Na kolejích - Chata s Lukášem 3

Omlouvám se za zpoždění tohoto dílu, ne vždycky všechno vyjde, jak bychom chtěli. A, když už jsem v těch omluvách, omlouvám se za to, co si v tomto dílu přečtete. Fakt jsem se choval jako pako.

Zašklebil jsem se. "Lukášku, chytni tu kurvičku za ruce, ukážeme mu, jak se mrdá, jo?" Lukin pochopitelně okamžitě poslechl a chytil Honzu za ruce. Tomu se to sice moc nelíbilo, ale přece jenom byl zvědavý, co chystám. Chytil jsem ho za zadek a roztáhl mu půlky od sebe. "Co, čubko, chceš ji pořádně promazat, nebo ti ho tam mám narvat hned?"

"Trochu ji ještě promaž, prosím," zasténal Honza.

"Tak jo, nehodlám tě natrhnout hned první den," zavrčel jsem, ale to už Lukin suverénně zalovil v nočním stolku, vytáhl lubrikant a podal mi ho. Honza se zatvářil trochu zaraženě, ale nic neřekl, nejspíš proto, že jsem mu pěkně promázl díru a zajel do ní hned třema prstama. Lukin mu držel ruce a jeho péro se chvělo u Honzovy hlavy.

Honza jenom zasténal. "Už mi ta tvoje díra chyběla, lásko," zašeptal jsem Honzovi. Zavřel oči a snažil se co nejvíc uvolnit. Nalehl jsem na něj a jediným pohybem jsem do něj vrazil péro.

"Aaaaaaa," vyhekl Honza jenom.

"Na todle ses těšil, co?" Zamručel jsem mu do ucha.

"Jooo," zasténal Honza, i když ten zásun byl trochu tvrdší.

"Chyběl ti můj ocas v díře, viď?" Pokračoval jsem. "Nadržená děvka si sama přijela, aby se nechala mrdat..."

"Hmmm," zaskučel Honza a napichoval se na můj klacek. Byl v sedmém nebi a nechtěl si to nechat ničím kazit, i když ho moje řeči zasáhly o dost víc, než jsem zamýšlel.

Přirážel jsem do něj celou vahou těla, Honza mezitím otevřel oči a sledoval Lukiho klacek, měl na něj nádherný výhled, protože Lukin mu klekl na ruce a honil si péro přímo před jeho obličejem. Byl jsem dobře rozjetý, párkrát jsem propleskl Lukiho přes čuráka a pak pro změnu Honzu přes prdel. Ten jenom sténal.

Netrvalo to dlouho, zasténal jsem taky, vrazil jsem do Honzy ocas až po koule a začal jsem v něm stříkat.

"Pojď, vystříkej mě," sténal Honza.

"Joo, nádhera!" Vydechl jsem spokojeně.

Lukin ještě párkrát prudce pohonil a vystříkal se Honzovi do vlasů, zatímco ten jenom ležel a oddechoval. A tvářil se hrozně šťastně. Chtěl jsem ho obejmout, ale Lukin mu ještě pořád klečel na rukách, tak jsem to objetí odložil a pomalu vytáhl z Honzy ocas.

Konečně se Lukáš odsunul, a tak jsem mohl ocas přistrčit Honzovi k puse. Usmál se na mě. "Netlem se a lízej!" Oplatil jsem mu úsměv. Ušklíbl se a začal mi lízat péro.

Po chvíli jsem ho plesknul čurákem přes pusu. "Jdeme něco sníst, nebo chceš pokračovat, nadrženče?"

"Něco bych snědl," odpověděl Honza a olíznul se. Měl hlad jako vlk, akorát si neuměl vybrat, jestli má hlad víc na jídlo nebo na mě.

"Dneska vaří Lukáš, já si tě ještě chvíli užiju!" Vyhlásil jsem s úsměvem. Honza se na Lukiho taky usmál a pak se přitiskl ke mně.

"No joo, hrdličky," zašklebil se Lukáš a šel pryč z pokoje.

"Jsem moc rád, že tě mám, Tome!" Hladil mě Honza.

Klečel jsem u něj a pomalu jsem si honil ochabující péro. "Nápodobně!" Usmál jsem se.

"Víš, stejně seš dobrej, žes to vydržel nemrdat, protože já bych už den navíc asi nedal, prostě jsem musel přijet, jestli jsem nechtěl šukat bez tebe, a to jsem nechtěl, víš..." pokračoval Honza zamyšleně, přitiskl se ke mně ještě víc a sledoval moje péro.

"Nooo..." Na to jsem neměl co říct, kompletně mi to vyrazilo dech. Honza mě hladil po zadku a spokojeně přivíral oči. Nejradši bych se mu v tu chvíli přiznal, ale měl jsem hrozný strach. "Já, víš... Hodně jsem honil..." Navázal jsem trochu nejistě.

"To já taky," zasmál se Honza.

Klečel jsem vedle něj a hladil jsem ho. "Vlastněěě..."

"Hmm?" Zamručel Honza se zavřenýma očima, opřený o moje stehno.

Byl jsem ještě trochu v rauši z toho sexu, Honza vypadal spokojeně... Sebral jsem odvahu a v naději, že mi to nějak projde, jsem pomalu spustil. "Vlastně... To nebylo úplně tak... Jsem trochu s Lukim... No však víš."

Honza se na mě šokovaně podíval.

"Ale o nic nešlo, sáms říkal, že to nejde vydržet," pokračoval jsem honem.

"To jsem tak nějak říkal," zašeptal Honza.

"No tak vidíš, o nic nejde," zasmál jsem se a vyskočil jsem z postele. "Jdeme se najíst? Třeba už něco bude!"

Honza vstal taky a začal se oblékat. "Jo," hlesnul akorát a společně jsme vyšli z pokoje. "Ještě si odskočím, ju?"

"Jasně! Nemám jít s tebou?" Zasmál jsem se v uvolněné náladě.

"Myslím, že to nějak zvládnu i sám," pokusil se Honza o úsměv.

"Víš, že ti ho rád přidržím," olíznul jsem se.

"Prosím tě!" Zasmál se Honza konečně. "Běž za Lukem, já dojdu," a otočil se pryč.

"No joo," zamručel jsem spokojeně a nahej jsem vyrazil do kuchyně.

Honza vyšel ven a sedl si na louku nad chatou. Všechno se mu to honilo hlavou a nakonec mu to zapadlo. Moje chování, Lukinovo chování, naše poznámky... Ne, nespletl se, došlo mu to správně. Seděl a nevnímal okolí, koukal prázdnýma očima a nakonec mu vytryskly slzy. Ta lítost se těžko popisuje, tak moc mi věřil ... a do toho já ... a moje řeči o tom, jak děvka sama přijela se nechat ošukat... Seděl a brečel a nešlo to zastavit.

Jídlo už bylo hotové a Honza pořád nešel, tak jsem se ho vydal hledat. Zmerčil jsem ho nad chalupou. "Heej, co tam vysedáváš? Pojď jíst!"

"Jo, dojdu, nečekejte, ještě si to tu užiju," snažil se Honza odpovědět normálním tónem.

"Vole pojď, bude to studený, kochat se můžeš potom," houknul jsem po něm.

"Jo, hned jsem tam..."

"No tak si dělej co chceš," pokrčil jsem rameny a šel jsem zase zpátky do chaty.

Honza dál seděl na louce a přemílal si to všechno v hlavě. Nevěděl, co má dělat, měl chuť se sbalit a odjet hned domů. My jsme si vzali s Lukinem jídlo ven a pořád nazí jsme seděli na terase a jedli. Vzal jsem teda talíř i pro Honzu. "Heej, pojď už, Honzi!" Zavolal jsem na něj.

Honza se konečně s povzdechem zvedl a pěkně naštvanej šel k nám.

"Co tě to popadlo, prosím tě?" Koukal jsem na něj nechápavě, co to jakože vyvádí za scény.

"Sorry, je tu kolem tak hezky," zamumlal Honza a sklonil se k talíři.

"Heej, vždyť jsi mě skoro ani neviděl!" Zazubil jsem se okamžitě.

"Vole," pousmál se Honza.

"Hele, ale předvedu se ti hned po jídle, jo? Slibuju!" Tlemil jsem se na něj dál, vůbec mi to nedocházelo.

Honza rychle dojedl. "Půjdu se jenom osprchovat, jsem po dnešku a po cestě vlakem celý jetý..." Ve skutečnosti potřeboval čas, aby se rozhodl, co vlastně dál. Dost se nemohl srovnat s tím, co jsem mu provedl.

"Já jdu s tebou, jo?" Vyskočil jsem akčně.

"To bude jenom rychlovka, to fakt nemá cenu..." Zamručel Honza a rychle odešel. Kdykoliv jindy by na takovou nabídku neřekl ne, ale v tehdejší situaci to fakt nechtěl... nepotřeboval.

Pokrčil jsem rameny a zase jsem si sedl. "Bože, co to do něj vjelo," utrousil jsem směrem k Lukimu. Bohužel to Honza ještě za dveřma slyšel. Znovu mu vyhrkly slzy. Došel do pokoje, posbíral si věci do sprchy a šel do koupelny. Pustil vodu a snažil se nějak si to všechno dát dohromady a vymyslet co dál.

Já prakticky okamžitě pustil Honzovy nálady z hlavy a zase jsem se dal do řeči s Lukim.

Honza pořád nevěděl, jestli má na mě být naštvaný, nebo jestli má být zklamaný. Po chvíli se vrátil za náma na terasu, osprchovaný a převlečený. "Tak co podnikeme?" usmál se.

"Hej, proč se furt oblíkáš?" Zakřenil jsem se na něj.

"Síla zvyku," pousmál se.

"No co bysme mohli asi tak podniknout?" Usmál jsem se taky a olíznul si rty.

"No záleží, co naleješ?" Odtušil Honza.

"Tak pojď se mnou dovnitř něco vybrat!" Zazubil jsem se.

"Hmm, můžeme," skoro zvědavě odpověděl Honza.

Zapadli jsme do chaty, šel jsem do kuchyně k ledničce a jen tak přes rameno jsem se ho zeptal: "Co to vyvádíš, prosím tě?"

Honza šel těsně za mnou. "Ale... Nesmíš si mě tak brát... Co taky chceš od nadržené děvky..."

Zašklebil jsem se. "Ježíš, to se tě to tak dotklo? Vždyť si tak říkáme běžně!"

"V pořádku... Však říkám, že si to nemáš tak brát... Hlavně si nenech rozhodit svůj prázdninový rytmus mojí přítomností... Co teda vezmeme Lukášovi?"

Zabouchnul jsem ledničku a sedl jsem si na stůl. "Hele, sorry za Lukáše... Ale tys tady se mnou jet nechtěl a já teda nehodlám dva měsíce držet půst. Tak jsem se prostě domluvil s Lukim. Bože, je to jenom mrdačka, o nic víc nejde! Týden jsme šukali s Lukim, super, teď si přijel ty, úplně super! Mnohem radši budu šukat s tebou!"

Honza mě chvíli tiše sledoval, a pak potichu řekl: "Škoda, že Lukin náááhodou dojel zrovna včera, škoda, žes akorát hodně honil..." Ironie mu kapala z hlasu. Chytil mě za nohy a stáhl mě ze stolu. "A je to jen mrdačka a o nic víc nejde." Políbil mě. "Škoda, žes to neřekl rovnou. Nikdo, ani já, po tobě nechtěl dvouměsíční půst." Vzal pití a vyšel ven.

"Heeej," hleděl jsem na něj trochu zmateně. Nakonec jsem ale pokrčil rameny a usoudil, že to Honzu brzo přejde. Vzal jsem to přes záchod a došel zpátky za klukama na terasu.

Když jsem došel za nima, byli oba nazí. Lukin byl nahej celou dobu, ale pousmál jsem se, když jsem viděl, že se Honza svlíkl taky. "Nalejete mi taky?"

"Prosím," podal mi Honza svoji skleničku a začal si nalívat druhou.

"Díky," usmál jsem se na něj a natáhl jsem se k němu, abych mu dal pusu.

"Nechali jsme v kuchyni led," uhnul mi Honza bleskově a zmizel dovnitř.

"Hele, tak co teda budeme podnikat? Domluvili jste něco?" Zeptal jsem se Lukiho.

Než mi stihl odpovědět, vrátil se zpátky Honza. "Omlouvám se, ale nic lepšího jsem nenašel," pokládal na stůl sklenici s kostkama ledu a se lžičkou. Posadil se vedle mě. "Tak co, domluvili jste něco?" Zeptal se jako moje vlastní ozvěna.

Bezstarostně jsem si nabral led a pohladil ho po zádech. "Seš hodnej..."

"Dík, to já rád," zazubil se na mě.

"No hele, nic jsme nedomluvili. Čekáme na tebe. Ale když jsme teda všichni nazí, tak asi nikam nepůjdem, ne?" Zatlemil jsem se na něj.

"No v tom případě nám už moc možností nezbývá, ne?" Usmál se Honza taky.

"Sedneš si mi na klín?" Mrknul jsem na něj a Lukin jenom protočil panenky.

"A jenom na klín?" Opáčil Honza tázavě.

"No snad nechceš už zase ocas v díře?" Vyprsknul jsem smíchy. "Jsem ti fakticky chyběl, co?"

Honza se jenom ušklíbl a sedl si mi na klín. "Jako já tobě, ne?" Rýpnul si.

"No taky, to víš, že jo," odtušil jsem a kompletně jsem ignoroval Lukina sedícího metr od nás. Honza se mi zavrtěl v klíně a já jsem ho pohladil po zadku. "Heej, to jako myslíš, že se mi zas hned postaví?"

"A tobě snad někdy nestojí?" Ušklíbl se Honza.

"Noo, výýýjimečně se to může stát... Ale ty si poradíš, o tom nepochybuju!" Zatvářil jsem se děsně vážně.

"Poradím, o tom vážně nepochybuj..." ušklíbl se Honza a v očích se mu zajiskřilo.

Usmál jsem se taky a zajel jsem mu jazykem do pusy, on mi to hezky oplácel. "Pomáhá to..." Zamručel jsem.

"A Luke se bude jenom dívat?" Přerušil Honza naše mazlení.

"Heej, ty máš na něho chuť víc než na mě?" Předstíral jsem pohoršení.

"No, spíš mám chuť na vás oba," uchechtnul se Honza.

"No konečně!" Vyprskl jsem smíchy. "Tak jdeme dovnitř, ne?"

"No to každopádně!" Ušklíbl se Honza.