Zamiloval jsem se do svého spolubydlícího.
Určitě nejsem první kluk, kterému se to stalo, fakt ale je, že náš "vztah" určitě nepatří k těm obvyklým. Poslední rok vysoké jsem dodělával na jiné univerzitě, takže když jsem se na začátku zimního semestru nastěhoval, moc jsem neřešil, s kým vlastně budu bydlet - stejně jsem tam nikoho neznal.
Nastěhoval jsem se na pokoj, vybalil jsem si věci, dal si sprchu a pak jsem se natáhl na postel, abych si trochu odpočinul. Probudilo mě klapnutí dveří a příchod nového spolubydlícího. Mám pocit, že péro se mi postavilo ještě dřív, než stihl zavřít dveře.
Rozhodně nemám komplexy z toho, jak vypadám. Štíhlý, vysoký, sice žádný atlet nebo něco, ale docela slušně formovaná postava. Hnědé vlasy a péro, za které se vůbec nestydím. Když mluvím o péru - jo, jsem na kluky. Nemám sice potřebu se s tím svěřovat každému na potkání, ale na druhé straně s tím nemám žádný problém. Sex mám hodně rád a určitě jsem nebyl ani nezkušený, ani nesmělý.
Když jsem ale uviděl Honzu, kompletně mi to sebralo dech. Vysoký kluk s nádherně širokými rameny, útlým pasem, perfektně vyrýsovanými svaly a úžasným zadkem. K tomu černé vlasy, sympatický úsměv a hnědé oči. No a navíc kolem sebe šířil neskutečnou energii, bylo prostě vidět, že v každé situaci a na každém místě je on tím člověkem, kolem kterého se bude všechno točit.
Odhodil věci na zem, prohodili jsme pár seznamovacích vět, a pak hned skočil na svoji postel, asi aby vyzkoušel co vydrží. Prakticky hned se ale otočil na mě - "Hele, musíme si vyměnit postele. Já odsud nevidím na dveře a to fakt nedávám. Už odmala musím vždycky vidět na dveře."
No proč ne, mně to bylo kompletně jedno a neměl jsem jediný důvod mu nevyhovět. "Jasně, Honzo, mně je to fuk..." Zvedl jsem se z postele a přesunul se na tu druhou.
Pak Honza otevřel skříň a hned pokračoval - "No hele, ty máš ale věci vybalené ve skříni u mý postele, to je na nic. Budeš si je muset přehodit do skříně k sobě, takhle bysme to měli naopak. A budeš to muset udělat hned, ať si můžu vybalit." Fakt se mi nechtělo stěhovat pěkně srovnané věci do druhé skříně, koneckonců snad mohl být úplně jedno, kde má kdo věci. Honza byl ale neoblomný a já nechtěl hned první den na novém místě s novým spolubydlícím dělat zbytečné dusno. Tak jsem si holt ty věci přestěhoval. Honza se pak pustil do vybalování - spíš teda "vybalování". Prostě všechny věci naházel do skříně tak, jak mu zrovna přišly pod ruku.
Trochu mě to pobavilo. Byl jsem tak ohromený jeho skvělým vzhledem, postavou, zubama, zadkem, prostě vším... Todle jeho bordelářství mi prostě přišlo docela zábavné, ani on holt není dokonalý. Když měl "vybaleno," prohlásil, že se jde "trochu pobavit" a vypadl z pokoje. To mě trošku zarazilo, počítal jsem, že si zajdeme spolu někam na pivko nebo tak něco, seznámit se, pokecat, whatever. On ale zjevně moji společnost nepotřeboval.
Na druhé straně - aspoň mi poskytl docela potřebné soukromí. Ta půlhodina, kterou v pokoji strávil, stačila víc než dost na to, abych byl pořádně nadržený. Jen co za ním klaply dveře, zajel jsem rukou do rozkroku a sevřel prakticky úplně tvrdého ptáka. Ještě pořád jsem cítil Honzovu vůni v pokoji, viděl před očima jeho bicepsy v rukávech trika, pevná stehna a zadek v šortkách... Druhou rukou jsem sjel ke koulím. Většinou si honění docela užívám, ale v té chvíli jsem to nedokázal protahovat.
Stačilo pár dlouhých pohybů rukou po ocase a už jsem stříkal. Do boxerek, jako obvykle. Je to nejpraktičtější. A navíc se mi boxerky se zaschlou mrdkou docela líbí. Uff, a měl jsem to za sebou. První výstřik na novém místě.
* * *
Musím říct, že to zábavné bordelářství, které jsem poprvé pozoroval když si Honza vybaloval věci, ve skutečnosti až tak zábavné nebylo. Honza byl neskutečnej bordelář. V životě po sobě neumyl ani hrnek od kafe, špinavé oblečení nechával ležet naprosto všude a náš velký pracovní stůl pro dva lidi se za pár týdnů změnil v jedno obrovské skladiště Honzova bince.
Nejsem sice žádný fanatik do pořádku a čistoty, ale musím říct, že mě to docela štvalo. Zkoušel jsem Honzu dokopat k tomu, aby udržoval náš pokoj aspoň v trochu obyvatelném stavu, ale neuspěl jsem ani trochu. V takových chvílích mě buď kompletně ignoroval, anebo se na mě podíval takovým pohledem... Něco jako směs pohrdání, vzteku a zároveň i trochy pobavení nad tím, jak jsem naštvaný. Pokud náhodou odpověděl, byla to odpověď naprosto nekompromisní - "Jestli ti to vadí, tak to prostě ukliď."
A tak to taky dopadlo. Začal jsem po něm umývat nádobí. Uklízet jeho věci aspoň na jednu hromadu. A neúspěšně se snažil redukovat bordel na stole tak, abych ho mohl používat taky.
Jednou jsem si šel přeprat nějaké svoje věci a on suverénně navrhl, že když jdu prát, mohl bych přeprat i jeho oblečení. Nebyla to ani prosba, prostě mi to oznámil - ovšem doprovodil to takovým sexy úsměvem, že jsem se nezmohl na žádný odpor. Od té doby jsem mu i pral.
Honza si samozřejmě kolejní život pěkně užíval, každou chvíli si přivedl na pokoj nějakou "kamarádku" a dal jasně najevo, že moje přítomnost na pokoji není momentálně žádoucí. To jsem pak seděl na chodbě v křesle, představoval si, co tam dělá a užíval si deprese.
Opravdu nejsem ten typ člověka, který by druhému ochotně posluhoval, staral se o něj a trpěl mu cokoliv. Do Honzy jsem byl ale cvok a nedokázal jsem mu nic odepřít. Samozřejmě jsem se nikdy nedostal k tomu, abych mu řekl, že jsem gay. Netušil jsem, jak by mohl reagovat, ale měl jsem pocit, že ten nepřátelský pohled by byl asi tak to nejlepší, co by mě od něj mohlo potkat.
Můj sexuální život v těch měsících nestál za moc. Kromě občasného víkendového výletu domů, kdy jsem si užil s některým z "kamarádů," jsem akorát honil. Na druhou stranu, aspoň jsem honil často. Honzova přítomnost na mě měla neuvěřitelně rajcovní vliv. Honil jsem ve sprše, na záchodě, v pokoji když byl Honza někde pryč. A úplně nejraději když spal.
Spával ve volných boxerkách a většinou odkopaný. Nejraději jsem měl, když usnul na boku a zadek měl vystrčený na mě. Hleděl jsem na něj a pomalu si hrál s ocasem... Představoval jsem si, jak se k němu tisknu... Jak ho do něj zasouvám... Jak do něj stříkám... Akorát, že výstřik holt skončil zase jenom v mých trenkách.
Občas jsem risknul i ranní honění - hlavně když jsem se probudil a zjistil, že Honza leží na zádech, pochrupuje, a boxerky mu napíná parádní stan. Úžasné péro... Ležel jsem na zádech, jednu ruku mezi nohama, druhou na ocase a představoval jsem si, jak si na tu jeho kládu nasedám... To jsem bez problému stříkl až za hlavu a na obličej. Jednou to vyšlo jenom tak tak, sotva jsem si utřel pusu do trenek, Honza se probral a já měl co dělat, abych se stihl přikrýt a předstírat, že ještě spím.
A tak jsme si žili. Honza měl svoje kamarádky a já akorát tak uklízel a pral. A honil, samozřejmě. S myšlenkama na Honzu, samozřejmě. Vlastně i to praní mělo něco do sebe, protože jsem si mohl pěkně vychutnat jeho prádlo... Přivonět... Pomazlit se s ním... Stříknout do jeho boxerek... A pak je teprve vyprat.
No nebyl to úplně ideální život, ale jakž takž to šlo.
Určitě nejsem první kluk, kterému se to stalo, fakt ale je, že náš "vztah" určitě nepatří k těm obvyklým. Poslední rok vysoké jsem dodělával na jiné univerzitě, takže když jsem se na začátku zimního semestru nastěhoval, moc jsem neřešil, s kým vlastně budu bydlet - stejně jsem tam nikoho neznal.
Nastěhoval jsem se na pokoj, vybalil jsem si věci, dal si sprchu a pak jsem se natáhl na postel, abych si trochu odpočinul. Probudilo mě klapnutí dveří a příchod nového spolubydlícího. Mám pocit, že péro se mi postavilo ještě dřív, než stihl zavřít dveře.
Rozhodně nemám komplexy z toho, jak vypadám. Štíhlý, vysoký, sice žádný atlet nebo něco, ale docela slušně formovaná postava. Hnědé vlasy a péro, za které se vůbec nestydím. Když mluvím o péru - jo, jsem na kluky. Nemám sice potřebu se s tím svěřovat každému na potkání, ale na druhé straně s tím nemám žádný problém. Sex mám hodně rád a určitě jsem nebyl ani nezkušený, ani nesmělý.
Když jsem ale uviděl Honzu, kompletně mi to sebralo dech. Vysoký kluk s nádherně širokými rameny, útlým pasem, perfektně vyrýsovanými svaly a úžasným zadkem. K tomu černé vlasy, sympatický úsměv a hnědé oči. No a navíc kolem sebe šířil neskutečnou energii, bylo prostě vidět, že v každé situaci a na každém místě je on tím člověkem, kolem kterého se bude všechno točit.
Odhodil věci na zem, prohodili jsme pár seznamovacích vět, a pak hned skočil na svoji postel, asi aby vyzkoušel co vydrží. Prakticky hned se ale otočil na mě - "Hele, musíme si vyměnit postele. Já odsud nevidím na dveře a to fakt nedávám. Už odmala musím vždycky vidět na dveře."
No proč ne, mně to bylo kompletně jedno a neměl jsem jediný důvod mu nevyhovět. "Jasně, Honzo, mně je to fuk..." Zvedl jsem se z postele a přesunul se na tu druhou.
Pak Honza otevřel skříň a hned pokračoval - "No hele, ty máš ale věci vybalené ve skříni u mý postele, to je na nic. Budeš si je muset přehodit do skříně k sobě, takhle bysme to měli naopak. A budeš to muset udělat hned, ať si můžu vybalit." Fakt se mi nechtělo stěhovat pěkně srovnané věci do druhé skříně, koneckonců snad mohl být úplně jedno, kde má kdo věci. Honza byl ale neoblomný a já nechtěl hned první den na novém místě s novým spolubydlícím dělat zbytečné dusno. Tak jsem si holt ty věci přestěhoval. Honza se pak pustil do vybalování - spíš teda "vybalování". Prostě všechny věci naházel do skříně tak, jak mu zrovna přišly pod ruku.
Trochu mě to pobavilo. Byl jsem tak ohromený jeho skvělým vzhledem, postavou, zubama, zadkem, prostě vším... Todle jeho bordelářství mi prostě přišlo docela zábavné, ani on holt není dokonalý. Když měl "vybaleno," prohlásil, že se jde "trochu pobavit" a vypadl z pokoje. To mě trošku zarazilo, počítal jsem, že si zajdeme spolu někam na pivko nebo tak něco, seznámit se, pokecat, whatever. On ale zjevně moji společnost nepotřeboval.
Na druhé straně - aspoň mi poskytl docela potřebné soukromí. Ta půlhodina, kterou v pokoji strávil, stačila víc než dost na to, abych byl pořádně nadržený. Jen co za ním klaply dveře, zajel jsem rukou do rozkroku a sevřel prakticky úplně tvrdého ptáka. Ještě pořád jsem cítil Honzovu vůni v pokoji, viděl před očima jeho bicepsy v rukávech trika, pevná stehna a zadek v šortkách... Druhou rukou jsem sjel ke koulím. Většinou si honění docela užívám, ale v té chvíli jsem to nedokázal protahovat.
Stačilo pár dlouhých pohybů rukou po ocase a už jsem stříkal. Do boxerek, jako obvykle. Je to nejpraktičtější. A navíc se mi boxerky se zaschlou mrdkou docela líbí. Uff, a měl jsem to za sebou. První výstřik na novém místě.
* * *
Musím říct, že to zábavné bordelářství, které jsem poprvé pozoroval když si Honza vybaloval věci, ve skutečnosti až tak zábavné nebylo. Honza byl neskutečnej bordelář. V životě po sobě neumyl ani hrnek od kafe, špinavé oblečení nechával ležet naprosto všude a náš velký pracovní stůl pro dva lidi se za pár týdnů změnil v jedno obrovské skladiště Honzova bince.
Nejsem sice žádný fanatik do pořádku a čistoty, ale musím říct, že mě to docela štvalo. Zkoušel jsem Honzu dokopat k tomu, aby udržoval náš pokoj aspoň v trochu obyvatelném stavu, ale neuspěl jsem ani trochu. V takových chvílích mě buď kompletně ignoroval, anebo se na mě podíval takovým pohledem... Něco jako směs pohrdání, vzteku a zároveň i trochy pobavení nad tím, jak jsem naštvaný. Pokud náhodou odpověděl, byla to odpověď naprosto nekompromisní - "Jestli ti to vadí, tak to prostě ukliď."
A tak to taky dopadlo. Začal jsem po něm umývat nádobí. Uklízet jeho věci aspoň na jednu hromadu. A neúspěšně se snažil redukovat bordel na stole tak, abych ho mohl používat taky.
Jednou jsem si šel přeprat nějaké svoje věci a on suverénně navrhl, že když jdu prát, mohl bych přeprat i jeho oblečení. Nebyla to ani prosba, prostě mi to oznámil - ovšem doprovodil to takovým sexy úsměvem, že jsem se nezmohl na žádný odpor. Od té doby jsem mu i pral.
Honza si samozřejmě kolejní život pěkně užíval, každou chvíli si přivedl na pokoj nějakou "kamarádku" a dal jasně najevo, že moje přítomnost na pokoji není momentálně žádoucí. To jsem pak seděl na chodbě v křesle, představoval si, co tam dělá a užíval si deprese.
Opravdu nejsem ten typ člověka, který by druhému ochotně posluhoval, staral se o něj a trpěl mu cokoliv. Do Honzy jsem byl ale cvok a nedokázal jsem mu nic odepřít. Samozřejmě jsem se nikdy nedostal k tomu, abych mu řekl, že jsem gay. Netušil jsem, jak by mohl reagovat, ale měl jsem pocit, že ten nepřátelský pohled by byl asi tak to nejlepší, co by mě od něj mohlo potkat.
Můj sexuální život v těch měsících nestál za moc. Kromě občasného víkendového výletu domů, kdy jsem si užil s některým z "kamarádů," jsem akorát honil. Na druhou stranu, aspoň jsem honil často. Honzova přítomnost na mě měla neuvěřitelně rajcovní vliv. Honil jsem ve sprše, na záchodě, v pokoji když byl Honza někde pryč. A úplně nejraději když spal.
Spával ve volných boxerkách a většinou odkopaný. Nejraději jsem měl, když usnul na boku a zadek měl vystrčený na mě. Hleděl jsem na něj a pomalu si hrál s ocasem... Představoval jsem si, jak se k němu tisknu... Jak ho do něj zasouvám... Jak do něj stříkám... Akorát, že výstřik holt skončil zase jenom v mých trenkách.
Občas jsem risknul i ranní honění - hlavně když jsem se probudil a zjistil, že Honza leží na zádech, pochrupuje, a boxerky mu napíná parádní stan. Úžasné péro... Ležel jsem na zádech, jednu ruku mezi nohama, druhou na ocase a představoval jsem si, jak si na tu jeho kládu nasedám... To jsem bez problému stříkl až za hlavu a na obličej. Jednou to vyšlo jenom tak tak, sotva jsem si utřel pusu do trenek, Honza se probral a já měl co dělat, abych se stihl přikrýt a předstírat, že ještě spím.
A tak jsme si žili. Honza měl svoje kamarádky a já akorát tak uklízel a pral. A honil, samozřejmě. S myšlenkama na Honzu, samozřejmě. Vlastně i to praní mělo něco do sebe, protože jsem si mohl pěkně vychutnat jeho prádlo... Přivonět... Pomazlit se s ním... Stříknout do jeho boxerek... A pak je teprve vyprat.
No nebyl to úplně ideální život, ale jakž takž to šlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat