Nezemřel jsem

A je to tu opět.
Jak jste si všimli, tak trochu zase pokulháváme v publikaci. Dobře, budu konkrétní, pokulhávám v ní já.

Nevím, jak to dělá Tom, že vždycky stíhá všechno v termínech, já s tím mám tak trochu problémy, ale to jste už vytušili i z příběhů. :-)
Ano, mohl bych to s ním probrat, ale znáte tu úžasnou mužskou vlastnost - ješitnost. Takže ne, nebudu se s ním o tom bavit. Jak to dělá on, že stíhá publikovat a přitom ještě maká a stíhá i termíny jinde a ještě má čas na pivo.

Ale já na vás nezapomněl a makám na dalším kousku. Jen je teď víc práce a méně času a také když je venku tak hezky, nechce se vám sedět u noťasu, i když víte, že si vaše "dílo" přečte pěknej pár očí. A někteří nezůstávají jen u čtení...
Ale no tak! Na co zase myslíte?! :P Já tu mluvím o tom, že pár z vás má dost odvahy na to, aby sem tam napsali nějakej koment. To nás totiž dooost motivuje, víte? Vaše reakce. Vaše nápady a připomínky. Samo, je hezký, že si přečtete příběh, zamáčknete slzu a utřete mrdku, ale sem tam můžete i něco napsat. Jako například náš nejmenovaný příznivec, že má problémy se zásobou papírových kapesníčků. :)

Prostě a jednoduše, kamarádi, dejte mi ještě chvilku čas a pokračování našeho pobytu s Lukášem na chatě se tu objeví. A že se máte zase na co těšit, to vám mohu slíbit už teď. ;)

Honza