neděle 9. června 2013

Na kolejích - Chata s Lukášem 15

Kluci za chvilku dorazili za mnou do chaty, něco malýho jsme snědli a jednomyslně jsme odhlasovali, že je potřeba se na chvíli natáhnout. Všichni tři jsme se uložili na velkou postel v pokoji a za chvilku už jsme spokojeně chrápali. Lukin se probudil jako první a jak nás viděl spokojeně zařezávat, dostal fakt vynikající nápad...

Když mi někdo začal třepat za rameno, lehce jsem se probral a chtěl jsem se protáhnout. Poměrně okamžitě jsem si uvědomil, že mám ruce svázané za zády. "Hej, Honzo, to už snad dneska stačilo, ne?" Zamumlal jsem ještě se zavřenýma očima. Honza pochopitelně neodpověděl, protože ještě tvrdě spal a neuvědomoval si, že je na tom úplně stejně jako já, tedy se svázanýma rukama, a navíc i nohama.

"Neříkej, že se ti to nelíbí," následovala pobavená odpověď na moji stížnost a já jsem si uvědomil, že mi neodpovídá Honza, ale Lukin. Otevřel jsem oči a viděl jsem Honzu svázaného vedle mě a Lukina se spokojeným úsměvem na rtech.

"Co blbneš, vole?" Vybafnul jsem na něj, spíš překvapeně než cokoliv jiného.

Pobaveně se na mě usmíval a nespěchal s odpovědí, byl přece pánem situace. "Byla mi dlouhá chvíle a tak jsem se zabavil, Tome, víš?" Ušklíbl se nakonec.

"Ha, ha, fakt super zábava. Myslíš jako, že to Honza ocení?" Zeptal jsem se ho ironicky.

"Noo," začal trochu nejistě. "Doufám, že jo, dal jsem si na něm obzvlášť záležet," usmál se nakonec.

Jeho nejistota mě docela pobavila. "Tak co kdybys ho vzbudil, frajere? Uvidíme, co ti na to řekne, ne? Nebo to zkoušíš jako novej trik, jak se mu vetřít do přízně?" Rýpnul jsem si ještě.

Lukin po mě šlehl ošklivým pohledem. "Neboj, nenechám ho dlouho spát!" Odsekl mi.

Nadechl jsem se a spustil jse vážně. "Hele, kámo, znám tě dost dlouho na to, abych poznal, že seš do Honzy cvok. Nezlobím se na tebe, protože já jsem do něj cvok taky. Ale tadle trojka je asi tak to nejlepší, co můžeš mít - a my s Honzou koneckonců taky." Dokončil jsem tu řeč s úsměvem.

Chvíli na mě zkoumavě hleděl a probodával mě pohledem, přemýšlel, jestli má pokračovat v tom, co začal, nebo jestli má změnit plán. "Jo, to si uvědomuju," odpověděl nakonec pomalu.

Vyplázl jsem na něj pobaveně jazyk. "No aspoň, že jsi neztratil soudnost. Tak klidně pokračuj v tom, co jsi plánoval, kámo, ale následky si přičti sám."

Zasmál se docela pobaveně. "Jo, to každopádně, protože to bude něco. Aspoň teda doufám, že mi předvedete pěkný představení. Trochu jsem se přehraboval v těch vašich úžasných hračkách, pěkný arzenál to je, člověk ani neví, na co všechny ty věci jsou," pokračoval a šibalsky se na mě usmíval.

"Tak víš co," mrkl jsem na něj, "vzbuď Honzu a uvidíme, co budeš říkat pak. Doufám, že se nepočuráš, až na tebe houkne."

"Uvidíme, kdo bude chcát první," odsekl mi až překvapivě tvrdě, zvedl se ke mně a chytil mě za bradu. "Začneme s tebou, krasavče. Vstávej!"

Honza se trochu zavrtěl a zamručel, jak Lukin mluvil nahlas, ale spal dál. Podíval jsem se ošklivě na Lukiho. "Co blbneš, šašku?" Zavrčel jsem na něj, už mě to jeho chování přestávalo bavit.

"Dělej a nekecej, nikdo se tě tu na nic neptal, jdeme!" Chytil mě za loket a donutil mě vstát z postele, docela mě překvapilo, kde se to v něm bere.

Stál jsem nahej u postele s rukama svázanýma za zády. "Lukin, nepřeháněj, jo?" Snažil jsem se ho trochu zkrotit, vypadal docela nebezpečně.

Vlepil mi facku. "Ptal jsem se tě na něco? Odchod!" A tlačil mě ke dveřím z pokoje. Šel jsem jak mě vedl, nezkoušel jsem se bránit. Postrkoval mě směrem na půdu.

"Vedeš mě pryč, aby sis mohl užít s Honzou, nebo co?" Ušklíbl jsem se na něj.

"To už nechej na mně. A nezdržuj, nejsi tu sám!" Odsekl mi a poměrně tvrdě mě popostrčil vpřed.

Málem jsem na schodech spadl. "Kurva, nepřeháněj!" Začínal jsem být naštvaný.

"Tak sebou hni, zmrde!" Štěkl po mně.

Otočil jsem se na něj. "Zmrde mi TY říkat nebudeš, jasný?" Řekl jsem mu důrazně. Jenom se usmál a popostrkával mě dál. Na půdě mě surově přirazil k jednomu trámu a přivázal mi k němu ruce i nohy. Fakt už to nebylo zábavné, přivázal mě dost tvrdě a vůbec se netvářil, že by to měla být legrace. "Hej, vzpamatuj se!" Protestoval jsem zase. "Víš, že jsem pro každou srandu, ale trochu s rozumem, jo?"

Něžně mě poplácal po tvářích. "Neboj se, dlouho tu sám nebudeš!" A zasmál se tak, až mi přeběhl mráz po zádech a zmizel dole. Zkoušel jsem sebou škubat v poutech, vůbec se mi to nelíbilo. To nebyl ten normální pohodový Luke, kterého znám, vypadal spíš jako kdyby mu přeskočilo nebo něco. Nechtěl jsem si to sice moc připustit, ale začínal jsem mít trochu strach.

Honza zatím spokojeně spal dole, a protože se mu zdálo něco hezkého o nás dvou, lehce se ve spánku usmíval a péro měl mírně ztopořené. Krásný pohled: vypracované, opálené tělo spícího kluka vkusně doplněno párem pout z lana. Pohled hodný Saudkova fotoaparátu.

Lukin vešel do místnosti a chvíli se na Honzu nehnutě díval. Konečně. Konečně je tu jen on a já. Měl pocit, že teď je Honza opravdu jenom jeho a nikoho jiného. Sledoval Honzu a pomalu si honil péro. Pak si lehl k němu do postele a přitiskl se k němu celým tělem, jemně se ho dotýkal a vychutnával si situaci.

Honza spokojeně mručel, Lukinovy doteky zapadaly do jeho snu, byly to pro něj moje doteky. Lukin se tvrdým pérem otíral o Honzův zadek, hladil ho, líbal ho na krk a rameno. Honza jenom tiše vzdychal.

"Aaaach, Honzo," zašeptal mu do ucha.

"Copak?" Odpověděl Honza neurčitě ze spánku.

Lukin ho pevně objímal, třel se o něj, vychutnával si ten pocit, že je Honza jenom jeho. Honza se k němu (tedy spíš vlastně ke mně) chtěl otočit, ale ruce svázané za zády mu to moc nedovolovaly. "Tomášku, teď néé, teď na to není vhodná chvíle," zamručel pořád v polospánku. "Chci tě objímat, ne si hrát..."

Lukáš se od něj prudce odtáhl a pak ho jediným trhnutím převalil na záda. "Tomášku?" Řekl potichu a přitom zuřivě. Honza se konečně úplně probudil a chvíli se vůbec nechytal, o co jde. Nechápavě hleděl na Lukiho, díval se kolem sebe, kde jsem já.

Lukin klečel nad ním. "Hledáš někoho?" Zeptal se ho jízlivě.

"Co to... Kde je..." Soukal ze sebe Honza. Pak mu došlo, že je doopravdy svázanej a to tak, že fest. "Okamžitě mě rozvaž, ty kurvo!" Zařval vztekle na Lukáše, slyšel jsem to až nahoře.

Lukáš mu vrazil facku. "Zapomeň. Trochu si spolu užijeme, sami dva!" Zdůraznil. "A ty se budeš sakra snažit, aby se mi to líbilo! Protože jinak budeš akorát poslouchat, jak se Tomovi něco hrozně nelíbí!" Dokončil chladně.

"Ty hajzle jeden, varuju tě, hned mě odvaž, nebo se fakt neznám!" Křičel Honza a házel sebou na posteli.

Lukin nezaváhal ani vteřinu a praštil Honzu přes koule. "Přijdu za deset minut a pokecáme si o tom znovu, jo?"

Honza zavyl bolestí a svíjel se na posteli, tu ránu vůbec nečekal. Snažil se dostat z pout, svaly se mu napínaly, ale bylo to marné, Lukáš si dal fakt záležet. Na Honzu byl pohled jako na lva lapeného v kleci, akorát Lukáše vraždil pohledem.

Lukin odešel z pokoje a došel za mnou na půdu. "Je na tebe ten Honzík nějakej fixovanej," ušklíbl se. "Uvidíme, co bude říkat na todle." Sklonil se ke mně a tvrdě se mi zakousl do bradavky, rukou mě přitom chytil za koule a pořádně je zmáčkl.

Vůbec jsem to nečekal a zařval jsem bolestí. Ten řev dolehl až k Honzovi do pokoji, bylo to pro něj jako kdyby ho někdo řízl a do rány nasypal sůl. "Ty ZMRDEEE!!!" Zařval, sesunul se ke kraji postele a postavil se na nohy.

Lukin se ode mě po chvíli odtáhl a vzal do ruky důtky, které tam měl už nachystané. "Řekl bych ti sorry, ale nebylo by to upřímné," ušklíbl se a začal mě švihat důtkama. Začal jsem sténat.

Honza doskákal na chodbu pod schody. "Okamžitě ho nechej, ty kreténe!" Supěl vzteky a strachem o mě.

"Říkals něco, Honzo?" Zeptal se Lukáš mrazivě směrem dolů.

"Nechej ho, ty zbabělče jeden, teď si troufáš, co? Počkej, až tě dostanu do parády, ty zkurvysyne jeden!" Zuřil Honza dole na chodbě a křičel směrem nahoru, vzteky celý rudý. Já mezitím jenom zatínal zuby a sténal pod ranama důtek.

Konečně Lukin odložil důtky a seběhl po schodech dolů. "Chceš si promluvit?" Zeptal se Honzy potichu.

"Co po mně chceš, ty kurvo?" Štěkl po něm Honza.

"Kurvo?" Zeptal se Lukin chladně a zase vyrazil po schodech nahoru.

"Hej, říkám ti, nechej ho být!" Křičel za ním Honza.

"Nejsi v pozici, abys rozkazoval nebo vyhrožoval," odsekl mu Lukin přes rameno a zmizel na půdě.

Za chvilku bylo zase slyšet švihání důtek a moje sténání. Honzovi to drásalo uši. "Nechej ho být, rozumíš?" Křičel a namáhavě se soukal po schodech nahoru, fakt akrobatický výkon. Konečně se tam vyškrábal a naskytl se mu výhled na mě přivázaného ke trámu a na Lukiho s důtkama.

Lukin odložil důtky a otočil se na Honzu. "Budeš se se mnou bavit normálně?"

"To by ses musel chovat normálně ty, v první řadě!" Štěkl po něm Honza a mi to vysloužilo kopnutí do koulí. Honza jenom zuřil, nejradši by ke mně skočil, objal mě a políbil, jak jsem tam sténal. "Nechej ho, pokusím se s tebou bavit normálně," zavrčel pak na Lukiho klidněji a podíval se na mě s lítostí v očích.

"Fajn!" Usmál se Luki. "Pomůžu ti dolů, ať nespadneš, jo?" Řekl najednou docela mile.

"Proč dolů?" Zeptal se Honza nechápavě. "Si přece můžeme úplně klidně promluvit i tady."

"Protože s tebou chci být sám!" Odsekl Lukáš zase naštvaně.

Honza se podíval na mě a povytáhl obočí. O co mu jako jde? Ptal se mě pohledem. Pokrčil jsem rameny, protočil jsem panenky a usmál jsem se. Pak jsem trochu kývl hlavou, jakože ať Honza jde. Říkal jsem si, že se Lukin prostě potřebuje trochu odreagovat a těch blbostí brzo nechá. "No dobře," odpověděl nakonec Honza neochotně a otočil se směrem ke schodům.

Lukin mu pomohl seskákat dolů ze schodů a dopravil ho do ložnice, kde za nimi zavřel dveře. Žduchnutím shodil Honzu na postel a zase si k němu klekl.

Honzu to trochu překvapilo. "Tak o co jde?" Zeptal se, rád by věděl, co má vlastně Lukin za lubem.

"Už jsem ti to snad říkal, ne? Chci si s tebou užít. Ve dvou. A hodně dobře. Souhlasíš?"

"A mám snad na vybranou?" Zavrčel Honza.

"No máš... Taky si můžu hodně dobře užít s Tomem, výběr je na tobě."

"To si ale moc neužije Tom," odtušil Honza naštvaně.

"Ale na výběr máš, to musíš uznat, ne?" Ušklíbl se Lukáš spokojeně.

Honza ho sjel pohledem. "A to jako zůstanu tak svázanej?"

"Jo, zůstaneš. Máš mě snad za idiota?" Ušklíbl se Lukin zase.

"No to právě nevím," zavrčel Honza.

Luky mu položil ruku na prsa a začal ho hladit. "Řekni mi, co bys chtěl," říkal naléhavě a díval se Honzovi do očí.

"Toma tady," odsekl mu Honza.

Lukin ho chytil za bradavku a tvrdě mu ji stiskl. "Zkus to znovu!"

Honza jenom překvapením sykl. "Dobře... Chtěl bych, aby sis to pořádně užil," odpověděl a ani přitom moc nelhal, jen měl docela jinou představu než Lukáš.

"Chceš mě kouřit? Nebo chceš ošukat?" Usmíval se na něj Luky zase a hladil ho po prsou.

Děvka, blesklo Honzovi hlavou. "Cokoliv se ti bude líbit," odpověděl potom sladce.

2 komentáře:

  1. Konečně. V poslední sekundě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No víme oba čím a proč to bylo, že lásko?
      Nechci to dál komentovat...

      Vymazat