Na kolejích - Chata s Lukášem 9

Ráno mě probudily paprsky slunce svítící mi přímo na tvář. Zašklebil jsem se, protáhl a rozespale jsem plácl rukou vedle sebe, abych se přitáhl a přitulil k Tomovi, jak bylo mým ranním zvykem. Ruka padla na prázdné místo. Otevřel jsem oči a spatřil jen o kus dál ležícího Lukeho, jak odfukuje spokojeně do polštáře. Očividně by ho v tu chvíli nevzbudila ani rána z děla.

Sjel jsem pohledem po jeho těle. Muselo se mu nejspíš zdát něco fajn, protože péro s nalitým, lesklým žaludem mu trčelo do prostoru a přímo vyzývalo k nějaké aktivitě. Pohrával jsem si chvíli s tou myšlenkou a v duchu ji různě realizoval, ale pak jsem ji zahnal. Šetři síly, určitě toho dnes bude víc než dost! Ušklíbl jsem se v duchu. Vstal jsem a rozespalý, jen tak nahý a s polotvrdým klackem, jsem se šoural do kuchyně se něčeho napít. 

V kuchyni už nějakou dobu vegetil Tom, na sobě jen kraťasy. Vstal o něco dřív a právě si dělal snídani. "Čau miláčku... Čaj je tady, kafe už vařím. Dáš si taky topinku?" Usmál se na mě od příborníku a znovu se vrátil k práci. 

"Hezké ráno, lásko..." odpověděl jsem mu rozespale, došoural se k němu, objal ho kolem boků a políbil na krku. "Topinku...?" přemýšlel jsem rozespale nahlas a sledoval jsem, co Tom dělá. “A jo, dám...” políbil jsem ho na šíji. 

Zavrtěl trochu zadkem. "Jo, topinku, teda spíš toast... Se sýrem nebo s marmeládou?"

"S marmeládou..." odpověděl jsem mu a pleskl ho po zadku. Šel jsem si nalít čaj. Zrovna vyskočily dva krajíčky z opékače, tak je Tom namazal máslem a marmeládou, hodil mi je na talířek a donesl mi je na stůl i s hrnkem kafe. "Dík, lásko." Usmál jsem se na něho a chytil jsem ho kolem pasu. "Vyspal ses? :)"

Tom se opřel o opěradlo židle a koukal, jak se krmím. "Jo, vyspal... A ty? :)" Odpověděl po chvíli.

"Krásně..." huhlal jsem s plnou pusou. "Co podnikneme dneska ;)?"

Tom se nadechl: "Já se ještě jednou omlouvám za toho Lukeho, vím, že to byla ode mě sviňárna. Můžeš mi to odpustit?" vysypal ze sebe a upřeně mě sledoval.

Podíval jsem se na něho a chvíli ho propichoval očima. Co mu na to mám jako říct? Přemýšlel jsem. Dožvýkal jsem a poplácal jsem se po stehně: "Pojď ke mně." Sedl si na moje stehno a jemně mě hladil rukou po péru. Objal jsem ho jednou rukou kolem pasu a políbil na prsa. Nadechl jsem se a spustil: "Opravdu mě to hodně mrzelo a ještě víc mě bolelo, jak jsi pak o mně tady mluvil... Ale odpustil jsem ti to už včera, víš?" Pohladil jsem ho po prsou a podíval se na něj upřeně. "Jen tě, Tome, moc prosím, pokus se to už neopakovat... nevím, jestli dokážu furt dokola odpouštět a být furt v pohodě..." Pokračoval jsem dál tiše s hlavu na jeho prsou a hladil ho přitom na zádech. Poslouchal jsem zrychlený tlukot jeho srdce.

Chvíli mlčel. V hlavě mu to šrotovalo. "Já... já ti to nemůžu slíbit... víš. Znáš mě... Ale můžu ti slíbit, že ti to vždycky řeknu, hned jak se něco takového stane." Vysypal pak ze sebe. "Ne jak teď... kdybys nepřijel... asi bych ti to neřekl vůbec, že jsme tady byli..." dodal váhavě.

Poslouchal jsem ho napjatě a dál ho hladil. "Budu moc rád, pokud to bude aspoň tak." vydechl jsem. Podíval jsem se na něho: "Hele, nedělám si iluze a netoužím po žárlivých scénách... Prostě stačí říct 'bude tu Luke, neva?' nebo 'byl jsem ožralej a stalo se to' já nevím... Ale miluju tě, věřím ti a rád bych ti věřil i nadále..." přitiskl jsem si ho k sobě a usmál se na něj.

"Dík, miláčku. Seš super chlap..." usmál se na mě taky. "A i když občas něco vyvedu, stejně tě mám nejradši." Sklonil se a políbili jsme se.

Nalil jsem si mléko do kávy a pokračoval ve snídani. Tom mě pozoroval a jemně hladil, stále seděl na mé noze. Po nějaké chvíli spustil: "Byli jste včera s Lukem tak sladcí, jak jste byli přivázaní na sobě... :)" Hrál si s mojí bradavkou a sledoval můj tvrdnoucí ocas.

"Si to dokážu představit, ty sviňo..." zasténal jsem "...ale stejně tě žeru i když mě občas tak deptáš. :)” pousmál jsem se. "To tvoje 'tos nezvládl, miláčku' nebo jak to bylo, to mi zní v uchu ještě teď." Zašklebil jsem se na něho.

Stiskl mi bradavku ještě víc. "Běž vzbudit tu druhou kundu a hlaste se tady do pěti minut!" Zavrněl mi do ucha a vstal ze mě. "Když se ti to tak líbilo, můžeme v tom pokračovat třeba celej den." ušklíbl se.

Překvapeně jsem se na něho podíval. Pak se mi rozzářily oči. "Provedu, pane! :)" Vyskočil jsem nadšeně a políbil ho, až byl z toho celý vyjevený. Omluvně jsem se usmál a zmizel jsem ve dveřích. 

Tom ještě chvíli s lehkým úsměvem koukal na dveře, pak si konečně sedl a pustil se s chutí do snídaně. Dnešek se zdál být slibným.

Vletěl jsem na pokoj jako velká voda a spustil jsem křik na celou chalupu: "Budíííííččéééééék!! Vstávat, jedu, jedu, fofrem!" Skočil jsem na Lukeho. Trhl sebou a ve tváři měl v tu chvíli výraz očekávání konce světa. Vyprskl jsem smíchy.

"Co, co blbneš??!!" Houkl na mě rozespale.

"Nic, je ráno, ne?" Smál jsem se dál a tlačil ho systematicky k okraji postele. Došlo mu, že jestli hned nějak nezareaguje, tak nejspíš spadne na zem a tak se začal mátožně bránit.

"Heeej, nechej toho, pako!" smál se a na poslední chvíli se zapřel nohou o skříň. Furt mu ještě stálo péro. "Spěcháme někam nebo co?" Usmál se na mě a přejel si rukou po něm.

"Spěcháme." ušklíbl jsem se. "Za pár minut se máme hlásit Tomovi v kuchyni, víš, ty nadržená kundo?" Plácl jsem ho přes ptáka.

Lekce sykl. "A co když se na něj vysereme, hmmmm?" pousmál se, znovu si začal hladit péro a dál na mě hleděl.

"To bych ti moc neradil... nebo jsi už zapomněl na včerejšek?" Mrkl jsem na něho.

"Jsme na něj dva..." Ušklíbl se, ale pomalu vstával z postele.

"No a právě proto se na něho nevysereme, ale pěkně se mu nahlásíme, že?" Pokračoval jsem neoblomně dál.

"Jste pošuci oba dva..." zakroutil hlavou, smál se a protahoval.

Došel jsem k němu. "A to ti vadí?" Usmíval jsem se taky a hladil ho po zadku.

"Vadí mi tohle..." Ušklíbl se a pleskl se přes tvrdýho ptáka. "Jak znám Toma, tak mě rychlej výstřik nečeká :)"

"Třeba jo, vím já, co chystá?" Vyplázl jsem na něho jazyk, přitiskl jsem se k němu, pomalu jsem mu honil a třel se o něho. Moje péro už taky pěkně stálo.

Začal mě taky hladit po zadku. "Víš, že se mi moc líbíš, že jo?" šeptal u toho.

"Tak trochu to jde dost poznat..." Ušklíbl jsem se. "Jdeme?" Řekl jsem z ničeho nic rázně.

"Jo." Vydechl zklamaně a odevzdaně. Pochopil, že mě momentálně k ničemu nepřekecá. "Ale jdu tam proto, že to chceš ty, ne proto, že to chce Tom. Jasné?"

"Jasné... :) Hele, uvidíme co chystá, vzpoura na lodi se dá udělat vždycky, ne?" ;)

"Ty bys byl super kapitán..." Usmál se.

"No ale zatím je u kormidla někdo jiný a uvidíme, jak se mu dnes povede... Prostě si to užijeme a bude!" Mrkl jsem na něho spiklenecky. "Tak jdeme na to a myslím, že takto a se stojícími čuráky je to pravé, co Tom čeká..." ušklíbl jsem se, otevřel jsem dveře a s rukou na jeho zadku jsem ho vystrčil ven na chodbu a vyšli jsme do kuchyně.

Mezitím už Tom v kuchyni nachystal jídlo pro Lukeho a netrpělivě očekával náš příchod. Sotva jsme vešli, hned nás sjel pohledem, jak jsme byli rozesmátí. "Já jsem říkal něco o tom, že si máte honit péra, Honzo?" zeptal se přísně.

"To jsme se na tebe tak mooooc těšili, Tome!" uculoval jsem se omluvně.

"Nech si ty drzosti!" štěkl na mě. “Sednout a snídat, budete to potřebovat, vy nadržený čubky :)"

"Rozkaz, pane!" Odpověděli jsme mu společně s Lukem a zasalutovali jsme. Pak jsme odpochodovali s vážnou tváří ke stolu a sedli si. Ale dlouho jsme to nevydrželi a vyprskli jsme smíchy. Tom nás sjel pohledem, opřel se o příborník a se založenýma rukama nás pozoroval. Pustili jsme se do jídla, tedy já do toho zbytku, co jsem tam nechal. Jenže jsme s Lukem nějak nemohli vydržet v klidu. Pokukovali jsme po Tomovi a uculovali se, až jsme zase vyprskli smíchy. Prostě úplní puboši. :)

"On vás ten smích přejde..." Ozval se ledově Tom, ale očima se smál taky.

"Pardon, pane..." Marně se snažil o vážnou tvář Luke.

"Dojedl jsi?" Zeptal se ho stroze Tom.

"Jo.." odpověděl Luke a dopíjel kávu.

"Počítám, že jste se ještě ani nebyli po ránu vychcat, co?" pokračoval Tom s úsměvem.

"Nooo... já ne..." odpověděl jsem váhavě a přemýšlel, co má za lubem. Moc dobře ví, že piss nemusím.

“A já to jaksi ještě nestih', když mě někdo tahá z postele hned do kuchyně, že...?" zamračil se Lukáš.

"No tak já si jdu vychutnat kafe ven a vy jdete se mnou. Uvidíme, jak vám půjde chcaní s těma tvrdýma ocasama..." Ušklíbl se Tom, a aniž by čekal na jakýkoliv náznak souhlasu, vyšel ven. Luke se na mě nechápavě podíval. Pokrčil jsem jen rameny, kývl hlavou směrem ke dveřím a vyšli jsme za Tomem.