.
"Hele, a ještě ti furt stojí ocas? Zezadu to nevidím!"
"Už ne, nemá se o něj kdo otírat zrakem."
"Otřu se ti o něj, jenom co zastavíme!"
"To si ještě chvíli počkáš. A ty sis už sundal to sedátko?" Pokračoval Honza v provokacích.
"Nemusím nic sundávat. Čumím na tvoji ukázkovou prdel a celej den teču do kombinézy. Máš na tu prdel zbrojní pas?"
"Seš fakt chlípnej..." Usmíval se Honza a šlapal dál.
"Nejsem chlípnej, to ty na mě celej den vystrkuješ prdel. Tak co jako čekáš?" Hrál jsem uraženého.
Konečně jsme dorazili na místo: veřejné tábořiště kousek za vesnicí, poblíž řeky. Měli jsme štěstí, protože tam nikde nikdo nebyl. Seskočil jsme z kola a vrhnul se na Honzu. "Musíme stavět stan?"
"Nevím, jestli mám větší hlad nebo chuť na tebe," smál se Honza, málem jsem ho povalil na zem i s kolem. "Nechej toho!" Odstrkoval mě se smíchem.
"Si pochutnej na mně a máš to dohromady," podbízel jsem se mu.
Honza byl ale neúprosný. "Stavíme stan! A pak se uvidí."
"Heeeej," zamručel jsem zklamaně. "Hele, sto metrů odsud jsem viděl hospodu, si tam můžeme něco dát, mám vlastně fakticky taky hlad. A i když stříkáš hodně, tak mi to nejspíš stačit nebude."
"No dobře," odpověděl Honza naoko uraženě. "Je fakt, že tebe se taky nenajím!"
"Ale napřed teda postavíme ten stan, jo? A pak přijdeme a dáme si dezert, jooo? Hlavní chod v hospodě a mrdka jako moučník..."
"Hmm," olízl se Honza a pleskl mě po zadku. "Tak jdeme na to!"
"Na co přesně že jdeme?" zasmál jsem se.
"Stavět stan..." zavrčel Honza a pak už se do toho vážně pustil, asi nechtěl riskovat sex přímo na tý trávě. Motal jsem se kolem něho, víc jsem mu překážel než pomáhal, hlavně jsem se vlastně snažil jenom o to, ať se o něj co nejvíc otírám. "Hele, ty seš nadrženej ještě víc než já!" Smál se Honza.
"No, myslel bych, že to nejde, ale asi jo..." Odpověděl jsem taky se smíchem.
Konečně stan stál. "To bylo snad nejdelší stavění stanu v mém životě," zhodnotil to Honza.
"Hele, nemusíme jít na to jídlo hned, že ne?" Mrknul jsem na něj a olízl jsem si rty.
"Chceš hned moučník?" ušklíbl se a otřel se mi o prdel."Noo... Ne. Chci prostě vymrdat." usmál jsem se.
"Hele, Tome..." Začal rozvláčně. Jenom jsem souhlasně zamručel. "Co bys řekl malýmu výletu někam?" Sondoval pomalu půdu. "Škola už je za náma, nebudeme tu jen tak trčet ve městě, ne? Coo?"
"Mně je tu dobře," protáhl jsem se na posteli. "Kam bys jako chtěl jezdit?"
"Tak jako na chvíli vypadnout někam ven... Už mi to tu leze na mozek... Co ty na to, co? Trocha přírody, kolo, voda, les ... romantika, pivo... Coo?" Evidentně to myslel vážně.
Odložil jsem konečně knížku. "To jako fakt chceš jako opravdovej výlet, jo? Já čekal zase nějakou tvoji opičárnu," zakřenil jsem se na něj.
"Tak opičárna se dá udělat vždycky, že jo," oplatil mi Honza úšklebek.
"Běž do hajzlu, čuně, zvládáš někdy myslet i na něco jiného?" Rozesmál jsem se.
"Neser!" zavrčel. "Ne, vážně, chtěl bych nějak na opravdovej výlet, přesně jak říkáš."
Koukl jsem na něj a usmál se. "Jako třeba pod stan, jo? Umíš si představit, že my dva spíme někde v kempu?"
Honza se na chvíli zasnil. "Nooo... Ne, to ne!" Rozesmál se.
"No tak vidíš, vole... By nás vyvedli hned první noc," smál jsem se taky.
"Jo a zavřeli by nás za veřejný pohoršení. Tak ale, nejsou to jenom kempy, kde se dá postavit stan..."
Ušklíbl jsem se na něj. "Vidím, vole... Máš stan v kraťasech."
"Coo? A jo... Vole..." smál se pořád Honza. "Přece tu nebudeš hnít zaživa," přitvrdil naléhání, vstal, klekl si na postel a začal mi rukama masírovat ramena. "Přece trocha pohybu nás nezabije, ne? A některým může pomoct s formováním postavy do vysněných ideálů..."
Ucukl jsem mu. "Čili to zas celé byla jenom záminka k šukání, jo?" usmál jsem.
"Heej, ne, seš fakt děvka!" Vyprskl Honza. "Ve všem jenom hledáš mrd..."
"Tak jo, jak myslíš. Příští šukačka bude v přírodě. Berem kola a jedem, chci někam k vodě." Odkulil jsem se z dosahu jeho rukou.
Naklonil se ke mně a vlepil mi pusu. "Tě žeru!"
Zase jsem ho odstrčil. "Heej, myslím to vážně, dej ode mě pryč ty nadržený pracky! Trocha půstu ti neuškodí."
"Nápodobně, miláčku. I když ve tvém případě bych hovořil spíš o více než troše půstu," smál se, pobíhal po pokoji a hledal svoje věci.
"Jak jako?" Podíval jsem se na něj nevinně. "Já jsem tě včera nepíchal!"
"No tomu se teda říká odhodlání, neřekls mi, žes s tím půstem začal už včera," oplatil mi Honza popichování.
"Já odhodlanej nebyl, to tys mě nenechal... A vůbec, kam chceš vlastně jet?" zeptal jsem se ho a taky jsem si začal balit věci.
"To je jasný - kolo, voda, ne moc náročný terén - s ohledem na některé členy výpravy... To je jedině Šumava!"
Koukl jsem na něj a ušklíbl se. "Aby ti tam tu tvoji kládu nesežral kůrovec..."
"Bez obav, ten se k ní ani nepřiblíží, protože co to jenom půjde, bude v prdeli," zasmál se Honza a s pěkným mlasknutím mě pleskl po zadku.
Uskočil jsem. "Podržím ti až za odměnu, takže laskavě plánuj super výlet, protože jinak si budeš tak akorát honit!"
V tom svém neuvěřitelném binci našel nějakou záhadou mapu, rozložil ji na stole a studoval ji. "Před tebou? Rád... To totiž nevydržíš!" Usmál se Honza a olízl si rty.
"Můžeš začít třeba hned a uvidíme. Stejně s tím tvrdým pérem nemůžeš nikam jet." Pokračoval jsem.
"Neprovokuj... Zloděj křičí, chyťte zloděje..." Povalil mě na postel a sáhl mi mezi nohy: "No jak říkám, no." smál se.
"Heeej, já ti fakt nedám, kundo," bránil jsem se se smíchem. "Ale klidně si ho vymlaskni!"
"Nedáš?" Usmál se Honza a chytil mi ruce. "To bychom se na to podívali... Protože když mi nedáš dobrovolně, budu tě muset asi znásilnit..." Začal mě lechtat.
"Zkus to jednou vydržet... Ráno vyjedeme, jo? A do tý doby prostě nic nebudeeééé... Voléééé!" rozesmál jsem se a cukal sebou.
"Ani malinko?" Ptal se Honza a lechtal dál. "Úplně malilinko?"
"Honzoooo... To dáme... Aaaaaaa... Zítra si užijeeem, pičoooo, nech mě bejt!" Smál jsem se a škubal jsem se. Honza se culil, bylo vidět, že pořád ještě váhá, jestli na mě skočit nebo ne.
"No dobře, pokusím se o nemožné," usmál se a konečně mě nechal vydechnout.
"Zkusíme prostě novinku - spát vedle sebe a nechat se bejt, hm?" Rozvíjel jsem ten návrh, nevím proč - byl jsem děsně nadrženej, oba jsme měli tvrdý péra, ale prostě mi to přišlo jako prima provokace.
"Heeej," mručel Honza nespokojeně.
"Hele, budeme potřebovat spoustu energie na kola!" Protáhl jsem se na posteli a okázale jsem si párkrát pohladil bouli v kraťasech. "Dobrou noc, kotě!"
"Fakt ani trochu?" Pokoušel mě Honza a hladil mě po prsou. "No tak teda dobrou," vydechl nakonec rezignovaně a vzdal to. Kdyby vydržel ještě pět vteřin, tak nejspíš dosáhl svého. Chtěl jsem ho pohladit na dobrou noc, ale netroufl jsem si, protože to už bych asi neodolal, byl jsem na hranici sebezapření.
"Dobrou noc, miláčku. Bude to fakt stát za to zítra, vymyslels super nápad!" Promluvil jsem k jeho zádům.
"Dík... A taky dobrou," zamručel, otočil se ke mně a dal mi pusu.
"Mazej," zasmál jsem se a odstrčil ho, pak jsem zavřel oči a zkoušel usnout. V duchu jsem viděl jeho tvrdé péro a měl jsem na něj hroznou chuť. Navíc se ke mně Honza tiskl zadkem, občas jím zavrtěl. No, bylo to sebezapření pěkně blbej nápad, ale třeba na tom něco bude, zítra to bude stát fakticky za to! Usmíval jsem se v duchu a konečně jsem usnul.
Ne že bych se vyspal moc pohodlně.
Ráno jsem se probudil s Honzou v objetí, dotýkali jsme se tvrdýma kládama.
"Dobré ráno," zazíval Honza rozespale. "Tome, já bych tak..." Protáhl se.
Zasmál jsem se a plácl ho před péro. "Jo, já vím. Mazej se osprchovat, já udělám snídani. Vymyslel sis výlet, tak trp!"
"Chjooo," zamručel Honza a vyrazil pod sprchu, cestou si ještě prohrábl koule a pohonil péro. Podíval se na mě vyčítavě, ale nakonec vypadl z pokoje. Skoro jsem nebyl schopný nachystat jídlo, jak mi hučelo v klacku. Myslel jsem na Honzu, jak stojí pod sprchou, voda teče po jeho nahém těle... Do prdele, co jsem to vymyslel za idiotskou podmínku? Nadával jsem si v duchu. Honza se vrátil s osuškou kolem boků a vypadal, že ho vzrušení trochu přešlo, buď se osprchoval hodně studenou vodou, nebo si ten hajzlík pěkně ve sprše vyhonil péro. "Co bude dneska dobrého?" Přitiskl se ke mně zezadu.
"Jsem měl pěkně blbej nápad, co?" Usmál jsem se na něj.
"Už jsem si zvykl," usmál se taky a jemně mě kousl do ucha. "O to víc se těš na večer, kundo," zavrněl.
Vysmekl jsem se mu a zasmál jsem se. "Hele, máme snad nějakou hrdost, ne? Vydržíme to až do stanu! Jdu se taky sprchnout, najíme se a padáme." Málem jsem si ho ve sprše vyhonil, ten půst byl fakt idiotskej nápad. Ale řekl jsem si, ať ten večer stojí za to, a místo honění si pustil hodně studenou vodu. Vrátil jsem se ze sprchy, Honza mezitím dochystal věci a převlíkl se do cyklodresu, ocas už mu zase lehce stál a bylo to dost vidět, kraťasy by to jeho péro schovaly líp. Jak jsem ho uviděl, jenom jsem polkl. "V tomdle chceš jako jet, jo? Proboha, ocas ti bude vidět na kilometr! A já se asi udělám jenom z toho, jak na tebe budu čumět!"
Podíval se na mě a ještě si provokativně prohrábl rozkrok. "Myslííííš?" usmál se. "Třeba tě to po kilometru jízdy přejde," provokoval mě, "musíme přece vydržet, ne?"
"No jsem zvědavej, jestli do večera zvládneš do toho dresu nestříknout," zašklebil jsem se na něj. Více méně v nezvyklým tichu jsme posnídali a Honza konečně zavelel odjezd.
Sedli jsme na kola a vyrazili oba dva s tvrdýma čurákama. Říkal jsem si, že až vyjedeme z města, tak to už snad nebude tolik vadit. "Hele, jeď první, ty víš kam jedeme!" Popíchl jsem Honzu.
"Svině," zavrčel s úsměvem a předjel mě.
Jenom co jsme vypadli z civilizace, začal jsem ho hecovat. "Máš super prdel, miláčku... Už vidím před očima, jak do ní večer zarážím ocas. Nejradši bych tě prcal za jízdy, jak se ti ta prdel houpe ze strany na stranu." Honza něco zavrčel a já pokračoval. "Bych se nemusel ani hnout a za chvíli bych do tý tvý píči cákal, jak bys mi ji masíroval." Vyžíval jsem se v pěkně prasáckých popisech, cesta mi rychleji utíkala a s Honzovou prdelí před očima mi vymýšlení těch představ ani nedalo moc práce. "Asi ti zakážu nosit uplý hadry, protože s takovou prdelí musíš mít za sebou tři čísla jenom než dojdeš ráno do školy!"
"Sklapni, ty nadržený prase, a šlapej!" Smál se Honza a chvíli šlapal ve stoje. "Však proč si myslíš, že mi ta cesta do školy vždycky tak dlouho trvá!"
"No mně to neva, aspoň máš večer kundu dobře rozmrdanou a jak seš vystříkanej, dýl vydržíš... Myslíš, že kdybych jel vedle tebe, tak bych tě mohl za jízdy prstit?" Nedal jsem se odbýt.
"Kdyby sis tam prorval díru," zdálo se, že Honza ten návrh seriózně zvažuje.
"Hele, a nechceš si vlastně sundat sedátko a jet jenom na tyčce?" I tendle blbej vtípek do našeho rozpoložení zapadl.
"To mě taky napadlo, ale jako speciál pro tebe, ty kundo!" Smál se Honza. "Aspoň bys držel hubu a věnoval se plně sportu!"
Nějakej kus jsme ujeli zase mlčky. "Hele, musíme jet ještě daleko?" Houkl jsem pak na Honzu.
"Dneska už jenom pár kiláků," křikl přes rameno.
"Hele, a ještě ti furt stojí ocas? Zezadu to nevidím!"
"Už ne, nemá se o něj kdo otírat zrakem."
"Otřu se ti o něj, jenom co zastavíme!"
"To si ještě chvíli počkáš. A ty sis už sundal to sedátko?" Pokračoval Honza v provokacích.
"Nemusím nic sundávat. Čumím na tvoji ukázkovou prdel a celej den teču do kombinézy. Máš na tu prdel zbrojní pas?"
"Seš fakt chlípnej..." Usmíval se Honza a šlapal dál.
"Nejsem chlípnej, to ty na mě celej den vystrkuješ prdel. Tak co jako čekáš?" Hrál jsem uraženého.
Konečně jsme dorazili na místo: veřejné tábořiště kousek za vesnicí, poblíž řeky. Měli jsme štěstí, protože tam nikde nikdo nebyl. Seskočil jsme z kola a vrhnul se na Honzu. "Musíme stavět stan?"
"Nevím, jestli mám větší hlad nebo chuť na tebe," smál se Honza, málem jsem ho povalil na zem i s kolem. "Nechej toho!" Odstrkoval mě se smíchem.
"Si pochutnej na mně a máš to dohromady," podbízel jsem se mu.
Honza byl ale neúprosný. "Stavíme stan! A pak se uvidí."
"Heeeej," zamručel jsem zklamaně. "Hele, sto metrů odsud jsem viděl hospodu, si tam můžeme něco dát, mám vlastně fakticky taky hlad. A i když stříkáš hodně, tak mi to nejspíš stačit nebude."
"No dobře," odpověděl Honza naoko uraženě. "Je fakt, že tebe se taky nenajím!"
"Ale napřed teda postavíme ten stan, jo? A pak přijdeme a dáme si dezert, jooo? Hlavní chod v hospodě a mrdka jako moučník..."
"Hmm," olízl se Honza a pleskl mě po zadku. "Tak jdeme na to!"
"Na co přesně že jdeme?" zasmál jsem se.
"Stavět stan..." zavrčel Honza a pak už se do toho vážně pustil, asi nechtěl riskovat sex přímo na tý trávě. Motal jsem se kolem něho, víc jsem mu překážel než pomáhal, hlavně jsem se vlastně snažil jenom o to, ať se o něj co nejvíc otírám. "Hele, ty seš nadrženej ještě víc než já!" Smál se Honza.
"No, myslel bych, že to nejde, ale asi jo..." Odpověděl jsem taky se smíchem.
Konečně stan stál. "To bylo snad nejdelší stavění stanu v mém životě," zhodnotil to Honza.
"Hele, nemusíme jít na to jídlo hned, že ne?" Mrknul jsem na něj a olízl jsem si rty.
"Chceš hned moučník?" ušklíbl se a otřel se mi o prdel."Noo... Ne. Chci prostě vymrdat." usmál jsem se.
Žádné komentáře:
Okomentovat