středa 3. dubna 2013

Na kolejích - Chata s Lukášem 7

"Můžete za to samozřejmě oba. Lukin měl přestat, když mu to Honza řekl. A Honza prostě neměl stříknout!" Řekl jsem skoro spokojeně, Honza jenom zavřel oči a polkl. "A jinak jsem čekal, že budeš větší frajer, miláčku, sprostě jsi v tom Lukiho nechal!" 

Na Honzovi bylo vidět, že by mi docela rád něco řekl, ale ovládl se a mlčel. I když z mojí strany šlo o celkem jasnou provokaci, usoudil, že já jsem si od něj užil dost. "Neměls to tak říkat," špitnul nakonec Lukimu. "Ale děkuju." 

"Opravdu mi k tomu nemáš co říct?" Dotíral jsem na něj. 

"Je to tak, jak říkáš, Tome," ozval se Honza. 

"Ty mě chceš nasrat nebo co? 'Je to tak jak říkáš, Tome.' Co to je za odpověď? A ne že to Luke neměl říkat, kurva, tys měl říct, že za to můžeš sám! Fakt jsem netušil, že seš takovej srab! Takže teď si to za tebe ještě odsere Lukin. Doufám, že si to užiješ, Honzíku!" 

Honza se kousl do rtu, neušlo mu, že se dostávám do ráže a zavřel zavřel oči. "Promiň, Luke," zašeptal až plačtivě. Lukin to jenom nechápavě pozoroval. Měl jsem pocit, že snad stříknu snad jenom z toho, jak jsem se na ně díval. Dvě hromádky neštěstí. 

"Hej, je snad jasný, že je to moje vina a je to tak, jak říkám, tak proč tu deptáš Honzu?!" Ozval se Lukáš. Nejradši bych je objal oba dva a miloval se s nima něžně až do rána. No ale nedalo se nic dělat, nemohl jsem jim to dát zadarmo, i když mi připravili nezapomenutelné představení. 

"Já jsem se tě na něco ptal, Lukáši?" Opáčil jsem mu ledově. "Bavím se teď s Honzou!" 

Podvědomě sebou škubnul, když jsem po něm vyjel. Přišlo mi, že když s nimi budu ještě chvíli mluvit tímdle způsobem, tak se snad strachy pochčijou. Chvíli jsem si pobaveně pohrával s tom představou, ale pak jsem zase nasadil vážný výraz. Honza mě sledoval a začalo mu docházet, že se docela dobře bavím. A celkem ho začínalo švát, jak se mi to povedlo. 

"Fajn, Honzo, takže z tvé strany je to všechno teda?" Přeptal jsem se ho. 

"Pokud o to můžu poprosit, tak mě potrestej i za Lukáše," opáčil mi Honza. 

Vstal jsem z postele a donesl jsem si kus šňůry. Lukin se mezitím zlostně podíval na Honzu. "Proč to kurva děláš?" Šeptal mu. 

"A to teď říkáš proč? Chceš chránit Lukiho? Nebo si myslíš, že to od tebe čekám? Nebo prostě chceš mermomocí dostat víc?" Pokračoval jsem ledově. "A tobě, Lukáši, zacpu hubu, jestli okamžitě nezmlkneš!" 

"Do prdele, je snad jasný jak to bylo, tak na co si tu kurva hraješ?" Vyjel po mně Lukin. 

"Joo? A jak to kurva bylo?" Usmál jsem se na něj skoro mile. 

"Mlč prosím," šeptal Honza Lukinovi, ale ten pokračoval. 

"Já hulil a prstil Honzu, já ho slyšel včas a já ho neposlechl. Co chceš slyšet víc, debile?" Dostával se Lukáš do ráže. Honza na něj hleděl jako kdyby ho nepoznával, o to větší měl ale o něj strach. 

Chytil jsem Lukina za vlasy. "Toho debila sis měl odpustit!" Zasyčel jsem na něj, popadl jsem ze země nějaké trenky a nacpal jsem mu je do pusy. 

Podíval se na mě zpupně, celý rudý vzteky. Byl úplně dokonalej, ještě před chvílí rozklepaný uzlíček nervů, a pak todle. Byli oba dva neskuteční. Honza se zatvářil vyděšeně, moc dobře věděl, jak mě takový vzdor dostává a jak budu ještě víc a víc nažhavený. A zatímco sám to dělal úmyslně a i trochu jako omluvu za svoje předchozí řádění, měl pocit, že Lukin šťourá do vosího hnízda sám a bez rozmyslu. 

"Víš, na co si hraju, Luki?" Odpověděl jsem mu s pobaveným úsměvem. "Na to, že přede mnou leží dvě svázané čubky, které uchcávají strachy už teď, a to jsem na ně ještě ani nesáhl. A tak si říkám, co asi budete dělat, až si přestaneme povídat a začneme opravdu s nějakým programem." 

Honzu při poslední větě až zamrazilo. A je to tady, řekl si v duchu. Přece jenom mě už párkrát zažil a i když to bylo s nějakým tím šrámem, vždycky jsme si to oba užili. Ovšem o Lukina měl strach. 

Sedl jsem si ke klukům a tou šňůrou jsem jim podvázal koule. Měli je pěkně napjaté a přitisknuté k sobě. Lukin se prohnul a Honza zaskřípal zuby. Pak jsem si stoupnul za postel a přejel rukama po jejich chodidlech. 

Oba sebou cukli a pěkně se navzájem zatáhli za koule. Honza syknul a Lukin zasténal do trenek. Pak jsem si pomalu došel do skříně pro prut. Vracel jsem se zpátky ke klukům a dával jsem si záležet, aby ten prut viděli. 

"Ne, to ne, Tome, prosím," vypadlo z Honzy. 

"Copak, to prosíš za oba? Spíš bys měl poprosit Lukiho, ať ti půjčí část trenek, aby ses měl taky do čeho zahryznout." 

Chodidla obou kluků vypadala fakt rajcovně. Dostal jsem chuť zas přes ně někdy Honzu pořádně sešvihat. Ale jednak jsem bral ohled na Lukiho a jednak jsem v té chvíli nedokázal Honzovi znovu ublížit. "Měj rozum, prosím... Když už, tak jenom mě, Lukin na to není zvyklej, prosím..." Honza skoro škemral a Luki jenom dotčeně zachroptěl a škubl sebou. 

"Nemel sebou," okřikl Honza Lukiho bolestně. 

Pousmál jsem se a švihl jsem prutem přes Lukiho pravou a Honzovu levou nohu. Nijak zvlášť moc. Honza zatnul zuby a mlčel, ovšem Lukin to prožíval daleko intenzivněji. Škubl sebou tak, že Honzu pořádně zatáhl za koule. Bylo jasný, že se Lukin víc lekl, než že by ho to doopravdy bolelo, ale důležitý byl ten efekt na jejich koule. Honza bolestně sykl a zatvářil se naštvaně a já usoudil, že Lukin snad odvede veškerou práci za mě. 

Znovu jsem švihl, tentokrát přes druhé nohy. Lukimu jakoby nedocházelo, že má s Honzou svázané koule a tím, že sebou bude škubat, nikomu moc neprospěje. Honzovi nezbylo, než jenom sténat pod Lukim, a vlastně jenom kvůli Lukimu. V duchu jsem se usmíval a zase jsem kluky přetáhl přes nohy. Mohlo je to maximálně lehce štípat, nedával jsem do toho žádnou sílu. Bylo mi jasné, že Honza si to naplno uvědomuje a zajímalo mě, kdy i Lukáš přijde na to, že za jedinou bolest si může sám. 

"Kurva," zasyčel Honza, když sebou Lukin zase škubl. "Nemel sebou, ti říkám!" Vrčel na něj, zatímco jsem je na střídačku propleskával přes nohy. Lukin se fakt choval jako tupoun. 

Honza v duchu zuřil, protože Lukin se pořád neměl k tomu, aby pochopil situaci. Měl jsem problém, abych se hlasitě nerozesmál - jenom jsem přejel Lukinovi prutem po chodidle, a on sebou zase škubnul. "S Lukem je to super, co Honzo?" Nevydržel jsem to nakonec. 

Šlehl po mně pohledem. "Nádhera, lásko," procedil mezi zuby. 

"No jo, no, ještě se musí holt hodně učit," křenil jsem se. "Nezkusíš mu to vysvětlit?" 

"Nějak momentálně nemám sílu," zavrčel Honza zpod Lukáše, vypadal na to, že by ho raději zabil než cokoliv jiného. 

Sedl jsem si vedle kluků na postel a začal jsem je lehce hladit přes našponovaný koule. Honza po mně hodil ošklivým pohledem a pomyslel si něco o děvce. Snažil se ovládat, ale s Lukášem na těle to bylo dost těžké. 

"Stojí ti čurák, lásko? Nevidím tam..." Zeptal jsem se Honzy mile. 

"Hádej," ucedil mezi zuby. 

"Nejsem jasnovidec. Ale doufám, že se vám v té mrdce mezi váma dobře třou." Pochopitelně, že se jim třely :). "Lukine, vyplivni ty trenky z tlamy!" Lukáš vyplivl trencle a vzrušeně dýchal, zdálo se, že ho vztek celkem přešel. "Fajn, a teď si laskavě uvědom, že čím víc sebou škubeš, tím je to horší pro oba, chápeme?" 

Honza doprovodil můj výklad důrazným pohledem na Lukáše a ten jenom špitl. "Promiň." 

"No jo, no," zamručel Honza. 

Pokračoval jsem. "Odvážnej už jsi byl dneska dost, tak to zkus znovu. Vraz Honzovi jazyk do pusy a líbejte se, pořádně! Dostaneš deset ran páskem přes prdel a čím míň sebou budeš škubat, tím míň to bude Honzu bolet. A tebe taky, samozřejmě. Jasné?" 

"Jasné," hlesl Lukin a ustrašeně se podíval na Honzu. 

"To doufám," zavrčel Honza a sjel ho pohledem. Rozhodně se nehodlal nechat trápit klukem, který se neumí ovládat. Nehledě k tomu, že mu bylo jasné, jak se tím jí bavím. 

"Tak, líbejte se, kundy, a neserte mě!" Usmál jsem se a vzal jsem do ruky pásek. Luki zabořil jazyk Honzovi do pusy a bylo vidět, že s obavami čeká na první ránu. Honza se ho snažil uklidnit. Každopádně, nemuseli čekat dlouho, napřáhl jsem se a přetáhl Lukiho po zadku. Ne zrovna šetrně, ale zase ne úplně tvrdě. 

Oba dva hlasitě zaskučeli. Lukin sebou nejenom škubnul tak, že Honzovi málem utrhnul koule, ale ještě mu u toho skoro ukousl jazyk! Měl jsem sakra problém, abych se nerozesmál nahlas! "Kurva Lukin, zklidni se!" zamručel jsem s potlačovaným smíchem. 

Honzovi moc do smíchu nebylo, ale moc dobře věděl, jak se bavím a za normálních okolností by se nejspíš pochcal smíchy. Ovšem s partnerem, kterého měl k dispozici, to vypadalo spíš na to, že se pochčije bolestí :) Provrtával Lukina pohledem, byl na něj dost naštvaný a Lukin to viděl, ale prostě se nedokázal ovládnout. 

Nečekal jsem dlouho a přetáhl jsem Lukina znovu. Zatnul a zaskučel, tentokrát sebou škubnul výrazně méně. Honza se jenom lehce zašklebil bolestí a pak pohledem Lukina pochválil. Nekomentoval jsem to, pohladil jsem ho opaskem po zadku a pak jsem ho švihl znovu. 

Tentokrát Lukin nebyl připravený, zařval jak tur a škubl sebou pořádně, Honza pěkně zaskučel. "Kreténe, neumíš se trochu, aspoň trochu ovládat?" Docházela Honzovi viditelně trpělivost. 

"Hádáte se, holoubci?" Ušklíbl jsem se a přetáhnul jsem Lukina zase. A hned vzápětí další rána. 

Honza ho chytil za ruce a objal chodidly, držel ho, zatínal zuby a pevně se mu díval do očí. "Vydrž, vydrž, Luke," mumlal mu. 

Byli sladcí, představoval jsem si jejich ocasy, jak se musí třít o sebe. A pak jsem Lukina zase přetáhl po zadku. Ten už to pochopil a snažil se, zatínal zuby a učil se snášet bolest. Sice sebou lehounce cukal, ale to šlo vydržet. Důležité bylo, že sebou nemlátil po každé ráně. Honza ho pevně držel a nepovoloval. Moc jim to slušelo, další ránu zvládl Lukin skoro bez pohnutí. Byl jsem na ně hrdý, teda hlavně na Lukina. Úžasné pokroky - i když uznávám, že výuková metoda byla malinko drastická. 

"Tak Luki, poslední tři budou rychle za sebou a silné, zvládneš to?" Zeptal jsem se ho. 

5 komentářů:

  1. Pecka chtěl bych být jedním z těch dvou, málem sem cáknul :-)

    Petr

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Málem? Hmmm, tak to se omlouvám; nevím, co dělám špatně, ale zkusím se polepšit!

      Tom

      Vymazat
  2. U pokračování to už určitě nevydržím :-)

    Petr

    OdpovědětVymazat