Ráno mě probudily paprsky slunce svítící mi přímo na tvář. Zašklebil jsem se, protáhl a rozespale jsem plácl rukou vedle sebe, abych se přitáhl a přitulil k Tomovi, jak bylo mým ranním zvykem. Ruka padla na prázdné místo. Otevřel jsem oči a spatřil jen o kus dál ležícího Lukeho, jak odfukuje spokojeně do polštáře. Očividně by ho v tu chvíli nevzbudila ani rána z děla.
Sjel jsem pohledem po jeho těle. Muselo se mu nejspíš zdát něco fajn, protože péro s nalitým, lesklým žaludem mu trčelo do prostoru a přímo vyzývalo k nějaké aktivitě. Pohrával jsem si chvíli s tou myšlenkou a v duchu ji různě realizoval, ale pak jsem ji zahnal. Šetři síly, určitě toho dnes bude víc než dost! Ušklíbl jsem se v duchu. Vstal jsem a rozespalý, jen tak nahý a s polotvrdým klackem, jsem se šoural do kuchyně se něčeho napít.