úterý 8. ledna 2013

Na kolejích - Výlet na kolech 2

"Prostě?" Koukl na mě Honza.

"Tak sprostě, no... Pořádně sprostě, tak jak to ty umíš..." Přitiskl se ke mně a rukama mi sjel do rozkroku, hladil mě, vzrušeně mi funěl na krku. "Vyšukáš mě prosím, miláčku?" škemral jsem nadrženě.

"Připrav mi ho, prosím," odpověděl, lehce mě kousl do krku a stáhl si moji ruku na svoje péro. Moc připravit teda nepotřebovalo, bylo naprosto v pohotovosti.

V tom okamžiku vjeli na tábořiště nějací dva kluci a zaparkovali kola. "Do prdele... Do hajzlu... Kurva... Otoč se, vole. To jsme fakt potřebovali!" Odstoupil jsem od Honzy, který stál ke klukům zády a nemohl je vidět.

"Kurva..." zavrčel Honza a pustil mě. Pěkně mu to zkazilo náladu. Ale to mi samozřejmě taky, museli ti pitomci dojet zrovna teď?

Díval jsem se na ně znechuceně. "Rozděláme ohníček a opečem si špekáčky. Doufám, že mají kytaru a budou zpívat všechny úžasné písničky Honzy Nedvěda, to se fakt zgrcám... Pojď se ožrat, lásko, pak mi to bude jedno a můžeme mrdat klidně před jejich stanem."

"No jo, tak teda začneme hlavním chodem," zavtipkoval Honza. "Na druhý straně, aspoň tu můžeme nechat kola a stan o něco klidněji. Zajdeme se uvítat, ne? Přece jenom, jsou to naši noví sousedi...!"

"OK, tak jo. Ale hodíme na sebe kraťasy, ne? V těch kombinézách by to nebyl dobrej nápad..."

"To je pravda," kývnul Honza.

"Běž první, oba najednou do stanu nemůžeme," ušklíbl jsem se na něj.

"No jo, kdoví, co by si pak ještě mysleli," usmál se Honza a zmizel ve stanu.

"Že jsme nadržený buzny, nejspíš - což je jednak pravda a druhák mi to neva. Dělej, řekneme jim čau a jdeme na jídlo."

Honza za chvíli vylezl ze stanu v kraťasech a triku. "Máš volno..."

Usmál jsem se na něj. "No, už to není tak hrozný..." zhodnotil jsem ho pohledem.

Honza se jenom ušklíbl, a já za chvíli vylezl taky v kraťasech a triku. "Tak jdeme, kámo, ne?"

"Jo, jdeme, brácho!"

Došli jsme ke klukům, možná se mi to jenom zdálo, ale skoro jako kdyby taky nebyli nadšení z toho, že nejsou na tábořišti sami. "Čau, chlapi, taky na výletě?" Pozdravil nás pak jeden z nich a druhej akorát na přivítanou kývl.

"Jo, taky," usmál se Honza a já mezitím koukal na kluky. Nevypadali špatně. Vlastně, vypadali docela suprově. "Chceme se jít najíst tady vedle do hospody, nepřidáte se?" Vyhrkl jsem dřív, než jsem stihl zapojit mozek a okamžitě jsem zrudnul.

"Vlastně výbornej nápad," odtušil zas ten první kluk, zatímco Honza na mě naštvaně koukal a zjevně přemítal, jestli mě má kopnout hned nebo až potom. Zatvářil jsem se hrozně omluvně, jsem je pozval tak nějak automaticky, nedošlo mi, že vlastně o společnost nestojíme. Tak aspoň, že ti kluci vypadali dobře, no.

"OK, ještě bychom se mohli asi představit," pokračoval Honza. "Todle je Tom a já jsem Honza..." Usmál jsem se jako pitomeček a trochu jsem zčervenal.

"To je fakt," řekl ten hovornější z kluků. "Já jsem Petr."

"A já Jarda," doplnil ten druhej a podali jsme si ruce.

"Tak formality máme za sebou, jdeme, ne?" Nadhodil Honza a vyrazili jsme do hospody. Cestou jsme se trochu bavili a pokukovali po sobě. Já jsem se teda snažil být nenápadnej a zticha, přišlo mi, že Honza je dost naštvanej kvůli tomu bezprostřednímu pozvání. Byl jsem nasranej sám na sebe a pěkně nadrženej, tou dobou mě měl Honza píchat opřeného někde o strom, a ne abysme se vybavovali s cizíma klukama.

To jsem prostě já, jak vidím pěknýho kluka, nebo rovnou dva, nějak zapomenu používat mozek... Objednali jsme si piva a nějaké jídlo, seděli jsme u stolu naproti klukům. Jedli jsme a já párkrát bezmyšlenkovitě uloupil sousto i z Honzova talíře, jenom tak abych věděl, jaké to má. Honza mi to samozřejmě oplatil a ukrádal mi z mýho. Občas to tak děláme a ani nám to nepřijde, kluci si toho ale všimli, žduchli do sebe a ušklíbli se. Honza to asi nepostřehl, ale já si toho všiml a zase jsem zrudnul jak školáček. To bylo něco.

Honza měl do sebe naházené jídlo jako první a já dojedl jenom chvilku po něm. Oba jsme mysleli na to, jak si to konečně rozdáme a jídlo nás moc nezajímalo. Kluci ale zjevně nikam nespěchali, v klidu dopili a dali si další pivo. Kecalo se s nima docela fajn, takže jsem byl trochu na vážkách, určitě jsem chtěl vypadnout s Honzou, ale na druhou stranu, s klukama byla sranda. No nakonec to vyřešil Honza, který do mě dloubnul a naznačil, že už by docela rád vypadnul.

"No nic... Hele, chlapi, super pokec, ale fakt jsem utahanej jak sviňa a šel bych do stanu," protáhl jsem se po chvíli.

"Jo, máme za sebou dneska docela kus cesty," přidal se Honza a zvedl se.

V pohodě jsme se rozloučili s klukama a vyrazili na tábořiště. Jenom co jsme byli venku sami, začal jsem se Honzovi omlouvat. "Hele, promiň, fakt mi to jenom tak vyklouzlo, že jsem je pozval. Ale pohoda, ne? Bysme se stejně šli najíst..."

"Vole," zasmál se Honza, přitáhl mě k sobě a vlepil mi francouzáka. Rukama mi jezdil po těle, byl děsně nadrženej.

"Sám seš vůl..." usmál jsem se, obejmul ho a taky ho líbal.

"Hele, nebudem to dělat tady, ne?" ušklíbl se a táhl mě po cestě směrem ke stanu.

"A fakt musíme až do stanu? Kluci vypadali, že si určitě dají ještě jedno, tak to bys jedno rychlý číslo stihl!" Popíchl jsem ho.

"Jen tak rychlovku? Po takovým nuceným půstu? Ses zbláznil, ne? Si tě chci pořádně vychutnat..."

"Jsem myslel rychlovku tady a pak něco pomalejšího ve stanu," usmál jsem se nevinně, měl jsem na to prostě děsnou chuť. Líbal jsem ho a hladil mu rozkrok, byl tvrdej jak beton. Taky mě objímal a líbal. "Anebo teda vydržíme až do stanu, miláčku? A jinak bych teda řekl, že Petr s Jardou něco tuší... Docela po nás pokukovali, jak jsme si jedli navzájem jídlo, a teď jsme se oba narychlo vypařili... No každopádně, mně je to fuk, já se se svojí orientací netajím," uzavřel jsem to s úsměvem.

"Ty děvko," zavrčel Honza se zavřenýma očima, ale pak je otevřel a usmál se na mě. "V jejich případě bych si možná dal i říct," zavrněl. "Hele, vletíme na to ve stanu a uvidíme, co bude dál, jo?" A víceméně mě táhnul ke stanu.

"A pak, že já jsem děvka, jo?" Ušklíbl jsem se.

"No samozřejmě, to nebudeme teď rozebírat, to je jasný každýmu," ušklíbl se Honza během té hodně rychlé chůze. Skoro spíš běhu.

"Tak jo, vlítnem na to, ale kontroluj se, nemusíme je přivolat kraválem," usmál jsem se.

"Neboj, zacpu ti hubu svýma boxerkama," zakřenil se Honza. Ke stanu jsme prakticky doběhli, já jsem začal shazovat oblečení ještě venku, Honza mě následoval, takže dovnitř jsme vletěli už téměř nazí.

"Kde máš ty boxerky, bordeláři?" Přitiskl jsem se k Honzově nahé hrudi.

"Na sobě, zlato," odpověděl mi s úsměvem a sundal si ten poslední kousek oblečení. Byly pěkně mokrý z toho, jak mu čurák kapal vzrušením už cestou a vůbec celej den. Než je svlíkl, už jsem ležel na zádech s nohama do praku, vyškubl jsem mu je a strčil si je pusy, nádherně voněly.

"Bože, Honzo, neprotahuj to, prosííím," zasténal jsem ještě. Jak mě Honza viděl, zaskučel nad mojí nadržeností, kleknul ke mně, flusnul mi na díru a vrazil do ní prst. Trochu jsem se vzepjal, bylo to fakt docela rychlý... Ale jo... Tiše jsem zasténal a spokojeně přivřel oči.

Byl jsem vpodstatě nachystaný, Honzovy prsty do mě zajížděly jako do másla, druhou rukou mi honil čuráka a masíroval koule. Svíral jsem prdel kolem jeho prstů. Pak už to nevydržel, flusnul si na péro a rozetřel po něm sliny. "Sorry, Tome," řekl omluvně a začal se do mě pomalu drát. Byl neskutečně nadrženej, měl na to chuť celej den.

"Neomlouvej se..." zamumlal jsem přes trenky a pevně ho objal. Pomalu pronikal hloub a hloub, fantastickej pocit, jako kdybysme mrdali poprvé. Zarýval jsem my prsty do prdele a tiše jsem sténal. Bylo to nádherně pomalé... a přitom tak silné... Zajel až nadoraz a přitáhl si mě k sobě, aby pronikl ještě hlouběji. Roztahoval jsou nohy jak děvka. A pak začal Honza pomalu mrdat, bylo to fantastický. Slabě sténal a zavřel oči.

"Ano, miláčku, pomalu, prosím, je to super," huhlal jsem do boxerek a Honza pomalinku zvyšoval tempo, jeho ocas ve mně parádně klouzal, spokojeně jsem hekal. Občas mě jemně kousnul do bradavek a já u toho pěkně vyjekl. Honza se usmíval a dál zrychloval.

"Stan ještě nespadl, kotě?" Usmál jsem se na něj.

"Ne, ale brzo asi jo," usmál se taky.

"Neva," vydechl jsem spokojeně a stáhl díru. Honza se pomalu přestával ovládal, mrdal už pěkně prudce a hlasitě u toho sténal. "Klíídek, kundo, co si o nás pomyslej!" zamručel jsem na něj.

"No jo..." Ušklíbl se a pro jistotu použil moje trenky jako "roubík." Usmál se na mě. "Stačí?" zahuhlal. Chytnul jsem ho a přitáhl k sobě. Líbali jsme se, teda spíš jsme si po pusách jezdili těma trenkama. Honza pěkně přirážel a koule mu pleskaly o můj zadek.

A pak se zvenčí ozvalo zakašlání. "Nemáte nějakej problém se stanem?" Zněla pobavená otázka.

Do prdele! problesklo mi hlavou a úplně jsem strnul. Honza vyplivl trenky z pusy. "Díky za starost, je nám tak maximálně trošku malý," odpověděl suverénně a čekal na reakci. I když jsem byl naštvanej, že nás přerušili v nejlepším, vyprskl jsem smíchy a snažil jsem se to tlumit.

Vyplivl jsem trenky. "Nech ho ve mně," zašeptal jsem Honzovi.

"Neboj," usmál se a políbil mě, rozhodně ho neměl v plánu vytáhnout. Navíc, jak jsem se lekl, pěkně jsem stáhl díru.

"Doufám, že rychle vypadnou, pitomci," šeptal jsem dál Honzovi.

"Možná bysme vám mohli nějak pomoct," ozvalo se zase zvenku.

"Asi ne tak rychle," ušklíbl se Honza a pak pokračoval nahlas. "Máte větší stan nebo co?"

Protočil jsem panenky. "Pošli je do hajzlu, prosíííím..." Honza jenom pokrčil rameny.

"No to nemáme, náš je taky pro dva. Ale venku je místa dost i pro čtyři, hmmm?" Ozvalo se zase zvenku.

"Chlapi, už fakt spíme..." pokusil jsem se o rozespalou repliku, ale znělo to spíš docela chraplavě. Honza se na mě nechápavě podíval. No jo, za jiných okolností bych takovou nabídku neodmítl ani náhodou, ale byl jsem krásně rozmrdanej, pořád jsem v sobě měl Honzovo péro, a chtěl jsem to dokončit ve dvou. "Buřty opečem zítra, slibuju, dneska už fakt nikam nejdu..." Poznamenal jsem ještě a Honza málem vyprskl smíchy.

"To slyšíme," ozval se zvenku rozesmátej druhej hlas. "Nic vám nevnucujeme, ale kdybyste si to rozmysleli, stačí se ozvat, nejsme daleko..." Nabídl pak Petr.

"Díky, uvidíme... Dobrou noc!" odpověděl Honza.

"No jo, dobrou, dobrou..." Bylo slyšet vzdalující se kroky a smích.

"Uuuf, konečně, kurva!" Vydechl jsem.

Honza se na mě usmál. "Pokračujeme?"

"Dělej, blbečku a neptej se," ušklíbl jsem se na něj. Péro mu sice trochu povadlo, ale pár tahů to napravilo a za chvilku už mě zase protahoval v plné síle a kráse. "Joooo," sténal jsem, cítil jsem, že to na mě už jde a Honza zvyšoval tempo. Přirážel tvrdě až nadoraz.

"Joo... Děvkooo..." Sténal nádherně.

"Dělej, kurva, stříkej, vycákej mě, lásko!" Pobízel jsem ho a přirážel jsem proti němu. V péru mu škubalo, rychle ho vytáhl ven a zuřivě ho honil. "Seš boží, chlape!" Stihl jsem jenom vydechnout a už jsem měl celé břicho od Honzovy mrdky. Jenom jsem si sáhl na ocas a přidal jsem k tomu svoji dávku.

Usmál se na mě. "Byli mi líto se vycákat do tebe, když jsem se dneska tak zapíral..." A roztíral mi mrdku po břiše. Lízal ji jazykem, jemně mi honil péro.

"Dáš mi ochutnat, kotě?" Usmál jsem se na něj. Nabral mrdku do pusy a přesunul se ke mně, jazykem s dávkou mi zajel do pusy. Líbali jsme se, usmívali a odpočívali po tý parádní jízdě.

9 komentářů:

  1. Supr,teď abych pomalu vyrazil pro papírový kapesníčky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to ti jako vadí, jo? :D Btw - kup si jich zrovna víc... ;)

      Vymazat
  2. Nene, naopak! To byla pochvala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No proto! ;) A kapesníčky doporučuju rovnou v rodinným balení, budou se hodit při dalším čtení. :D

      Vymazat
  3. No to byl taky nápad, začít to číst a nemít u sebe základní hygienické pomůcky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem to napravil, pánové :D

      Vymazat
    2. Tak abys neřekl, žes je kupoval zbytečně, máš tam pokračování :)

      T.

      Vymazat
  4. Opravdu hezké příběhy, erotika s láskou, smrtící kombinace :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tož díky, no :) Se snažíme :) JÁ se snažím :D

      Vymazat