úterý 29. ledna 2013

Na kolejích - Výlet na kolech 8


Vyrazili jsme tedy k našemu stanu. “Dobal mi, prosím, ten spacák, já sbalím stan...” obrátil jsem se na Toma a nečekal jsem na odpověď. Oba jsme mlčeli. Já proto, že mě Tomovo vyvádění před klukama dost sralo a taky jsem tak trochu začínal žárlit - a Tom si zase nebyl jistej, jak moc jsem nasranej pro to, co tam vyváděl.“Tak a je to.” Dopnul jsem poslední zip zrovna ve chvíli, kdy k nám přicházeli Petr s Jardou.


“Tak co, jedeme?” Zeptal se Petr a já jen souhlasně zamručel. Během chvilky jsme si zhruba načrtli další etapu a nasedli na kola. Jel jsem první, potřeboval jsem se vybít, trochu to ve mně vřelo a nemínil jsem se dívat celou cestu, jak můj miláček zase šílí a vyvádí před klukama. Zato on jel samozřejmě jako poslední, aby měl dokonalý výhled. Mrcha... :)


Cestou jsme toho moc nenamluvili, ale jak jsme zastavili na oběd, hned se Tom dal s klukama zase do řeči. Vyloženě s nimi flirtoval. Snažil jsem se s klukama taky něco prohodit, ale Tom mi moc šancí nedával, což mě dost sralo. Skákal mi normálně do řeči a na něco se jich pořád vyptával. Jak škola. Jak dlouho jsou spolu. Jak jim to jde. Co mají rádi. Jak to mají rádi. Všechno možný, hromada osobních věcí... Dotazy na nás dva odbýval s tím, že prostě spolu bydlíme, "a tak to nějak přišlo."

Vzdal jsem to. Tak jsem se aspoň usmíval a omezil se na vsuvky typu: "Jooo?" "Super!" "Nekecej..." a podobně. Připadal jsem si děsně inteligentně... Tom si to sice trochu uvědomoval, ale momentálně ho to netrápilo.

Prostě jsem ho začal ignorovat... nechával jsem ho vykecat a odpovídal, jen když se náhodou objevila otázka na mě a on ji nestihl zodpovědět dřív.

Už i Jarda to dokonce postřehnul: "Hele, pusť ke slovu taky Honzu, slyšíš?!" smál se na Toma.

“On je stejně děsně málomluvnej a než by se vyžvejkl, tak by to trvalo :-)" odpověděl vmžiku Tom. Jen jsem se na to omluvně usmál a dál studoval jídelák.

"Vybrat si zvládneš sám, že Honzi? :-)" Natočil se ke mě Tom.

"Ne, sorry, vyber mi, prosím, jako obvykle, lásko..." odpověděl jsem mu sladce. Jen ať si to ta kurva vyžere.

Ach kurva, to už jsem asi přeťápl... Blesklo hlavou i Tomovi. Navíc kurva seš všežravec, pokaždý si dáváš něco jinýho, jak mám vědět, co je obvykle... Jsem si pěkně nasral do bot...

Sledoval jsem ho a sladce se na něj usmíval. Už jsem nebyl tak vzteklej, to mě už přešlo. Už jsem jen čekal na chvíli, kdy mu to všechno pěkně vrátím, děvce!

Moh bych ti objednat třeba palačinky, to by tě pěkně nasralo... Usmál se Tom v duchu, ale pak radši objednal normální kus masa. Asi jsem byl trochu nesnesitelnej, docházelo mu. Jenže tebe mám furt, kdežto kluci jsou rajcovní a jsme s nima jenom na dva dny... Přemítal v duchu.

Co se mě týče - sežral bych i ty palačinky, nicméně jsem tu objednávku kvitoval spokojeným pohledem. Aspoň něco ti můžu přihodit k dobru. Pomyslel jsem si."No nic, dojíme a pojedem, ať jsme co nejdřív na tábořišti, ne?" Ozval se z ničeho nic Tom.

Trochu mě to zarazilo, zrovna od něj bych tolik aktivity nečekal, ale souhlasně jsem se přidal: "Moje řeč, Tome, jedeme, kluci!" odpověděl jsem. "Lásko, zaplať to za mě, upravím si kolo, ať na mě nečekáte," obrátil jsem se ještě na Toma a zvedl se ke kolům. Venku jsem si upravil kolo a věci na něm. Byl jsem celku vděčnej i za to, že jsem na vzduchu a chvíli v klidu. Kluci ale dlouho nešli a už jsem začal bejt nervózní. Asi čekali na obsluhu.

Konečně se objevili. "No že jdete..." kroutil jsem hlavou.

"Jsme se šli akorát vyčurat..." odpověděl mi Tom a trochu zrudl, ale možná se mi to jen zdálo. Stejně jsem tomu nevěnoval moc pozornost. Kluci se tvářili spokojeně a usmívali se. Nasedl jsem na kolo a otočil se na ně: "Jedeme, ne?"

Tom se ke mně přitočil a pohladil mě po zadku: "Už abysme tam byli, co?" zkoušel žehlit.

"To jo... myslím, že máš silnou motivaci." odpověděl jsem mu a pohodil hlavou ke klukům.

"Ale no tak, ty seš moje motivace, přece... :-)" Znovu mě pohladil. Do prdele, to jsem teda přehnal, takhle nasranýho jsem ho už dlouho neviděl...

"Dobře se to poslouchá..." řekl jsem mu potichu a pak dodal nahlas: "Tak za mnou, borci!" a šlápnul jsem do pedálů. Na Tomovu reakci jsem fakt nečekal.Zůstal tam stát a chvíli na mě hleděl. Řekls to ironicky nebo ne? Nějak si tím nebyl jistej. Sedal nicméně na kolo a vyrazil za námi, rozhodnutý, že už bude hodný. Akorát že před sebou zase uviděl zadky kluků a všechna předsevzetí ho rychle opustila. Pěkně se mu ukazovaly v celé své kráse, sledoval každé napnutí a povolení svalů. Půl cesty mu stálo péro a představoval si, co všechno by s nima mohl dělat... A mě pustil kompletně z hlavy.
Nemusím tu psát, že Petr s Jardou na tom nebyli, co se týče pohledu a myšlenek, o moc líp. Skoro se předháněli, kdo pojede hned za mnou. ;-) Jen si nechávali průpovídky o zbrojním průkazu a podobné pro sebe. Oba byli taky pěkně rozrajcovaní, jako Tom, když na mě čuměl ten první den.

Moc jsem je nešetřil a tak jsem občas ujel a čekal pak až dojedou. Aspoň jsem měl čas se trochu uklidnit. Musel jsem se usmívat, když jsem viděl jak klukům stály péra, pěkně se to v dresech rýsovalo... Miluju ty elasťáky! ;-)

Kurva už abysme tam byli... Stejně skoro nemluvíš, i když se zastavíme... Říkal si v duchu Tom a sondoval mě.

"Tak pokračujeme, už jen pár kiláků a jsme tam, je to super místo!" povzbuzoval jsem kluky, když se trošku vydýchali a nasedl jsem na kolo.

"Je tam doufám klídek?" Vyzvídal Tom až s úsměvnou starostlivostí."Neboj, za co mě máš?" Usmál jsem se na něho.Konečně jsme dorazili na místo. "Postavíš stan, Honzi? Já půjdu pomoct klukům..." Poprosil mě Tom sotva slezl z kola a už mizel ke klukům.

"V poho, běž, potřebují pomoct..." odpověděl jsem mu aniž bych se na něho podíval a pustil jsem se do stavění našeho stanu. Stejně na mou odpověď nečekal.

Tomovi vůbec nedocházelo, co vyváděl; byl z pohledu na ty jejich prdele jak opilej. Motal se kolem nich jak stavěli stan, občas si pohladil tvrdý péro v těch elasťákách.

V klidu jsem stavěl stan a občas jsem s lehkým zakroucením hlavy pozoroval Tomovo vyvádění. Za chvíli jsem byl se stavěním hotový. Kluci už taky dokončovali, co jim tedy Tomovo zavazení dovolovalo. Tentokrát jsme postavili stany téměř těsně u sebe, ať to nemáme daleko. Byl to klidný plácek a pro změnu zase u vody.

"Jdeme se okoupat, ne?" Bloumal po nás pohledem s úsměvem Tom a bylo vidět, jak se těší na ten pohled.

"Jo, jdu si zaplavat, jsem nějaký celý z té cesty unavený." usmál jsem se a převlíkal jsem se do plavek.

“Výbornej nápad, dělej kotě, voda volá!” Pleskl se smíchem Petr Jardu přes zadek a soukal se z hader.

"Tak kdo jde ať dojde, já ale budu první!" smál jsem se a utíkal k vodě.

"V plavkách?" ušklíbl se Tom, sundal kraťasy a šel do vody nahej. Vrtěl před klukama prdelí a pak skočil do vody, taky si chtěl zaplavat pořádně.

"Tak kde to vázne?!" pokřikoval jsem z vody na kluky a užíval si toho pocitu, kdy vás voda tak příjemně osvěží po tý námaze.

Tom ke mě v pěkným tempu doplaval a objal mě ve vodě: "Super výlet, Honzíku..." dal mi pusu.

Oplatil jsem mu ji: "Díky, je přímo ‘úžasnej’..." odpověděl jsem ironicky a pak jsem plácl rukou prudce vedle něho do vody a uplaval jsem se smíchem pryč. Byl jsem na něho po tom všem jeho vyvádění nasranej a nechtěl jsem se s ním nijak vybavovat.

Tom to bral jako že je všechno OK a plaval zase ke břehu ke klukům: "Tak co, jdete?"

Kluci se ještě trochu osmělovali a pomalu se sunuli do vody. "No jo, vy dvě štěňata!" smál se Petr na naši adresu.

Tom tam s nima laškoval a cákal na ně vodu: "Dělejte, srabi! :-)"

Pozoroval jsem je dál od břehu a i když jsem nechtěl, musel jsem se smát. Pak jsem se otočil a vybíjel jsem přebytečnou energii raděj plaváním.

Tom dorážel hlavně na Jardu a furt se o něho otíral. "Radši už půjdeme chystat večeři, ne?" navrhl pak Jardovi a ten byl pro. Petr zůstal ve vodě a chvilku kluky pozoroval. Šli ke stanům, rozdělávali oheň a chystali jídlo. Oba byli furt ještě nazí a pořád se omatlávali.

Petr zatím doplaval ke mě: "Ty plaveš závodně? Jako fakt to totiž umíš, teda... vlastně... no... krásně se na to dívá. ;-)" Vysoukal ze sebe a bylo vidět, že je tak trochu nervózní. Mile nervózní.

"Díky.." usmál jsem se.

Původně jsem chtěl být k němu docela odměřený, jak jsem byl nasraný na Toma a vlastně i tak trochu na kluky, že kvůli nim tak blbne. Ale v poslední chvíli jsem to zhodnotil, že kluci za to nemůžou, to přeskočilo Tomovi.

"Myslíš, že potřebují pomoc?" zeptal jsem se Petra a pokynul hlavou ke břehu.

Petr se jen ušklíbl: "Pochybuju. Jsou to oba stejný děvky. Akorát mám trochu strach o tu večeři."

"No to já ne, bílkoviny jsou vcelku kalorické..." zazubil jsem se na něho.

"Ty sežerou oni dva a čert ví, co zůstane pro nás..." usmál se na mě.

"Vždycky něco zůstane.." smál jsem se.

"Ty vlastně vůbec nejsi málomluvnej, že ne?" zeptal se mě s lehkým úsměvem.

"Chceš říct, že Tom kecá?"

"Řek bych, že až moc. Tobě to nevadí?"

"Možná... ale to není téma pro nás dva, ne?” Podíval jsem se mu upřeně do očí.

"Hmm... Asi ne... Promiň, to je vaše věc... Poplavem za nima, ne?" Zamumlal a znělo to dost nejistě.

"Nee." Řekl jsem jistě a neupustil od pohledu do jeho očí. "Na druhým břehu je jedno super místo..." Pousmál jsem se a začal plavat ke druhému břehu. Podíval jsem se ještě na ty dva na břehu - usoudil jsem, že večeře hned tak nebude. Bylo mi s Petrem dobře a nijak jsem netoužil v tu chvíli sledovat svýho miláčka, jak nadrženě poletuje z květu na květ. Petr se na mě podíval, usmál se a beze slova začal plavat za mnou.

8 komentářů:

  1. To je fakt hezký :D Super :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)

      PS: Nemůžete se, vy anonymové, aspoň podepsat? Já pak nevím s kým se bavím, komu jsem co slíbil, mám v tom binec a cítím se nejistě :)

      T.

      Vymazat
    2. Komu tu co slibuješ??? Hm? :D
      A jinak s tím podpisem... to zas tak blbej nápad není. My jsme jasní, kdo má někde nějakej účet a použije ho - ten je taky jasnej. Ale tech anonymů je nějak převaha. :) Ale nikomu to nenutím.

      Vymazat
  2. Alexandr jmenuji se Alexandr :D to sem psal taky . Jste super úžasní a nevím co ještě říct prostě super Jste Nej :DDD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Myslím, že to všechno stačí, víc ani po tobě nechceme. :D

      Vymazat
  3. jj budu se podepisovat :D když chcete :DDD Alexa :DDD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík! :D :D :D
      A aby ti to nebylo líto, podepíšu se ti taky:

      Honza

      Vymazat