Na kolejích - Chata s Lukášem 1

Kus léta jsem trávil na chalupě, kterou máme po babičce v takové díře někde na horách. Honza měl domluvenou nějakou brigádu, takže jsme stejně nemohli být spolu, a než chcípat vedrem ve městě, to už jsou ty hory mnohem lepší. Sice je to fakt díra, není tam moc co dělat a kam zajít, ale na ježdění na kole a válení se a nabírání síly před dalším studiem je to ideální místo.

Navíc se mi asi po týdnu ozval Lukáš, jestli nechci večer vyrazit někam zapařit a když jsem mu řekl, že jsem na chalupě, netrvalo dlouho a domluvili jsme se, že se tam ke mně na pár dní nasáčkuje. Uznávám, že to možná nebylo úplně fér vůči Honzovi, ale koneckonců, Lukáš je bezva kámoš a sex s ním jsem teda neměl v plánu. Ve dvou je prostě vždycky víc zábavy, než když je člověk sám.

Přiznávám, že to předsevzetí s tím sexem tak úplně nevyšlo - ale co byste dělali vy, kdyby váš kluk byl 150 kiláků daleko a vedle v pokoji by byl někdo jako Lukin? No už druhý den pobytu se holt přestěhoval do pokojíku ke mně a celkem pohodově jsme tam spolu vegetili. Jo, todle nebylo vůči Honzovi vůbec fér, já vím.

O to větší překvapení bylo, když mi dorazila SMSka od Honzy - "Brigáda padla, přijedu vlakem 14:40, čekej." Kouknul jsem na hodiny - do Honzova příjezdu chyběla ani ne hodina! - a propadl jsem lehké panice. Bleskově jsem vysvětlil situaci Lukimu a honem jsme řešili co a jak. Zvažovali jsme, že by prostě vypadl na půl dne někam pryč a potom "náhodou" dorazil taky na návštěvu... Nakonec jsem ho i s věcma vypakoval zase do jeho původního pokojíku s tím, že jakože včera přijel na pár dní na nevinnou návštěvu.

A pak už jsem honem vyrazil k vlaku. Lukin zbaběle odmítl odmítl jít se mnou, že prý u toho překvápka být nemusí a že si počká až na výsledek.

Tou dobou už Honza seděl ve vlaku celý spokojený a pochvaloval si báječný nápad vyrazit za mnou na přepadovku. Sice riskoval, že bych mohl být zrovna někde pryč, ale nijak zvlášť si to nepřipouštěl. Nabalil si akorát pár nejnutnějších věcí, v tílku a kraťasech koukal z okna motoráku a s úsměvem si představoval moji reakci na jeho SMSku. Na nádražíčku vystoupil o něco dřív než jsem tam stihnul dorazit, a tak si sedl na lavičku a čekal. Ne že by se nezvládl někoho doptat, kde je ta chalupa po babičce, ale rozumně nechtěl budit na vesnici poprask. Hned jak mě zahlídl dobíhat, nálada se mu ještě zlepšila.

"Čaukýý," smál jsem se na něj a bohužel jsem ho nemohl obejmout. Ono to sice vypadalo, že ve vesnici chcípl pes, ale pozorným očím sousedek by nic takového neuniklo.

"Čau," usmál se Honza taky a podal mi ruku. "Vypadáš přímo k sežrání, mám z tebe nějak těsno v rozkroku," zazubil se a plácl mě po rameni.

"Neblbni, to si necháme na chatu," varoval jsem ho radši honem.

"Tak kde je ten chalupový zázrak?" Vyptával se a rozhlížel se kolem.

Já jsem byl ale pořád ještě rozhozený z té přepadovky a zároveň jsem byl moc rád, že ho zase vidím, takže jsem moc nevnímal co říká, a plácal jsem páté přes deváté. "Jaká byla cesta? Nemáš žízeň? Jakto, že jsi vlastně tady? Vůbec jsem tě nečekal. Je to moc super!"

Honza mě mlčky sledoval a jenom se usmíval, přišlo mu to hrozně rozkošný. "Všechno v pohodě, nevadí, že jsem tě tak přepadl, že ne? Ale já bych se doma ukousal nudou."

"Vůbec ne, je to naprosto super! Mám ti vzít batoh?" Uklidňoval jsem ho hned.

"Myslím, že to fakt zvládnu sám, Tome," zasmál se a odháněl mě od batohu. "Radši už pojďme než tu na nás bude civět celá dědina."

"No já vím, že to zvládneš. Prostě ale mám na tebe takovou chuť, že bych chtěl mít na zádech i tvůj batoh!" Zazubil jsem se. "Hele, nedáme pivko? Na chatu je to asi dva kiláky..."

"No můžeme, v tom vlaku nebylo zrovna fajn, takže nějaké to točené rozhodně neodmítnu," smál se Honza, upřeně mě přitom sledoval a jeho oči prozrazovaly, jak moc jsem mu chyběl.

Zatáhl jsem ho do místní hospůdky, kde jsem se aspoň mohl pod stolem dotýkat nohou Honzovy nohy. Zatímco se spokojeně rozhlížel, protože takové stylové místní nálevničky má rád, já jsem marně dumal, jak mu šetrně říct o Lukim. Nechtěl jsem to nechat jako překvápko až na chatu, ale na druhou stranu jsem nechtěl hned zkazit parádní chvíli, že Honza dorazil.

Ten si sedl vedle mě, batoh hodil na druhou židli a kolenem mi jemně masíroval stehno. "Tak jak si tu žiješ, co?"

"Noo, trochu nuda, ale zase je tu klid..."

"A žádní vesničtí udělaní kluci?" Smál se a pátravě se po mně díval.

"Blázníš? Tady je to banda homofobů!"

Honza se ušklíbl. "Takže mám být klidný, jo?"

"Noo, proč jako klidný?" Usmál jsem se trochu opatrně.

"No, že mi tu bez mýho vědomí nešoustáš s kdekým," šeptnul mi Honza a zasmál se.

Asi jsem v té chvíli docela zrudnul. "Vole," odsekl jsem trochu zaraženě.

"No co co, tvrdě vybojovanýho privilegia se nehodlám vzdám..." díval se na mě pořád trochu pátravě, asi jsem vypadal dost zaraženě.

"No zas tak moc jsi bojovat nemusel, nááhodou. A neboj, rozchod určitě neplánuju," usmál jsem se na něj konečně.

"Tsss, nemusel... Koule mě bolí snad ještě teď a na zádech mám jizvy ještě pořád malinko patrné," ušklíbl se Honza a pořádně si loknul piva.

"Po třech týdnech, jo?" Zatvářil jsem se nevěřícně. "Já se radši ani neptám, jak si užíval tvůj ocas..."

"Jo, i po těch týdnech," vyplázl na mě Honza jazyk. "Každopádně jsem rád, že jsme zase spolu... a ocas nechej chvíli spát, nebo ty dva kiláky nedojdu. Spíš mi řekni, jestli má babička nějaké hospodářství, krávy, králíky, hm?"

Podíval jsem se na něj nevěřícně. "Kdepááák, nic takovýho, prostě jenom barák, nemusíme se o nic starat... Ty seš i zoofil nebo co?"

"Voe... Tak akorát na tebe... Ale v takovým seně, to by se řádilo!"

"Jako že jsem zvíře, jo? No a neboj se, seno tam je. Nadopuju se Zyrtecem a můžeme si to tam rozdat," usmál jsem se.

"Jo, seš, a pěkný! To máš jako alergii? Žes nikdy dřív neřekl..."

Pokrčil jsem rameny. "Však to není podstatný..."

"Tak jo," bouchnul Honza prázdným půllitrem o stůl. "Dáš si ještě jedno nebo už jdeme?"

"Ještě jedno," řekl jsem honem a maloval jsem prstem do kolečka na stole.

"OK... Poslouchej..." Začal Honza rozvláčně. "Co je s tebou? Seš nějakej... jinej... zarazřenej nebo co," ptal se zkoumavě.

"To se ti zdá..." Usmál jsem se, ale pak jsem využil příležitost. "Vlastněěě... Noo... Pamatuješ si na Lukáše?" Zazubil jsem se na Honzu.

"Na Lukeho?" Vyhrkl Honza nadšeně. "No jasně, to byla super akce!" Zasnil se.

"Jo, na toho," usmál jsem se.

"No a co teda?" Vyzvídal Honza.

"No tak náhodou přijel včera na návštěvu, víš. Jenom tak. Tak jenom ať nežárlíš nebo něco, je prostě na chatě. O nic nejde."

Honza se rozesmál. "Blázne," koukal na mě s úsměvem a očividně se musel hodně přemáhat, aby mi nedal pusu.

"Myslím, že se moc těším na chatu," pokračoval Honza a já si uvědomil, že po tom týdnu s Lukinem je povlečení mojí postele samá mrdka... A že má Lukin s sebou o něco víc věcí, než by bylo normální na párdenní návštěvu... No snad se mi povede to uhrát na krátkodobý nevinný pobyt, říkal jsem si a přemýšlel jsem, na co jsem ještě zapomněl. Honza mě ale celkem nadšeně chytil za ruku a podíval se mi do očí. "Rád ho zase uvidím, víš?"

Docela se mi ulevilo, snad jsem to vymyslel rozumně a hlavně, Honza to bral naprosto v klidu. "Hele, jsem se bál, že budeš žárlit, a teď začínám žárlit já! Dneska seš jenom můj!" Ohradil jsem se.

"A Luke se na to bude dívat nebo půjde za lesním mužíkem?" Ušklíbl se Honza.

"Spí ve druhým pokoji!"

"Sám?"

"Jo, sám!"

Honza to nevydržel a rozesmál se. "Mám tě moc rád," zašeptal mi.

"Já tebe taky, šašku!" Ušklíbl jsem se. "Trojku dáme zítra, dneska si tě hodlám užít sám. On to Lukin pochopí. A vydrží."

"No když myslíš," rýpnul si ještě Honza, ale bylo vidět, že ho to potěšilo.

"Tak to dopij a pojď!"

Honza dopil pivo, vstal a vyrazili jsme na chatu. Po chvíli jsme vyšli za vesnici a pokračovali cestou lesem, takže jsem mu konečně mohl položit ruku za zadek. Zarazil mě o první strom a začal mě zuřivě líbat.

"Heej, ty nadrženče," smál jsem se a trochu se bránil. Zas jsem nebyl až tak zoufale nadrženej, přece jenom, poslední číslo s Lukinem jsme si dali asi tak před dvěma hodinama.

"No a co, jak dlouho jsme se neviděli? Víš, jak dlouho mám půst?" Protestoval Honza.

"Půst, ty?" Smál jsem se. "Kdys naposled honil, schválně?"

"Noo, to je něco jinýho!" Ušklíbl se Honza.

"No kdy, nezamlouvej to!" Usmíval jsem se.

"Předevčírem, včera jsem to už nestihl," smál se.

"Lháři!" Rozesmál jsem se taky. "Dělej, nebudu riskovat sex v místním lese za bílého dne, jdeme na chatu!"

"Tak pojď!" Táhl mě Honza dál po pěšině a v kraťasech měl už dost hezký stan.

"Za deset minut jsme tam, tak to vydrž!"

"Ještě deset minut?" Ksichtil se Honza.

"Si to dáme klusem, ne?" Nabídl jsem mu s úsměvem.

"Klíďo! Tak se ukaž!" Zasmál se Honza a vystartoval. Běžel jsem kousek za ním a užíval si parádní pohledu na jeho zadek. "Kde jsi?" Otočil se Honza. "Dívej se laskavě na cestu, ano?"

"Hej, tak jo, už jsme tady..." Vyběhli jsme najednou z lesa a ocitli se před chalupou. Lukin ležel na dece jenom v plavkách a opaloval se.

Jakmile ho Honza zahlídl, zarazil se. "To je na přivítanou místo chleba a soli, jo?" Zeptal se mě a dál koukal na Lukiho.

"Co já vím, to vymyslel sám, však ho znáš..." Ušklíbl jsem se.

Lukin se na nás tlemil od ucha k uchu. "Hele, hrdličky, vám to trvalo, to jste si dali už jedno číslo cestou?"

Honza se zatvářil děsně smutně. "Zdarec... No to mi právě Tom nechtěl dovolit, tak jsme měli jenom dvě piva."

"Hele, Lukínku, opaluj se dál, já jdu Honzovi pomoct vybalit věci, jo?" Skočil jsem jim do té debaty.

"No tak já už asi musím, nebo co..." mrknul Honza na Lukiho a vyrazil za mnou.

Dovedl jsem Honzu do svého pokoje, po Lukinově pobytu tam naštěstí nezbyla ani památka. "Hezký to tu je," rozhlížel se Honza kolem sebe.

"Jo, dík... Hoď si věci sem do skříně," ukázal jsem mu a lehl jsem si na postel. Fakt v ní byla spousta fleků od mrdky a celkem oblil studený pot.

Honza si doskládal věci, zavřel skříň a podíval se na mě. "To má být jako výzva, jo?"

"Ty snad nechceš, nebo co?" Zeptal jsem se trochu uraženě. "Jestli jako dáváš přednost Lukimu..."

To už ale Honza skočil za mnou do postele. "Ten to neumí jak ty. Já chci tebe, víš?" Začal mě líbat.

Objal jsem ho a oplácel mu polibky. "Chyběls mi, lásko."

"Ty mi víc," objal mě taky.

"Nehádej se hned!" Skopnul jsem kraťasy a zůstal jsem ležet s polotvrdým pérem.

"To ať víš, že jsem to já," ušklíbl se Honza, tulil se ke mně a šátral rukama po posteli. "Ty máš poluce nebo tu jen tak stříkáš mrdku do povlečení?" Zasmál se a přesunul se hlavou k mému klacku, vzal ho do pusy a začal se s ním mazlit.

Ztuhnul jsem. "No honím tady, no..."

"Uvolni se, ještě nestříkáš," ušklíbl se Honza, kousnul mě lehce do ptáka a hladil mě po těle. S úsměvem se na mě podívat a mrdkou v posteli se už nezabýval. Taky jsem ho začal hladit a byl jsem rád, že jsme to téma opustili.

"Sundávej kraťasy, dělej!" Zavrčel jsem na Honzu, ten se jenom ušklíbnul a strhnul je ze sebe i s tílkem, takže během chvilky byl nahý, stál nade mnou a mával svým stojícím čurákem. Natáhl jsem se k němu a začal ho hned kouřit.

"Víš jak jsem se na to těšil..." Zahučel Honza a pak už jenom zavřel oči. Vzal jsem ho celého do pusy a kouřil ho, hladil jsem mu u toho koule. "Ty děvko," skučel Honza blahem a lehce se mu u toho podlamovaly kolena. Jak mi řekl, že jsem děvka, trochu víc jsem mu stiskl koule. "Chceš mě zabít?" Zasmál se Honza a odtrhl si mě z péra.

"Sežrat!" Opáčil jsem mu.

"Vždyť se tu vystříkám za pár sekund!"

"To neva, už si ani nepamatuju, jak chutnáš," usmál jsem se.

"Nějaks rychle zapomněl," ušklíbl se Honza a lehl si.

"Dělám si legraci," odpověděl jsem honem.

"Tak pokračuj," zamumlal Honza vleže, sledoval mě s rukama za hlavou.

Hladil jsem ho po prsou a břiše. "Můžu si nasednout?" Zaprosil jsem.

"Na co čekáš? Už jsi na něm?" Pobídl mě Honza.

"Heeej, nadrženče," zasmál jsem se, ale hned jsem si nad něj dřepl a pomalu jsem nasedl na jeho ptáka.

"Aaaaaaa," zasténal Honza blahem. "Ty jedna děvko," usmál se.

Jeho péro do mě krásně vklouzlo, díra byla ještě pořád pěkně uvolněná po ranní rozcvičce s Lukinem. Hned jsem se začal po Honzovi vozit, on mě chytil za boky a začal přirážet. "Dělej, udělej mi to, prosííím!" Škemral jsem.

Mrdal mě a pevně mě u toho držel za zadek. Chytil jsem ho za bradavky, kroutil jsem mu je, a se zakloněnou hlavou jsem se vozil po jeho péru. Zasténal trochu bolestí a vrazil mi péro ještě hlouběji do díry. "Dělej, ty hovado, mrdej mě, ty šmejde!" Cedil jsem mezi zuby a dál mu kroutil bradavky. Ulevilo se mi, že mi Lukin bez komplikací prošel, a mrdal jsem jako smyslů zbavený.

Honza to dlouho nevydržel a za chvilku už mu cukalo v péru. "Stříkej prase, chci tvoji mrdku v díře!" Šteknul jsem po něm, když jsem to zpozoroval. "A vyhoň mi čuráka, jsi zapomněl jak to mám rád?"

"Jooo," zasténal Honza a už do mě pumpoval svoji mrdku a přitom mi honil kládu. Po výstřiku zůstal ve mně a sledoval mě, dál mi přitom honil ocas a druhou rukou dráždil bradavky.

Seděl jsem na něm naražený a nechával se honit. "Jooo, prosííím, udělej mě!"

"Tak pojď taky, ty jeden nenasytnej mrduchtivej studentíku," smál se, sjel rukou z bradavek a začal mi masírovat koule. Spokojeně jsem sténal, krásně mě to rajcovalo. Honza mi pořád honil čuráka, pěkně tvrdě, až na doraz. Cítil jsem v sobě jeho péro, a jeho ruce ve svém rozkroku.

"Honzo... ááá... už budu..." zasténal jsem. Honza mě sledoval a tvářil se spokojeně. Zrychlil honění a když ucítil první záškub v péru, chytil mě pevně za koule a zmáčkl je. 

"Auuu!" Vykřikl jsem a začal jsem na něj stříkat. Držel mi koule, nepovoloval, čurákem se tlačil co nejvíc do mě a druhou rukou mi ždímal klacek.

Sténal jsem se zavřenýma očima a pak jsem konečně vysíleně lehl na Honzu. Objal mě a třel se o mě, roztíral nám moji mrdku po břichách, zatímco jeho mi pomalu stékala z díry na jeho klacek a koule. Líbal mě, a pak už jenom ležel se zavřenýma očima, spokojený a šťastný.

Konečně jsem se z něj odvalil, cítil teplo jeho těla, objímal jsem ho a bylo mi fantasticky. "Nech mě chvilku spát, Honzi, ju?" Zamručel jsem spokojeně se zavřenýma očima.

Jenom se usmál a políbil mě. Pak vstal, oblíkl se a ještě mě chvíli sledoval jak ležím rozvalenej v posteli. Pousmál se a za okamžik za ním zaklaply dveře.