pátek 1. února 2013

Na kolejích - Výlet na kolech 9

Tom s Jardou se po nás rozhodně nesháněli. Motali se kolem sebe jak dvě nadržený čubky a furt se osahávali, olizovali a líbali, ani jeden nějak nechtěl začít. Jarda měl trochu ostych, asi se mě malinko bál; pořád čekal, až začne Tom... Ten se trochu bál taky, ale nakonec to překonal.

Čekali než začne vařit voda, Jarda mu seděl na klíně... Najednou mu Tom zajel prstem do díry. Jarda lehce zaklonil hlavu a zavřel oči. "Jooo..." vypadlo z něho přirozeně.

Tom ho začal prstit a bylo mu jasný, že už není cesta zpátky. Od chvíle, co jsme se my dva spolu znali, ještě nikdy nešukal s jiným klukem, abych o tom nevěděl a nebyl u toho... Todle bude poprvý... Trochu mu to nahánělo hrůzu. Vlastně u toho ani o nic nejde... Utěšoval se v duchu.

Jarda se mu plně poddával, ta děvka Tom to prostě umí. Ale stejně už nemůžu přestat... Pokračoval ve svých úvahách. Povalil Jardu na zem a zarazil do něj péro. Kdybych tam byl, byl bych na Toma pyšnej, todle bylo ukázkový. Kdybych tam byl. Úplně nezvyklej pocit... mrdat si sám za sebe, nemít tě za zády... Jarda vyjekl překvapením a pak už jen skučel slastí. Jaký by to bylo, kdybych chodil s Jardou... Takhle mrdal jeho poddajnou díru... Tom se skoro vylekal vlastních myšlenek a honem se rozhlížel, kde jsme, ale s úlevou zjistil, že jsme mimo dohled...

Petr vylezl na břeh a svalil se do trávy. "Tak co máš v plánu, chlape?" Usmál se na mě.

"Tady nic z toho, co si myslíš." Usmál jsem se a pleskl ho jemně přes lehce stojící péro.

"Hmm, tak to jsem teda zvědavej, jsem si myslel, že plán je jasnej..."

"Doneseme klukům malý překvapení, víš?" Pousmál jsem se. "Ale neboj, dojde i na ten tvůj plán... ale pěkně s klukama, nechci je ošidit o ten pohled..." Ušklíbl jsem se.

"Hele, co máš v plánu?" Díval se na mě furt v leže a pomalu si pod plavkama honil péro.

"Trochu romantiky. Nech ten klacek a vstaň.." Smál jsem se nad ním.

Vyskočil a přitiskl se ke mně: "Rajcuješ mě, chlape..."

"To vidím..." Odpověděl jsem mu tiše a přitiskl si ho za půlky k sobě. Třel se o mě tvrdým pérem. Pak jsem se mu podíval do očí: "Ale tady nic, jasný?" Dodal jsem pevně.

"Jasně, promiň... Co teda chceš udělat?"

"Jdeme!" Mrkl jsem na něho a táhl ho k nedalekému lesíčku. Jakmile jsme tam došli, uviděl před sebou přímo plantáž lesních jahod. "Něco jako dezert, Tom si na to maso moc nepotrpí, víš?" Podíval jsem se na něho trochu omluvně.

"Ty seš fakt romantik..." Rozesmál se.

"Nejen..." Ušklíbl jsem se a spíš pro sebe jsem se zasmál. Našel jsem trochu obstojně vyhlížející kelímek a důkladně ho umyl ve vodě. "Tak sbírej, brigádníku!" Vybídl jsem Petra s hubou plnou jahod. Pomáhal mi trhat, furt se o mě tu a tam otřel, ale už nedotíral. Během chvilky jsme měli plno. "Díky..." pohladil jsem ho s úsměvem.

"Zpátky za klukama?" Usmíval se zase.

"Jo. Jdeme se podívat, jestli už je večeře, jsem fakt zvědavý." Smál jsem se a táhl ho k vodě. "A pak se ještě těším na večerní dávku tělocviku..." ;-)

Tom mezitím vyšukal Jardu. Pak se ozvaly vlezlý myšlenky. To je fakt průser, todle mi určitě neodpustíš, jestli se to dozvíš. Nějaký kouření by šlo, ale že za tvejma zádama budu mrdat... No vím, jak by nasralo mě, kdybys to udělal ty mi... A to já jsem ten poslušnější... Jarda to cítil podobně. Oblíkli si na sebe honem kraťasy, dodělali večeři a tvářili se jako nic.

Plavali jsme s Petrem zpátky, mně to šlo jednou rukou trochu pomaleji, ale za chvíli jsme vylézali z vody: "Tak co večeře, máte?" Hlaholil jsem ještě po pás ve vodě.

"My máme moučník, heč!" Dodal hrdě Petr.

"Jasně, je to akorát hotový..." Odpověděl Tom a snažil se ať to zní nenuceně. "Jste se nějak loudali, ne?" Dodal pak. Nejlepší obrana je útok.

Beze slova jsem mu podal kelímek plný jahod. "Ty na maso moc nejsi, lásko..." Usmál jsem se.

Celej zrudl a málem se rozbrečel. Ty mi trháš jahody a já zatím... "Dík." Polkl.

"Ale no tak...." Usmál jsem se a políbil ho, bral jsem to jako známku stydlivosti. "Nejsou jen pro tebe..." Dodal jsem chlácholivě.

"Stejně mám nejradši jeden jedinej kus masa..." Zašeptal mi a políbil mě.

"Nekecej, jeden jedinej, jo děvko...?" Ušklíbl jsem se.

"Jo, tvůj... Pojď jíst..." Otřel se o mě a podal mi misku s jídlem.

"Díky..." Vzal jsem si od něj misku a nespouštěl jsem z něho oči. Byl prostě jinej.

Oba byli s Jardou oba trochu zamlklí a navzájem se vyhýbali. Vypadalo to dost podezřele po tom, jak jsme se všichni k sobě celej den měli bezstarostně.

"Co je, jste se pohádali nebo co?" Smál se Petr s plnou pusou jídla.

"Ne, proč?" Odpověděl Jarda jakoby překvapeně.

"Nevím, vypadá to tak." Odpověděl ledabyle Petr a dál se věnoval večeři.

Všichni si nabírali a jedli, jen Tom na nás akorát koukal.

"Je to super!" Chválil kluky Petr.

"Dík," usmál se na něho Tom. "Chceš ještě?"

"Hmmm. to je fakt..." Přidal jsem se i já, "...a je tam i pro mě?" :-)

"Tebe se ani neptám, ty chceš pořád..." Mrkl na mě Tom a přidal nám oběma. "Si půjdu lehnout, je mi nějak blbě..." Řekl pak.

"Copak...?" Zeptal jsem se ustaraně. "Si s námi nedáš ani jahody?"

"Ne, fakt ne, promiň..." Nemohl bych je jíst... Tys je sbíral pro mě a já tu mezitím mrdal bez tebe...

V tichu jsme dojedli, pak jsem mrkl na kluky: "Omluvíte mě na chvilku?" Vzal jsem pár jahod a šel za Tomem do stanu.

Ležel s pusou zabořenou v mém triku. "Fakt mi není dobře, Honzi, běž se bavit s klukama, já budu spát..." Ozval se, ani se na mě nepodíval.

"Je ti blbě, lásko...?" Ptal jsem se tě ustaraně a klekl si k němu.

"Jo... Asi nejsem trénovanej..." Pousmál se.

Pohladil jsem ho: “To zvládneš, dnes jsi jel výtečně...” dodal jsem a jemně mu masíroval lýtka.

"Díky... Si jenom trochu odpočinu a přijdu, jo?"

"Jsem rád, žes se mnou vyjel, vážím si toho, víš?" Políbil jsem ho na lýtko.

"Jo, taky jsem tady s tebou moc rád..." Hlavně se neptej, co se tady stalo, zatímco jste se koupali...

Neptal jsem se, věděl jsem, že není něco OK, ale nechtěl jsem to z něho tahat, když mi to očividně nechtěl říct. “Nechávám ti tu ty jahody.”

"Dík, seš miláček :-)"

Pohladil jsem ho a trochu nesvůj jsem šel zpět za klukama.

Seděli jsme a bavili se o všem možným. “Jdeš s náma do stanu?" Zeptal se mě nakonec Petr úplně otevřeně.

"Sorry, Tom není úplně OK, neužil bych si to tak, a navíc - bez něho fakt nemrdám." Usmál jsem se na ně. "Ale třeba se to během večera vyleží..." Mrkl jsem na ně spiklenecky.

Všiml jsem si, jak Jarda zaryl během předchozí věty prsty do Petrova stehna.

"Jasně, chápu..." Usmál se na mě Petr.

"Takže, chlapi, zatím díky, jdu se podívat za tím svým marodem.." rozloučil jsem se a vlezl zpět do našeho stanu. Tom pořád ležel obličejem do trička a jahod se ani nedotkl. Lehl jsem si vedle něho: "Je to lepší, lásko?" Hladil jsem ho.

"Dík... Jsi měl jít s klukama, fakt..."

"Bez tebe...?" Dál jsem ho hladil.

"Jo..." Odpověděl potichu.

"Nemáš chuť na jahody?"

"Mám chuť na tebe..." Zašeptal.

Přitiskl jsem se k němu: "Opravdu? A jsi si jistý?" Nějak mi to nesedělo s jeho chováním v uplynulých pár dnech.

"Prostě mě vymrdej a neptej se, ano?" Řekl se zavřenýma očima.

Přetočil jsem ho na záda a sklonil se k němu: "Podívej se na mě, slyšíš?" Řekl jsem ustaraně. "Tome, co se děje? Tohle není normální." Nechápal jsem to.

Díval se na mě se slzama v očích. "Já... já... jsem omrdal Jardu..." Vyhrkl ze sebe.

"Chjo..." Vzdychl jsem a sklonil hlavu na jeho prsa. To jsem se přeslechl, to nemůže bejt pravda! Najednou mi to začalo všechno docházet. Pak jsem se zvedl a beze slova odešel ze stanu ven...

"Promiň... Já fakt nevím, co se to stalo... Prostě jsem se nedokázal... Honzo!!!" Volal za mnou a pak se rozbrečel.

Sedl jsem si na břeh a díval jsem se do vody. Bylo mi blbě. Do očí se mi draly slzy. Proč mi to udělal? Copak neví, že já bych to nemohl udělat? Copak nechápe, co to pro mě, pro nás oba znamená? Připadal jsem si děsně. Před oči se mi draly tváře kluků, který jsem za dobu našeho vztahu s Tomem odmítal. Hlavně že ty, charakter, jsi pevnej v zásadách, co z toho teď máš, co? Smáli se mi ti kluci. Vztekle jsem po nich hodil kamenem. Se šplouchnutím dopadl do řeky.

Po chvíli vylezl Tom ze stanu, došel pomalu za mnou. Sedl si vedle a chvíli byl zticha. Popotáhl jsem. Tváře jsem měl mokré od slz. Klekl si za mě a objal mě. "Mě to hrozně mrzí, miláčku..."

Mrzelo ho to, dost ho to štvalo, ale já to prostě v tu chvíli nebyl schopnej pobrat, krutě mě to vzalo. "Hmm..." odpověděl jsem mu.

"Buď nasranej nebo mi vynadej nebo něco, prosíííím. Neříkej hmm!"

Podíval jsem se na něho ubrečenýma očima a pak jsem mu flusl do ksichtu. Jenom sklopil oči a ani se nehl. Začal mě ovládat šílenej vztek. Zvedl jsem se a podíval jsem se na něho: "Vstaň.." zavrčel jsem ledově.Vstal a nejistě stál přede mnou. Ukázal jsem mu k nedalekému lesíku: "Počkáš na kraji na mě." Oznámil jsem mu prostě a odešel jsem do stanu. Byl naboso a na sobě měl jenom šortky, ale poslušně šel se sklopenou hlavou kam jsem mu ukázal.

Žádné komentáře:

Okomentovat