úterý 13. listopadu 2012

Na kolejích - Coming out


Dalších čtrnáct dní bylo ve znamení zákopové války mezi Honzou a mnou. Nedokázal jsem mu říct přímo, že mám toho všeho dost a že mu prostě dál posluhovat nebudu. Nebál jsem se toho, že bych od něj dostal (i když by k tomu určitě došlo), ale bál jsem se spíš jeho vzteku, toho, že bude naštvaný, že se pohádáme...

Určitě by vyšlo najevo, že jsem gay, a nepochyboval jsem, že by to Honza dokázal dokonale otočit proti mně. Takže jsem sice přímo neodporoval, ale na druhé straně jsem byl všechno jenom ne ochotný a poslušný. Dokonce jsem si několikrát vysloužil i facku, ale tvářil jsem se, že je mi to kompletně fuk - a musím říct, že to Honzu viditelně štvalo.

Jedno odpoledne po cvičeních se Honza bavil s pár klukama před školou a když jsem k hloučku přicházel, zaslechl jsem akorát něco o Žánovi a uklízení. Nonšalantně jsem se zapojil do debaty - "Jistě, že po něm uklízím. Vždyť je to takový prase, že kdybych to nedělal, tak nás to jeho smradlavý oblečení za týden sežere." Kluci se rozesmáli. A Honza se zatvářil tak, že mi bylo jasné, že todle ještě bude mít dohru.

Když jsme došli na koleje, shodil si triko, zamkl dveře od pokoje a pak mě bez varování srazil na postel, klekl nade mě a vrazil mi pár facek. "Tak já jsem prase, jo? Jak si to dovoluješ o mně mluvit před klukama, ty zmrde?" Byl zuřivostí bez sebe.

Já jsem na tom ale byl podobně, zmobilizoval jsem síly a odkopnul jsem ho, takže odletěl na svoji postel. "Já že si něco dovoluju? Jak se chováš ty, ty svině? Myslíš si jako, že jsem šťastnej, že můžu bydlet s takovou píčou jako jsi ty?"

Vyletěl z postele a za vteřinu už jsem ležel na zemi, ruku zkroucenou za zády, Honza na mně klečel a za vlasy mi držel zvednutou hlavu. "Doteďka sis užíval pohodu, ty debile, ale teď ti začne opravdovej těžkej život! Tak já jsem pro tebe píča, jo? Myslíš si, že když seš lepší ve škole, tak můžeš být drzej, jo? Myslíš si o mě, že jsem nula, co?" syčel na mě se zatnutejma zubama.

Jeho zuřivost mi trochu naháněla strach, a tak jsem se pokusil ho trochu uchlácholit - "Ale vůbec ne, Honzo. Minimálně figuru máš super, tak bych chtěl taky vypadat." Usmál jsem se na něj.

"Fakt, jo?" ušklíbl se Honza a já lehce zrudl.

"Jo, občas."

"No dobře," pousmál se Honza a konečně pustil moji ruku.

"Dík," masíroval jsem si lehce ruku. "Dáš si něco k jídlu?" dodal jsem víceméně automaticky, jako by se nic nestalo.

"Jo, mám hlad jako vlk. Co máme dneska dobrého? Doufám, že to bude lepší, než ta šlichta v menze." Ušklíbl se Honza.

"No líp než v menze bys nejspíš uvařil i ty," ušklíbl jsem se taky. "Co bys řek na francouzský brambory?" Honza je schválil, já naházel suroviny do remosky a za dvacet minut jsem podával večeři. "Na, tady máš," říkám Honzovi, který se mezitím převlíkl a v tílku a bermudách byl zaujatě skloněnej nad notebookem.

"Dík, polož to sem." odvětil mi na půl pusy, tak jsem mu složil jídlo vedle notebooku a se svým talířem jsem si sedl na postel. Pochopitelně, protože celý stůl pro dva byl zabranej Honzovýma věcma. "Vypadá to dobře, Žán," dodal Honza po chvilce a pustil se taky do jídla.

"Dík. Hele, budeš pak ještě něco potřebovat? Potřeboval bych dělat nějaký protokoly."

Honza pomalu otočil židli ke mně a upřel na mě pohled. "Na protokoly se vyser, ty počkají." A zkoumavě po mně přejížděl očima. "Tak ty bys chtěl mít takovou postavu, jakou mám já, jo?"

Trošku mi tím vyrazil dech, myslel jsem, že tadle poznámka už dávno zapadla bez povšimnutí. Trošku jsem zrudnul. "No jo..."

"Postav se sem na světlo, ať tě pořádně vidím," zavelel Honza a já se trochu váhavě postavil doprostřed pokoje. "A sundej si triko, víc schovává než ukazuje," dodal Honza a já si, celej rudej, stáhl triko přes hlavu. Honza se na mě pořád díval a zkoumal moji postavu. "Otoč se!"

Pomalu jsem se otočil, Honza vstal a rukou mi přejížděl po svalech. Byl jsem celej rudej. Za svoji postavu se nestydím, na Honzu jsem samozřejmě neměl, ale pořád jsem vypadal dost slušně. "Hej, co blbneš?" snažil jsem se Honzu zastavit, bylo mi jasné, že ještě chvíli se mě bude dotýkat a postaví se mi péro. A představa, že Honza zjistí, že jsem gay, toho jsem se dost děsil. To by bylo úplný peklo.

"Klid, Žán, klid. Noo, už jsem viděl i horší případy," ušklíbl se Honza a plesk mě u toho přes zadek. To kurva neměl dělat, protože v tom okamžiku mi ocas definitivně ztvrdl. Naštěstí jsem stál k němu zády. "Takže aby bylo jasno, mimo stávajících povinností ti začne ještě tvrdý trénink, jasné?" zeptal se mě Honza rázně a otočil si mě obličejem k sobě.

Díval jsem se mu do očí, snažil jsem se zafixovat jeho pohled do mýho obličeje, aby náhodou nesklouzl pohledem níž. "Ty mi jako budeš dělat trenéra? To moc nezní jako něco, co by se mi mělo líbit."

"Něco na ten způsob," usmál se Honza. "A líbit se ti to bude, protože jestli chceš změnu, musíš na sobě začít MAKAT!" zesílil postupně hlas.

"No já vím, no... Celkem bych to i bral, s tebou aspoň budu mít motivaci, ale ty se určitě zase budeš chovat jako pako," ušklíbl jsem se. Nemluvě o tom, že představa toho, jak spolu cvičíme, potíme se spolu... No, to jsem samozřejmě Honzovi neřekl.

Ten ale moji poznámku úplně ignoroval. "Deset kliků, Žán," štěkl tak autoritativně, že jsem se do toho okamžitě pustil a předvedl mu deset ukázkovejch kliků. Honza stál u mé hlavy a počítal je, jeho nohy jenom kousek od mého obličeje. Uáááá... Málem jsem se neudržel. "Vcelku dobrý," komentoval to Honza, když jsem skončil. "Ale co ten zadek?"

"Co máš proti mýmu zadku?" odsekl jsem mu uraženě.

"No celkem nic, ale trčel nahoru jako Říp!"

"No to teda netrčel, vím jak se dělaj kliky snad..."

"Neodmlouvám, Žán! Takže znova a pěkně narovnaný, jasný? A jedem!"

Začal jsem znova a dal jsem si fakticky záležet, abych byl rovnej jak prkno. Stejně jsem teda neměl zadek zvednutej ani poprvé a Honza to věděl taky a akorát provokoval. Počítal kliky a občas mi nohou v tenisce stoupl na zadek. "Narovnej se..."

To neměl dělat, to mě fakticky vyrajcovalo... Do hajzlu, to snad ne... Jsem úplně zoufalej buzerant, kurva... I když se občas chová jako piča, jde to přežít... Ale jestli zjistí, že jsem na chlapy... A jak moc mě vzrušuje... Budu v prdeli...

"To stačí!" Konečně mě Honza vytrhl ze cvičení, neradostnejch myšlenek a extáze z jeho nohou u mé pusy a na mém zadku. "Vysvleč se do trenek, nebo se tu rozpustíš, jak z tebe teče," dodal a otevřel okno.

"Mně není horko, ty kraťasy jsou v pohodě," zrudl jsem zase.

Honza se na mě přísně podíval a pevným hlasem zopakoval: "Je ti horko. Tak dělej!" Jenomže já si ty kraťasy nemohl svlíknout, kurva, fakt nemohl. Kdybych neposlechl, no, těžko říct, ale určitě to nebude horší než když zjistí, že mi stojí péro. "Tak jak dlouho budu čekat?" ozval se zase přísně Honza. Neochotně jsem si stáhl kraťasy, utěšoval jsem se, že si toho snad nevšimne. Naštěstí pro mě se nedíval na můj rozkrok. "Tak a pro zapamatování ještě jednu sérii dvaceti kliků, šup!"

"No jo...," pustil jsem se do kliků, to je docela bezpečné. Honza je nahlas počítal a stál kousek od mé hlavy. Pak se přisunul kousek blíž, jeho boty jsem měl přímo pod nosem. Zas ty super nohy. Proč to ten chlap sakra dělá, honilo se mi hlavou. "Hele, sedni si, fakt nemusím mít tvoje hnáty přímo u huby!"

"Nekecej a cvič pořádně, až k zemi!" odsekl Honza a jednou nohou mi hlavu tlačil až k botě druhé nohy. "Takové poloviční kiky, tss! Tempo, dělej!"

To neee... Bylo mi jasné, že jak se jednou té boty dotknu pusou, tak už nedám hlavu pryč. Kurvaaa... "Hele, prase, fakt ti ty nohy smrděj, běž pryč, takhle se nedá cvičit!"

"Kdo se tě na co ptal?! Nekecej a pokračuj!" okřiknul mě Honza a tvrdě mi přitlačil nohou hlavu na botu. Já to nedám... Fakt se mi z těch noh točí hlava... Kurva a stojí mi jak šutr... Jsem v prdeli... Ale snažil jsem se cvičit dál.

Honza si z ničeho nic sundal boty a ponožky a bosé nohy mi vrazil jednu pod nos a druhou pro změnu na záda. "Tak jedeme, pořádně jsem říkal, že? Až k zemi, Žán!"

"Vždyť se snažím..." Už jsem toho začínal mít dost. Honza taky zřejmě viděl, že už to moc nedávám, tak mě nohou donutil udělat ještě pár kliků a nechal mě být. V kleče jsem odpočíval a vydýchával se. "No to by stačilo pro dnešek, ne?"

Honza se na mě koukal, jak ze mě lije, a pak se ušklíbl. "Někdo tu říkal, že mi smrdí nohy. Tak se o ně postarej, Žán!" a vrazil mi jednu nohu přímo před hubu.

"Cooo? Ty ses zbláznil, ne?"

"Naopak, vybírám si kurzovné," řekl Honza jízlivě, přisunul si ke mně židli, posadil se na ni a znovu mi vrazil tu nohu k hubě. A proč vlastně ne, Tome, proč to neuděláš? On si bude myslet, že to děláš z donucení... A nedozví se, jak to je doopravdy. "Běž do hajzlu!" Nemohl jsem začít hned, to by bylo nápadný.

"Hm? Nevoní? Začne!" řekl Honza, vstal a chytl mě za vlasy, nohu dal na židli a hlavu mi k ní nalepil.

"Hovado!" Odsekl jsem ještě, ale pak už jsem jakože neochotně sklonil hlavu k jeho nohám.

"Tak a jeď, hajzle. Pěkně místo vedle místa!"

Lízal jsem Honzovy nohy a parádně si to užíval. To se mi snad jenom zdá... I Honza se uvolnil a povolil sevření mých vlasů. Odsunul mě a posadil se na židli. Trochu jsem se vzpamatoval. "No to snad stačí, ne?" zeptal jsem se mírně nejistým hlasem.

"Pokračuj!" Štěkl po mě. “Ještě chodidla a druhá noha! A pěkně mezi prsty, už se dnes nebudu sprchovat, musíme správě kolejí šetřit vodou, víš?” ušklíbl se.

Okamžitě jsem poslechnul a začal lízat... spokojeně přivíral oči... "Hmmmm? Říkals něco?" zeptal jsem se zasněně.

Honzovi neušlo, jak mě to celé bere. "Ani ne..." odpověděl neurčitě. Já pokračoval v lízání a ani jsem si neuvědomil, že chvílemi ty Honzovy prsty kouřím. Honza volnou nohou zabrousil k mému rozkroku a nahmatal péro, chvíli si s ním hrál. "Nějak nám to tu roste, ne, Žán?" uchechtnul se.

Když jsem ucítil jeho nohu v rozkroku, vzpamatoval jsem se, zrudnul jsem a odskočil. "Běž do piči, to by fakt stačilo, ne?" A plácnul jsem sebou na svoji postel.

"Copak?" zeptal se Honza a došel k mé posteli.

"Nic, fakt jako to s těma prasárnama občas přeháníš..."

Najednou mě prudce otočil na záda a rukou mi nahmatal ptáka. "Nebo ti snad nestojí?"

Jenom jsem vydechl a zabodl se mu pohledem do očí. "Hej, Honzo...," vypravil jsem ze sebe naprosto překvapeně.

"Ale.... Copak mi chceš, Žán, říct? Nějak tě ty kliky vzaly, co?" ptal se mě a dál mi masíroval ptáka přes trenky, díval se mi při tom do očí a očividně čekal, co mu na to řeknu.

"Ty... ty... seš na kluky?"

"Taky..." Odtušil Honza, ještě chvíli si hrál s mým rozkrokem, pak vstal a zavřel okno a zatáhnul závěsy.

Najednou mě zavalila zuřivost. Vyletěl jsem z postele a praštil do Honzy. Ten to nečekal a spadl na svoji postel. "Co blbneš?" Vyhrknul jenom.

"Ty hajzle! Tys to věděl! A já se kvůli tobě celou dobu trápil!" Skočil jsem po něm, přiklekl mu ruce a začal ho fackovat. "Jak dlouho to víš? Jak dlouho?" Honza se vzpamatoval a vysmekl se mi, povalil mě na postel a klekl si na mě. Já mu dál bušil do prsou. "No tak, kurva, odpověz mi! Bavil ses dobře, ty šmejde?" Nic neřekl a najednou mi vlepil pěkných pár facek, hezky rychle za sebou. Zarazil jsem se a jenom jsem prudce dýchal. "Jak dlouho to o mně víš?" zeptal jsem se po chvilce už normálním tónem.

Honza zase neodpověděl. Podíval se mi zblízka do očí: "Ještě jsme neskončili..."

Nedokázal jsem uhnout pohledem a akorát jsem pootevřel pusu. "Neskončili..." zopakoval jsem tiše. Pak jsem zvedl ruce a zkusil je opatrně položit Honzovi na boky.

"Ano, správně, neskončili, Žán... Vlastně jsme na úplném začátku.." odvětil Honza se škodolibým úsměvem. Pak mi chytil ruce, zmáčknul koule a stále se mi zblízka díval do očí.

"Jmenuju se Tom," řekl jsem potichu. Jenom jsem tiše zasténal, ale neuhnul jsem pohledem. "Tom... Prosím..."

"Těší mě, Honza," zněla pobavená odpověď.

"Já vím," řekl jsem úplně pitomě.

"Lehni si na zem!"

"Na zem?" zeptal jsem se překvapeně, ale Honza po mně střelil takovým pohledem, že mi došlo, jak zbytečná to byla otázka. Pomalu jsem zpod něj vyklouznul a lehl si na zem, pořád jsem ho sledoval.

"Na záda!" rozkázal Honza a stoupl si k mým nohám. Ležel jsem na zádech, v trenkách bouli jako prase a pořád jsem se mu díval do očí. "Ruce za hlavu!" Bez přemýšlení jsem poslechl. Honza se prudce zohnul a stáhl ze mě trenky, pak zase zabodl pohled do mých očí. Vlastně mi to ani nevadilo, jenom ať ví, jak mi z něho stojí. Opatrně jsem se usmál.

Honza si sundal tílko a odhodil ho na postel, nabídl mi pohled na svoje vypracované svaly. A já, já jsem se normálně olízl. Honzovi se zajiskřilo v očích. "Roztáhni nohy!" poručil, já je roztáhl a dál na něj hleděl. Honza mě upřeně sledoval a pak ... mě prudce kopl do koulí.

2 komentáře:

  1. Výborný chlape stál mi celou dobu :-) dofám že ho příště pořádně omrdá :-) pokračuj fakt pěkný

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík, chlape, jestli ti stál, tak to tak nějak splnilo, co jsme zamýšleli. Pokračování bude, neboj. T.

      Vymazat