Na kolejích - Chata s Lukášem 6

Honza se ke mně sklonil a začal mi beze slova odvazovat koule, jemně a něžně. Kompletně mě mezitím přešel vztek. Nevěděl jsem, co říct, nechtěl jsem na Honzu vychrlit to, co jsem před chvíli vychrlil. On mi nic neříkal, nevytýkal, jenom mě políbil na koule a jemně je olízl jazykem.

"Mohl bys se mnou začít mluvit? Normálně? Prosím..." Vydechl jsem nakonec. Honza mě jenom líbal po těle, hladil mě po stopách od toho výprasku, sunul se směrem k mému obličeji. Pomalu mi odvázal ruce i nohy. Políbil mě na tvář... a pak se rozbrečel.

Byl jsem úplně bezradný, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Honzovy slzy mi dopadaly na prsa, objal jsem ho a začal jsem ho hladit. Přitiskl se ke mně. "Ježišmarjá, Honzo, já nechtěl... promiň..." Přitiskl jsem se k němu taky a v očích jsem měl slzy.

"Tome, prosím... To nebylo poprvé, víš... Ale opravdu tě moc prosím, už mi to nedělej," škytal Honza.

Vzpomněl jsem si, jaké to bylo, když jsme s Honzou ještě jenom bydleli a já byl do něj platonicky zamilovaný. Jak mi bylo, když jsem byl sám na pokoji a on někde s nějakýma ženskýma. "Já... já nechci... nechci ti ubližovat, opravdu ne!" Vykoktal jsem ze sebe.

"Já tě vážně miluju a nechci o tebe přijít," šeptal mi Honza.

"Vždyť já tebe taky, to přece víš," odpověděl jsem mu, Honza se ke mně ještě víc přitiskl a políbil mě. "Já za to nemůžu, že prostě občas myslím čurákem," pokračoval jsem omluvně, Honza mě hladil ve vlasech, objímali jsme se a líbali.

"I přesto bych tě nevyměnil ani za nic," zamručel Honza.

"Já tebe taky ne," zamručel jsem, leželi jsme spolu, Honza měl hlavu položenou na mých prsou a hladil mě. "Odpustíš mi to? Zase?" Zeptal jsem se opatrně. Honza jenom zakýval hlavou a já jsem se rozbrečel, vůbec jsem nezvládal svoje pocity. Narovnal se, hladil mě a mlčky slíbával slzy z mých tváří. Konečně jsem se dal trochu dohromady. "Co teď?" Usmál jsem se na Honzu skrz slzy.

"Lukáš čeká," usmál se Honza a políbil mě.

"Já ho nechci," zamručel jsem.

Honza se zase usmál. "To chápu a vím, ale přece jenom mu oba něco svým způsobem dlužíme." Pak se zašklebil. "A navíc, já spím tady, noc je ještě mladá, a mi se rozhodně spát ještě nechce!"

"Co jako mu dlužíme?" Zeptal jsem se nechápavě.

"No tak nebýt jeho, nepřipomeneme si zase o sobě to, co víme teď. A kromě toho, já jsem ho nedodělal, a to se přece mezi kamarádama nedělá!" Mrknul na mě.

"Víš co, běž za ním ty. Já tady zůstanu. On chce stejně tebe..." Vydechl jsem unaveně.

Honza mě pohladil. "Myslím, že touží po nás obou, to mi věř. Není všechno zlato, co se třpytí."

"Necítím se na trojku, fakt ne. Užijte si to spolu. Prosím, Honzíku..."

Honza mě jenom políbil, vsoukal se hlavou mezi moje nohy a začal mi lízat díru. "Heej, nepřemlouvej!" Rozesmál jsem se. Honza se zasmál taky a pokračoval v lízání, nebo spíš teda v šukání mojí díry svým jazykem. "Já nechcííí," smál jsem se. Honza si klekl mezi moje nohy, nabral sliny na prsty a vrazil mi tam rovnou dva, u toho mi honil péro a usmíval se na mě. "Lukíííí, pomóc!" Zavolal jsem se smíchem.

Honza se ušklíbl, nasadil své péro k mojí díře a začal do mě pomalu zasouvat svůj klacek. "Máš tu nejlepší kundu, lásko," zavrněl.

"Nechtěls dodělat Lukina?" Usmál jsem se ještě.

"To počká, teď je tady jeden zákazník s diamantovou péčí," zasmál se Honza a začal mě pomalu mrdat.

"Nic ti platit nebudu," usmál jsem se na něj.

"Nemusíš, máš předplaceno na dost dlouhou dobu," mrkl na mě Honza a pořádně zarazil.

Vtom se rozletěly dveře a dovnitř vletěl Lukáš. "Nech ho bejt!" Volal výhrůžně, ale pak se zaraženě zastavil. Hleděl na nás jako z jara.

"Vidíš? Klidně by se s tebou i popral, aby mě chránil. Takže mě má raději!" Usmál jsem se na Honzu.

"V pořádku, já mám totiž tebe," zašeptal mi Honza a jemně mě kousnul do ucha.

"Lukíí, sundej ho ze měě, on mě mrdááá!" Smál jsem se.

Lukin se tvářil zmateně, pořád moc nechápal situaci, Honza se nakonec rozesmál taky. "Jo, sundám... Hned..." Zahučel jenom, sledoval nás a přitom si honil péro.

"Hele, Honzi..." pohladil jsem Honzu po zadku.

"Ano, Tome?" Usmál se na mě.

"A co kdyby tě Lukášek svázal a užil si s tebou? On ti neudělá nic bolestivého, je do tebe cvok... Nechceš mu dát dárek?" Zazubil jsem se.

"Pokud si to přeješ ty... pak nemám sebemenší námitky, lásko," odpověděl mi Honza.

"Hej, Luki, jdeš do toho?" Mrknul jsem na Lukáše a ten jenom přikývnul, zatvářil se jako mlsný kocour.

Honza ze mě slezl a lehl si na postel. Já jsem si lehl vedle něj, začal jsem ho hladit po prsou a líbat. "A todle budu dělat já, akorát hladit a líbat..." Lukin ho mezitím pomalu přivazoval a Honza se uvolnil, díval se na mě zamilovaně a vděčně.

Když byl Honza přivázaný, zhodnotil Lukáš svoje dílo a pak se po Honzovi vrhnul, bylo na něm vidět, že neví, co dřív. Začal Honzu líbat od prstů na nohou, toho to trochu lechtalo a usmíval se. Usmál jsem se taky. "Budeš to mít dneska na dýl, miláčku, dohlídnu na Lukina, ať nespěchá."

Honza se na mě zašklebil. "No díky teda!" Lukin se mezitím přesunul k Honzovým stehnům, lízal mu je a hladil Honzu po břiše. Ten jenom zavřel oči a poddával se mým a Lukášovým dotekům.

"Za kolik hodin chceš stříknout, lásko?" Zašeptal jsem Honzovi do ucha.

"Nechám to plně na tobě, miláčku," zašeptal mi se zavřenýma očima.

"Tak to si teda počkáš," odtušil jsem. "Pokouříš ho, Lukínku?" Lukáš se bez váhání vrhl na Honzovo péro a koule a začal a mu je lízat. Honza jenom zaskučel slastí. "A teď prst do díry, Lukínku," zašeptal jsem.

"Ty napovídáš, to neplatí!" Zasténal Honza.

"Neříkal jsem nic o tom, že nebudu napovídat. Naopak, napovím Lukimu všechno, co na tebe vím," šeptal jsem Honzovi do ucha a dráždil ho lehounce jazykem.

"Ty hajzlíku jeden," odtušil Honza a přitom sténal pod Lukiho péčí.

"Ano lásko, všechno mu prozradím, jedno po druhým, pěkně pomalu." Pak jsem se otočil na Lukiho. "Teď ho chytni za péro, Luki, a pořádně stáhni, co nejvíc to jde. Olízni si prst a jezdi mu po špičce žaludu."

"Áááá," vydechl Honza jenom, protože Lukin se doopravdy snažil.

"Hodně mokrej prst, Luki, a nespěchej... Zkus mu trošičku zajet do dírky..." Radil jsem Lukimu, přitom jsem Honzovi lehce lízal jednu bradavku a hladil ho po druhé.

"Vy syčáci," zasténal Honza.

"Nadáváním si to jenom zhoršíš, lásko... Snaž se s tím ocasem, Luki, tahej ho za uzdičku!"

"Úúúúúú... joooooo," vzdychal Honza jenom a lehce se svíjel. Lukáš si to začínal užívat, zkoumal, na co všechno Honzovo péro reaguje a jak. Špičkou malíčku zkoušel zajíždět do dírky, škrabkal Honzu na uzdičce a natahoval mu předkožku. Ten jenom sténal a svíjel se, pochopitelně měl péro tvrdé jako šutr.

Konečně jsem usoudil, že to chce nějakou změnu a podal jsem Lukimu lubrikant. "A teď mu pořádně promaž díru, dva prsty dovnitř, něžně ho prsti, pěkně si s tou dírkou pohrej!" Ležel jsem pořád s hlavou u Honzovy hlavy, hladil jsem ho po prsou, líbal jsem ho a lízal. Bylo vidět, že je dobře, že je Honza přivázaný. Kdyby nebyl, už by dávno na Lukina skočil - a na mě nejspíš taky.

"Heej," vydechl Honza jenom, když Lukin začal plnit moje příkazy.

"Sklapni lásko, nebo ti zacpu hubu!" Zašklebil jsem se na Honzu.

"No sorry.." Pousmál se.

"Tak, Luki," pustil jsem se zase do organizování. "Já vím, že to nemáš moc rád, ale Honza jo, takže se budeš snažit - začni ho kouřit, ale pořádně! Celej ocas do huby, až ho budeš mít až v krku, chci vidět hubu na koulích!" Lukimu se do toho očividně moc nechtělo, ale pohled na Honzu ho dost rajcoval a navíc nebyl zvyklý mi moc odporovat. Honza jenom zaskučel, když si ho Lukin vrazil do pusy.

"Nebudu tě na ten ocas narážet, zvládneš to sám. Celý dovnitř a zůstaň v klidu, jenom polykej, jak dlouho vydržíš. A pak hned zase... Neskončíme, dokud nebude mít Honza kompletně mokrý koule od tvých slin. A nezapomínej na prstění!"

Lukin se dal do díla a Honza se zmohl jenom na sténání a vzdychání. "A ty, miláčku, kdyby to na tebe mělo přijít, tak řekneš a Luke hned přestane. Neopovažuj se stříknout, jasné?"

Honza sebou lehce škubl, jak jím projížděly vlny rozkoše. "Jasně," vydechl jenom.

"Kdybys snad náááhodou stříkl dřív než ti to dovolím," pokračoval jsem, "budu muset přehodnotit svůj slib ohledně toho, že tě budu jenom hladit a líbat. Rozumíme si, že?"

Honzu trochu přejel chlad a jemně sebou škubnul - rozuměl mi moc dobře a několikrát mě už zažil, když jsem si chtěl na něm pěkně zařádit. "Rozumíme," odpověděl poslušně a trochu vylekaně.

"Ale no tak, nebuď vyděšenej. Nic se ti nestane... Pokud ovšem nestříkneš." Usmál jsem se na něj a políbil ho. Tiše jsem doufal, že to Honza nevydrží. Lukin se fakt snažil, i když mu celý ocas do pusy moc nešel, ale vždycky to aspoň chvilku vydržel a krásně u toho hekal.

Honza se svíjel pod Lukášovou péčí a to Lukina ještě víc rajcovalo. Pomalu se do toho hlubokého kouření dostával a vypadalo to, že začíná Honzovu rozkroku rozumět až moc. "Luke, už přestaň," sténal Honza.

Chytil jsem Lukina za ruku a víc jsem ji zatlačil do Honzovy díry, přitom jsem pozorně sledoval jeho obličej. Bylo na něm vidět, že je mu to víc než příjemné. Všiml jsem si, že se Honzovi pomalu stahují koule. "Honzooo," řekl jsem varovně, v duchu jsem se ale usmíval.

"Prosím, prosííím... Dooost!" Škemral Honza, opravdu nechtěl vystříknout a riskovat, snažil se výstřik jakkoliv oddálit.

"Hej, Luki, nechej ho, neslyšels?!" Zavelel jsem, a Lukin okamžitě přestal.

"Vy svině!" Zaskučel Honza a prudce oddechoval. Z péra mu vytékal pramínek předmrdky.

"Klídek, miláčku, nejseš v situaci, abys nadával," usmál jsem se. "Kromě toho, koule ještě nejsou dost mokrý, Lukin asi málo slintá... Takže pokračujeme, seš ready, lásko?"

Honza se na mě vyděšeně podíval. "Ne, to už nevydržím," řekl skoro žalostně. Byl úplně průhlednej, hrozně rád by stříkl, ale přitom měl ze mě trochu strach. Bylo nádherně vidět, jak je zmatený.

"To ti neradím," usmíval jsem se od ucha k uchu. "Tak, Luki, zase péro až do krku, docela už ti to šlo." Lukin se na Honzu usmál s přivřenýma očima a slastně se zase pustil do díla. Honza jenom vyheknul a já jsem si začal hrát s jeho bradavkama. "Už to bude, lásko, sliny už pomalu stékají na koule..." Honza se svíjel na posteli, co mu to pouta dovolila, Lukinova pusa a moje ruce na něj byly fakt moc. Vy hajzlové jedni, nadával v duchu, skučel a sténal. Zajel jsem mu jazykem do pusy, moc a moc jsem si přál, aby stříknul.

"Dóóóóst! Přestaň, Luke! Slyšíš??!!" Křičel Honza a škubal sebou . Tentokrát jsem nic neřekl, čekal jsem, jestli Lukin zareaguje. Byl do toho kouření parádně zabraný a já jenom pozoroval, jak se Honzovi stahujou koule. "Luke, Luke! Heeej!" Řval Honza celý rudý, jenomže Lukin ho buď neslyšel, anebo nechtěl slyšet.

Sledoval jsem Honzu, jak se vzpíná, a konečně jsem Lukáše pořádně okřiknul. "Luke, kurva, nech toho!" Bylo mi ale jasné, že je už pozdě.

"Hajzle!" Zařval Honza ze všech sil, všechny svaly se mu křečovitě sevřely, škubal sebou, zmítal se na posteli, ale Lukin nepolevoval ani když mu Honza plnil pusu mrdkou. Křičel, skučel, kopal, mlátil kolem sebe, takový výstřik už dlouho nezažil. Nakonec se vyčerpaně zklidnil a jenom funěl.

"Tos nedal, miláčku," řekl jsem mu potichu. Lukin konečně pustil z pusy Honzovo péro a spokojeně se šklebil, hajzlík.

Honza se zachvěl, když mě uslyšel. "Promiň," špitnul provinile a náhle se ho zmocnil strach. Sevřel se mu žaludek a uvědomil si, že ho mám kompletně ve své moci.

Pak jsem chytil Lukina za vlasy - "Tys ale Honzu neposlechl, kouřils ho dál, i když jsem ti říkal, že máš přestat!"

Lukin se jenom usmíval a olízl si rty. "Promiň, Tome, ale to prostě nešlo přestat. Sám tomu nějak nerozumím," ušklíbl se a podíval se na Honzu.

"Je ti jasný, že za to můžeš ty?" Zeptal jsem se ho ledově.

Jenom kývnul a díval se mi do očí. "Ale stálo to za to," dodal téměř zasněně.

"To říkáš teď, čubko! Víš, že nemám rád, když neposloucháš!" Štěknul jsem po něm.

Lukin sklopil hlavu. "Promiň mi to, omlouvám se za to, opravdu jsem to tak nechtěl, ale nedokázal jsem se ovládat," vypravil ze sebe zkroušeně, skoro se na mě bál podívat. Honza ho sledoval téměř lítostivě.

Fascinoval mě Honzův vylekaný výraz a teď se mi povedlo vylekat i Lukiho. Byli parádní, oba dva, jako dva spráskaní psi. "Tak co, dohodnete se, kterej z vás za to může? Nebo za to můžete oba dva rovným dílem?"

"No to je snad jasný, že Honza se moc bránit nemohl, takže za to můžu asi já," špitl Lukin se skloněnou hlavou a úkosem se po mně díval, skoro to vypadalo, že má strach, že mu jednu vrazím. Byl to fascinující pohled.

Nic jsem neřekl a podíval jsem se přísně na Honzu. Jakmile si uvědomil můj pohled, škubl sebou leknutím, úplně ho zamrazilo, cítil se, jako kdybych ho načapal u něčeho nekalého. "Takže souhlasíš, že je to Lukášova chyba?"

Honza vypadal kompletně zmateně, vůbec si nebyl jistý, jakou hru to s nima hraju. "Já, já, já nevím," mektal, "třeba jsem se ozval moc pozdě," dodal nejistě.

"Takže Luke říká 'asi já,' ty říkáš 'třeba,' ... Ani jeden neumíte nést zodpovědnost?"

"Můžu za to já. Honza křičel několikrát a já ho schválně neposlechl," řekl nakonec Lukin a díval se střídavě na Honzu a na mě. Honza mu oplácel nevěřícím pohledem. Trochu mě to překvapilo, celkem jsem čekal, že to Honza vezme celé na sebe. Ale vlastně jsem čekal i to, že to na sebe hned napoprvé vezme Lukin. Ne že by to nebylo jedno, na mém plánu to vůbec nic neměnilo, akorát jsem měl šanci je v tom ještě víc vymáchat.

"Luke," vydechl Honza jenom.

"Takže je to Lukášova chyba, souhlasíš, Honza?" Zeptal jsem se ho úplně neutrálním tónem.

Honza mě sledoval a snažil se rozluštit, kam tím vším mířím. "Měl jsem se ozvat dřív, spíš je to moje vina," řekl nakonec ustaraně, očividně nechtěl, abych 'potrestal' Lukáše, přece jenom je Honza na moje nápady víc zvyklý.

"Spíš?" Ujistil jsem se.

"Určitě," špitl Honza a podíval se na mě ustrašeně.

"Hmm, takže ty tvrdíš, že za to můžeš sám, Lukin tvrdí, že za to může on... Neumíte se dohodnout, čubičky?"

"Rozhodně za to můžu já, je to víc než jasný. Honza se mě jen snaží krejt. Je to moje vina, Tome!" řekl Luke až skoro silácky. Honza se na něj vyděšeně podíval, jako kdyby ho litoval, že si neuvědomuje, do čeho leze. Královsky jsem se bavil, fakt byli rozkošní oba dva. Ale dával jsem si záležet, aby to na mně nebylo poznat.

"Tak fajn Luki! Lehni si na Honzu!" Poručil jsem.

Honza nebyl schopný jakékoliv reakce, jenom to sledoval a až se skoro bál, co jsem to vymyslel. Lukin si mezitím na něj pomalu lehl. "Promiň," šeptnul Honzovi.

"Pěkně břicho na břicho, čuráka na čuráka, natáhni ruce podél jeho, nohy taky," navigoval jsem ho a pak jsem mu přivázal ruce i nohy hned vedle Honzových. Honzy se zmocnil zvláštní, skoro až nepříjemný pocit kolem podbřišku - a ani Lukin se nebyl zcela jistý tím, co je čeká.