pátek 23. listopadu 2012

Na kolejích - Odplata

Ráno jsem se probudil brzo, jak jsem byl Honzovi zvyklý dělat snídani. Některých zvyků se člověk holt nezbaví ze dne na den. Honza ležel rozvalenej v posteli na břiše a spokojeně spal. Vzal jsem ten jeho provaz, jemně mu přesunul ruce za záda a svázal jsem mu je. Pak jsem si lehl k němu do postele, přitiskl se k němu a zlehka ho začal hladit.

Zavrtěl se a zamručel něco do polštáře, pomalu začal otevírat oči. "Dobré ráno, miláčku," zašeptal jsem mu, třel jsem se o něj tvrdým pérem a dál ho hladil.

Honza se chtěl otočit a najednou mu došlo, že má svázané ruce. "Ty hajzle!" Vyrazil ze sebe.

"Pšššt," usmál jsem se na něj.

"Hned mě rozvaž, slyšíš!" Začal se pěkně dopalovat.

Položil jsem mu ruku na pusu. "Slyším, ale neposlouchám... Nemusíš nic říkat... Všechno to vím..."

"Co to meleš?"

"Jestli tě hned nerozvážu, tak si tě nepřeju. A jestli si dovolím udělat to, na co právě myslíme oba, zabiješ mě."

"Prostě mě okamžitě rozvaž nebo uvidíš!" Rozčiloval se Honza dál.

Nerušeně jsem pokračoval, "Zmlátíš mě tak, že mě doma nepoznají, uděláš mi ze života peklo." Honza se konečně zarazil, trik s čtením myšlenek na něj docela zabral. Ne, že by to bylo těžké... "To je tak asi zkrácená verze toho, cos chtěl říct, že jo?"

"Ty čuráku jeden... Ty... ty... ty..." Honza nenacházel slov, v obličeji byl celý rudý a škubal sebou. Svázal jsem ho ale pevně.

"Takže já ti to řeknu jasně a zřetelně - jsem si toho vědom a stojí mi to za to. Udělám to." Usmál jsem se. "Nemůžeš říct ani udělat nic, co by mi zabránilo tě ošukat!"

"Ty zmrde, ty hajze, ty..."

Skočil jsem mu do řeči. "Víceméně ale můžeš ovlivnit, jak tě ošukám," pokračoval jsem nevinně. Honza sebou házel na posteli, pak se ale zarazil a podíval se na mě, v očích měl trochu strach a velikej otazník. "Joo... Zapoj ten svůj mozek a přemýšlej..." Sebral jsem ze země ten latexovej nástavec, nasadil jsem si ho na prst a začal si ho prohlížet.

Honza se rozčílil. "Nech to bejt!" Zasyčel na mě. "A hned mě rozvaž!"

"Ne!" Chytil jsem ho za bradu a pevně držel, díval jsem se mu do očí. "Nejsi v tomdle pokoji jedinej, kdo umí jít tvrdě za svým...," řekl jsem mu vážně.

"Dělej, rozvaž mě!"

"Dělej? Chceš ho tam hned?"

Honza konečně zmlknul, moje chování ho šokovalo. "Ne," vypadlo z něj nakonec.

"Dobře mě poslouchej - vymrdals mě včera krásně. A rád se od tebe nechám vymrdat znovu. Ale vím, jak se mi tvoje díra svírala na prstu. A prostě ti ji vyšukám, protože ona to potřebuje." Honza na mě nevěřícně hleděl. "Nemůžu za to, že si v rámci svého pitomého ega myslíš, že by to pro tebe bylo kdovíjaké ponížení, mít moje péro v díře." Honza mě pocit, že spí a celé se mu to zdá. "Jenomže to je jenom tvůj pitomej názor. Když mě necháš tě vyšukat, budeš ještě lepší chlap než jsi teď. Takže co - chceš se se mnou bavit rozumně, nebo hodláš pokračovat v tý komedii rozkazů a výhružek?"

"Nee, to ne..." odpověděl Honza jako ve snu, vůbec netušil, co říct.

"Nee to ne říkáš na co? Promiň, nejsem jasnovidec!"

"Já... já... já..." koktal dál Honza, pořád v šoku.

"Nějak dneska nejsi ve formě, normálně se vyjadřuješ docela kultivovaně a věcně..." usmál jsem se na něj. Honza zjevně nechápal, kde se to ve mně bere, já to ale věděl docela přesně, i když jsem mu to zrovna nehodlal říct. Prostě ze mě všechno spadlo, věděl jsem, že už nebudu muset nic tajit. Honza se mi líbil. Já se líbil jemu. Včera se nádherně vystříkal... Takže končí ten vztah nadřazeného samce a pitomého buzíka, kterej je do svého heteráka spolubydly zblázněnej a chová se jako hadr, jenom aby ho potěšil nebo čertvíco. Nic z toho už nebude potřeba. Bylo mi jasné, že Honza je pořád silnější a nejspíš bude častěji šukat on mě než já jeho, ale rozhodně se náš vztah někam posunul...

Honza taky konečně začal přemýšlet a začalo mu docházet, co se vlastně děje. Snažil se srovnat s tím, že na to má vlastně chuť. I když měl pořád trochu strach, hlavně kvůli tomu, co všechno mi provedl.

Po chvíli ticha jsem se ho zeptal. "Fajn, tak už ses zamyslel? Tak mi prosím odpověz, mám ti to udělat pěkně, nebo ti to mám udělat tak, jak si to zasloužíš?"

Honza to zkusil po dobrém. "Tomášku, bez těch pout bych byl raději." Zjevně měl obavy, že by se taky nemusel do večera postavit na nohy.

"Ano, to ti věřím. Vypadám takhle po ránu jako úplnej pitomec?"

Hleděl na mě dost nechápavě. "Jak to myslíš? Já přece... Tome, opravdu nebudu dělat žádné blbiny!" Zapřísahal se v obavě, že bych mohl usoudit, že mám skutečně plné právo mu rozmrdat díru a chovat se k němu úplně stejně, jako se choval on ke mně. Dokonce se lehce zpotil.

"To znamenalo - Ne, Honzíku, nerozvážu tě!" Usmál jsem se na něj mile, pak jsem ho otočil na záda, posadil se na něj a chytil ho za bradavky. "Jak dlouho jsi to věděl?"

"To jako, že... Mrcho!"

"Jak dlouho?" Zopakoval jsem vážně a stiskl mu bradavky.

Syknul. "Chvíli potom, co ses nastěhoval."

"Jaks na to přišel?"

"Všiml jsem si, jak se po mně koukáš. A párkrát jsem nespal, když sis honil pod peřinou. A taky..." začervenal se lehce, "taky jsem tě jednou pozoroval, jak honíš, když pereš moje boxerky." Uhnul pohledem pryč a bylo jasné, že by nejraději zmizel někam úplně jinam.

"Hajze... A kvůli tomudle jsi mi dělal půl roku z života peklo?"

Honza sklopil oči a zamumlal nějakou nadávku. "Promiň," kuňknul pak.

"Odpovídej mi, kurva!" A stiskl jsem mu zase bradavky, mluvil jsem úplně vážně a neusmíval jsem se ani trochu. "Seru ti na promiň... Prostě jsi měl strach říct, co seš zač, a místo toho jsi mě tady šikanoval?"

"Ááááá...," vyjelo z Honzy. "Ano... Kvůli tomu... Prostě mě to bavilo."

"A proč jsi to včera udělal?"

"Promiň mi to, Tome, prosím, promiň!"

Vrazil jsem mu facku. "Ještě jednou řekni promiň a narvu ti ho do prdele hned. Na něco jsem se tě ptal!"

Honza zatnul zuby. "Protože jsi mě naštval... Štvals mě poslední dobou furt... Začals odmlouvat a vůbec... Přestávals poslouchat jako dřív..."

"A proč zrovna včera, najednou po půl roce, přiznáš, že seš bi a vyjedeš po mně... A teď neřeším jak jsi mě ošukal..."

Honza se viditelně zachvěl při tom jak. "Musel jsem tě nějak usadit," odpověděl pak opatrně.

"A ty bys chtěl, abych tě i nadále poslouchal tak jako dřív? Po včerejšku? ... A po dnešku?" zeptal jsem se ho naléhavě a Honza jenom sklopil oči. "Ano nebo ne?" zvýšil jsem hlas.

"Ne," řekl nakonec Honza tiše po delší odmlce.

Odmlčel jsem se taky. "Máš štěstí, že jsi odpověděl ne." Viditelně si oddechl a já si chvíli hrál s jeho bradavkama, občas jsem ho do nich štípl, nebo za ně zatáhl. "Už tě někdy někdo píchal?"

Honza sykal, ale snažil se to vydržet.

"No tak jo, nebo ne? Nechceš mi to říct?" Usmál jsem se na něj.

"Noo... Párkrát..." Polkl nakonec.

Úsměv mi ztuhl ve tváři. "Ty svině!"

"Ale bylo to o ničem," dodal Honza honem, když viděl můj výraz.

"Sklapni, ty debile!" Rozkřikl jsem se na něj. "Mně je fuk, jaké to bylo, mně je fuk, jestli máš nebo nemáš panenskou prdel. Ty nechápeš, o co jde?"

"Ano..."

"Kdyby ti díru ještě nikdo nešukal, pochopil bych, že tě včera tvoje pocity mohly vylekat a proto ses zachoval tak, jak ses zachoval. Jenomže tím to nebylo..." Honza mě nechápavě sledoval. "To bylo prostě jenom tvoje uražené ego, které si nechtělo připustit, že bys mě mohl chtít. A proto sis na mě potřeboval vylít zlost."

"Já jsem prostě nechtěl před tebou..."

"Jakým právem si vůbec můžeš myslet, že ty mě můžeš šukat a cokoliv, a já tebe ne? Co si o sobě myslíš, ty svině?" Řval jsem po něm a vrazil jsem mu facku. Honza jenom syknul a nic neříkal. "Nechtěls to přede mnou přiznat, co? Že tě vzrušuju? Že tě rajcuje můj jazyk a prsty? Že by ses chtěl se mnou milovat?"

"Ano, Tome," sklopil Honza oči.

"Pro mě buzeranta je dost dobrý, abych ti říkal, že se mi takový věci líbí, pro tebe to není dost nóbl, bisexuále? Odpověz mi, ty pičo!" A popadnul jsem ho za bradavky.

"Máš pravdu!" Zařval Honza a pak zatnul zuby, protože bradavky má citlivé a dost ho to bolelo.

Dál jsem mu je drtil a pomalu pokračoval. "Chtěl jsem se s tebou dneska krásně něžně pomilovat. Ukázat ti, jak to může být krásný..." Honza mě pozorně sledoval se zatnutýma zubama. "Ale teď k tomu fakt nemám motivaci. Teď ti hodlám dokázat, že seš ještě větší kurva než já, budeš kňučet na mým ocasu a prosit o další a další mrdání! Vrátím ti ten včerejšek i s úrokama a ještě ti k tomu přidám dáreček zdarma!"

"Nee, Tome, prosím, ne..."

Pustil jsem jeho bradavky a vlepil mu facku. "Těšíš se, zmrde?" Honza mi skučel pod rukama, oči vlhké od slz. Sebral jsem ze země anální kolík ze včerejška a dal mu ho k puse. "Kuř ho!" Bez protestů ho začal hulit. Držel jsem jednou rukou kolík, druhou jsem ho chytil za koule a pomalu zesiloval stisk, pozorně jsem se mu díval do tváře. Bylo zřejmé, že mu to není příjemné, ale hodně se snažil to ustát, nechtěl se přede mnou rozeřvat."Todle není předehra, Honzo, nemám v plánu tě trošku potrápit kvůli většímu vzrušení. Mám v plánu tě kompletně zlomit!" Vytáhl jsem mu kolík z huby a pleskl ho jím po koulích. Hrůza v jeho očích byla evidentní.

3 komentáře:

  1. Ahoj...moc krásně se to čte a chci se zeptat kdy bude další díl??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čauec, Tom má nejzazší termín do úterka, tak se to pokus vydržet. ;) Ale ručím za to že to stihne. Jinak to hezky schytá. :)

      Vymazat
  2. Hustý... a to jsem hledal na google něco jiného a našel tohle. Drsné, nejsem vyznavač SM, ale todle mě tak rozrajcovalo... Díky a zároveň jsem smutný, protože todle zažít... Uáááááá :-)

    OdpovědětVymazat