čtvrtek 20. února 2014

Fantazie I - Chris a Matt 3


"Půjdeme za těma sousedama konečně?" Změnil náhle téma, tak jsem rychle dopil džus a vyrazili jsme.
První dveře, které jsem zkusil, otevřela milá starší paní. "Dobré ráno. Já jsem Chris Norman, předevčírem jsem se nastěhoval tady vedle vás... Mám to pronajaté přes agenturu a nevím, kdo tu bydlel přede mnou, nechtějí mi nic říct, prý je to důvěrné... No a našel jsem tam nějaké zapomenuté věci a vypadají docela draze, tak bych je rád vrátil. Nevíte náhodou, jak se jmenoval ten nájemník přede mnou a nenechal vám na sebe třeba nějaký kontakt?" Improvizoval jsem plynně.

"Víte, já vím jenom, že se jmenoval Matthew Fox... Ale nikdy jsme spolu vlastně ani nemluvili, byl skoro pořád v práci."
"No jooo, Matthew! To jsem já!" Vykřikl spolubydla, sousedka pochopitelně nic neslyšela, ale stejně jsem se na něj káravě podíval, než mi to došlo.
"Aha, tak aspoň něco, nevíte náhodou, kde pracoval?"
"Tak to bohužel nevím," zavrtěla hlavou.
"Aha, no to je škoda... Ale stejně vám děkuju, moc jste mi pomohla!" A odměnil jsem ji zářivým úsměvem. Ještě pořád nám zbývali další dva sousedi.
Další soused byl takový mladý kluk, vybalil jsem na něj stejnou historiku, samozřejmě podanou trochu méně formálně. Neměl jsem ale dojem, že by mě příliš poslouchal, spíš mě celou dobu sjížděl pohledem a evidentně vypadal spokojeně s tím, co viděl. Nasadil lascivní úsměv. "Noo, toho kluka neznám. Ale, víš co, možná bys mohl pomoct ty mně... Nejde mi topení a netuším proč." Poodstoupil od dveří, abych mohl projít dovnitř.
No to jistě, ty vole, co to na mě zkoušíš? Pomyslel jsem si, zatímco Matthew jenom nevěřícně kroutil hlavou. "Neznáš, jo?" Pousmál jsem se na něj. "A já bych myslel, že zrovna ty sis ho určitě pořádně prohlídl," nehodlal jsem ze sebe nechat dělat blbce.
"To snad není pravda," komentoval to Matty užasle, zatímco ten kluk se mi to snažil vysvětlit: "On tu věčně nebyl. Viděl jsem ho asi jenom jednou."
Já se jen omluvně podíval na Mattyho a pokrčil jsem rameny. Vždyť sakra šlo o dobrou věc, dělal jsem to snad kvůli Mattymu, ne kvůli sobě. Pak jsem teda vešel k tomu klukovi do bytu. "Aha, tak to je fakt škoda, no to mi moc nepomůžeš. OK, co máš teda s tím topením?"
Pochopitelně na první ani druhý pohled s topením nic špatného nebylo, ale to už mě můj soused volal z vedlejšího pokoje. "Hej, ty... Pojď sem..." Nakoukl jsem do pokoje a usmál jsem se, protože můj nový známý ležel úplně nahý na posteli. Za jiných okolností bych neváhal.
"To je ale kurva," založil si Matty naštvaně ruce. Jenom jsem mu rukou naznačil, ať se uklidní, ale Matty vztekle prošel dveřma a ven na chodbu. Byl bez sebe žárlivostí, zuřivě přešlapoval na chodbě a nejradši by vletěl za náma zpátky.
Usmál jsem se na toho kluka. "Hele... Seš fakt pěknej... Ale já jsem zadanej, víš, takže sorry..." Normálně by mi nevadilo ho prostě přefiknout, ale před Mattym mi to bylo nějak blbé. Za půl minutky už jsem byl taky venku na chodbě. "No co čumíš, Matty, myslels, že na něj skočím nebo co?"
"Jo!" Odseknul mi jenom.
"Hele, to, že nejsem tak ... hm ... zásadovej jako ty, to ještě pořád neznamená, že lezu do postele s každým a vždycky, víš!" Odpověděl jsem mu docela ledově. "A vlastně už ani nemám náladu se ptát toho třetího člověka." Vyrazil jsem ke svému bytu.
"Né, počkej ... nevzdávej to..." Prosil Matty smutně.
"Jo, na todle jsem ti dobrej a jinak si o mně myslíš, že jsem hovado... Fakt super." Zabručel jsem, ale vyrazil jsem k poslednímu zbývajícímu sousedovi. A i když si o mně Matty ve skutečnosti myslel, že jsem krásný a úžasný, jaksi mi to opomněl říct.
Z posledního bytu vyšel starý pán. "Dobrý den, mladíku, s čím vám mohu pomoct?"
"Dobrý den, jsem Chris Norman, váš nový soused... Jenom jsem se chtěl zeptat, po předchozím nájemníkovi zůstaly v bytě nějaké věci a tak bych mu je radši asi poslal, akorát agentura je tajemná jako hrad v Karpatech. Nemáte na něj náhodou kontakt?"
"Tak kontakt bohužel nemám, mladý muži, ale pokud vím, pracoval v nemocnici na čtvrté ulici, tak se zkuste zeptat tam."
"Jé, děkuju, tak to je vynikající! Určitě se tam zeptám! Moc děkuju!" A vyrazil jsem zpátky do bytu.
"V nemocnici, jo?" Komentoval to Matt s úšklebkem. "Nejspíš jsem tam uklízel."
"Na to jsi moc chytrej... A máš moc luxusní byt... Doktore." Usmál jsem se.
Na nic jsme nečekali a vyrazili jsme do nemocnice, akorát jsme cestou zapadli do kavárny, protože jsem dostal chuť na kafe. Kluk, co mě obsluhoval, mě vyloženě svlíkal očima. "No jo, tak mu dej telefon... ať si můžete pozdějc zařádit." Komentoval to Matty kysele a zase si naštvaně založil ruce, hrozně mu to gesto slušelo.
Jenom jsem zavrtěl hlavou a protočil jsem na něj oči. "Co blbneš, prosím tě..." Zašeptal jsem mu.
Dopil jsem v klidu kafe, vyrazili jsme ven a pokračovali směrem k nemocnici. Matty byl vyloženě neoblomnej. "No proč sis nevzal jeho číslo? Byl hezkej a evidentně tě chtěl!"
Naštvaně jsem se na něj podíval, otočil jsem se na patě a vyrazil jsem zpátky domů. "Hej, co je?" Křikl za mnou Matty, ale ignoroval jsem ho. Vešel jsem do bytu a pořádně jsem prásknul dveřma, ne že by ho to mohlo zadržet. Objevil se přímo přede mnou. "Hej, tak co je?" Opakoval svoji otázku.
"Hej co je? To se ptáš ty? Proč mě musíš pořád urážet? Co si o mě myslíš? Že jsem děvka, která chrápe s každým? Na základě toho, že jsem si tu jednou dotáhl jednoho pitomečka? Nedokážeš pochopit, že mně ty tvoje kecy fakt třeba vadí?"
"No ale vždyť jsi sám říkal, že s tím nemáš problém se s někým jenom tak vyspat!" Namítl Matty. "Že nejsi tak zásadovej jako já!"
"Aha, a tím pádem mě teda můžeš považovat za děvku, jo? Fakt super!" Štěknul jsem po něm. "Hele, OK, mám sex rád. A jo, než abych si ho honil sám, tak prostě občas někoho sbalím. A co má jako bejt? Nikomu tím neubližuju! Ale kvůli tomu snad nemusíš vyšilovat pokaždý, když se na mě nějakej kluk podívá, ne?"
"Já nevyšiluju. Myslel jsem to dobře. Když jsi takovej, tak ať si užiješ." Namítl Matty zase. "Mně už je to stejně jedno, jsem mrtvej!"
"Jasně, že je ti to jedno. Žárlils jak svině a byls na mě sprostej!" Rozkřikl jsem se. "Myslíš si, že mě to baví? Takový jednorázovky? Ze kterejch se vyklube takovej debílek jako posledně třeba?" Pokračoval jsem. "Myslíš, že bych nechtěl mít jednoho kluka a s ním bejt pořád?" Matty se viditelně zarazil, tohle ode mě rozhodně nečekal. "A bejt mu věrnej? Absolutně věrnej? Myslíš, že to nechci?" Křičel jsem po něm víc a víc.
"Promiň..." Ozval se Matty potichu. "Já nevím... Prostě..." Otočil jsem se k oknu a byl jsem zticha. "Připadal jsi mi takovej... jako děvkař, prostě. Tak se nezlob..." Fakt ho to mrzelo.
Potichu jsem pokračoval, v očích jsem měl přitom slzy. "Fakt jsem toho kluka miloval... bydleli jsme spolu půl roku... a já byl úplně šťastnej a zamilovanej a zblázněnej... A po půl roce jsem se náhodou dozvěděl, že za tu dobu ošukal dalších deset kluků. A víš co mi na to řekl?" Otočil jsem se na Mattyho, slzy na tváři.
"Co ti řekl?" Špitl Matty, viditelně zasažený.
"No že pohoda přece, že on ví, že já to dělám taky... Nikdy jsem mu nebyl nevěrnej, nikdy... Nemohl bych bejt nevěrnej někomu, koho miluju, chápeš to?" Rozbrečel jsem se naplno, vběhl jsem do ložnice, zavřel za sebou dveře a padl jsem na postel.
Matty prošel skrz dveře, jak jinak. "Chrisi... Nezlob se prosím na mě... já... promiň mi to... moc mě to mrzí... radši zmizím, ať ti nejsem na očích," vykoktal ze sebe a rozplynul se.
Chvíli jsem brečel do polštáře, pak jsem vstal a šel jsem se opláchnout. "Matty?" Nikde nikdo. "Hej, Matty? Jdeš do tý nemocnice se mnou?"
Matty najednou prošel zdí a byl vedle mě, taky měl v očích slzy. "A odpustíš mi?"
"A už se nebudeš chovat jako hlupák?" Usmál jsem se na něj.
"Ne," špitl.
"Fajn... Tak zůstaň stát tam, kde jsi." Postavil jsem se těsně k němu, naklonil jsem se, a pak jsem políbil vzduch přesně tam, kde měl Matty rty. "Nezlobím se."
Matty sebou škubl jak jím projel elektrizující pocit, měl pocit jakoby můj polibek doopravdy cítil. "Moc mě mrzí, že tě nemůžu políbit doopravdy," hlesl.
Jenom jsem polkl a radši jsem nic neřekl. Copak to Mattymu nebylo jasné, že on je ten kluk, kterého hledám?


Zrovna jsme se chystali odejít, když mě přepadl Greg. "Hej, kámo, jdu se podívat, jestli jsi ještě naživu." Tlemil se ve dveřích.
"Jé, čau, pojď dál," vítal jsem ho. "Vidíš ducha?"
"Jo, stojí vedle tebe, že jo?"
"Fajn. Takže, to je Matty. A to je Greg," představil jsem je trochu legračně.
"Líbí se mi," usmál se Matty.
"Greg je můj super kámoš. Hetero kámoš!" Zdůraznil jsem ironicky. "A mně se líbí taky, ale je mi to hovno platný," dodal jsem s úsměvem potichu.
"Hele, ten duch k tobě chová intenzivní city... Vidím jasně červenou auru!" Ozval se Greg maličko neomaleně.
Matty jenom zalapal po dechu. "Ať mlčí!"
"Matty. Jmenuje se Matty. Ne ten duch," opravil jsem Grega. "Hele, a co na něm ještě vidíš? Protože já ho vidím prostě jako normálního kluka, víš. Chceš kafe? Panáka ti nabízet nebudu takhle po ránu," pokračoval jsem. No to jistě, ať mlčí... Trhni si! Zašklebil jsem se v duchu.
"Já vidím jenom auru, nevidím přímo jeho... Ale cítím ho..." Pokračoval Greg a pak se zasmál. "Jako kdyby mě chtěl umlčet."
"Sakra," utrousil Matty nasupeně.
"Jo. A tváří se u toho pekelně naštvaně," zasmál jsem se, pobavilo mě, jak je Matty naštvanej. "Hele, tak už toho nechej, nepopisuj ho a hlavně mu nečti myšlenky," zarazil jsem Grega. "Škoda, že se spolu nemůžete pobavit normálně, určitě byste si byli děsně sympatičtí."
"Vy jste se zrovna někam chystali, ne?" Změnil Greg téma.
"Jo, šli jsme pátrat po minulosti, ale pohoda, jedno kafe to ještě počká. Že jo, Matty?"
"Klidně můžu jít s váma," nabídl se Greg.
"Hele no já nevím, musím se zeptat... Matty? Greg je můj nejlepší kámoš a klidně mu to všechno řeknu, ale je to tvůj život, takže rozhodni ty."
Matty se pousmál. "Počkej s tím, jo? Ještě ho neznám..."
"OK. Tak smůla Gregu, prej mám počkat. Tak my budem pátrat sami a pak ti třeba řeknu, co jsme zjistili. Nestavíš se na panáka večer?"
"Tak jo, see ya," zasmál se Greg a jak přišel, tak zase vypadnul, jeho typická přepadovka.
Zavřel jsem za ním dveře a otočil jsem se na Mattyho. "Týýý vole, no uznej, není dokonalej? DOKONALEJ?"
"No, to koukám, zabouchnutej do heteráka, jo?" Uchechtnul se Matty jízlivě.
"Ty jo, balím ho už deset let, a furt nic, on je fakt skalní hetero... Ale já si prostě nemůžu pomoct, mně se z něho pokaždý postaví. A nejsem zabouchnutej, prostě mě jenom děsně rajcuje!" Matty si známým pohybem založil ruce a nasupeně mlčel, žárlil, ale slíbil, že nebude protivnej, tak nemohl nic říct. Rozesmál jsem se. "Heej, ty žárlíš!"
"Coooo? To není pravda!" Ohradil se Matty prudce. Nejenom, že žárlil, ale navíc si uvědomoval, že je mrtvej, no nebo rozhodně duch, a těžko si na mě může myslet.
"Aha, tak sorry, tak nežárlíš vlastně," ušklíbl jsem se. "Jdeme do tý nemocnice, ne?"
"Jo!"
Šli jsme po chodníku směrem k nemocnici, když najednou chlap který šel proti nám zničeho nic omdlel a upadl. Hned jsem se k němu sklonil a rozpomínal se na základy první pomoci. Zato v Mattym jakoby něco secvaklo. "Dělej, zkontroluj mu hrudník. Je nadmutý?"
"Co dělej, nekřič po mně sakra! Jo, je nadmutý..." Odsekl jsem mu a bylo mi v tu chvíli úplně jedno, co si o mně kdo na ulici pomyslí.
"Řekni si támhle v restauraci o ostrý okrajovací nůž! A lahev vodky!"
"Seš... seš blbej? Zavolám sanitku, dám mu umělý dýchání nebo masáž srdce..." Ohradil jsem se.
"Dělej co ti říkám, sakra!" Štěknul po mě Matty tak, že jsem vystartoval do restaurace a ani jsem si neuvědomil, jak rychle jsem byl zpátky s potřebnýma věcma. A pochopitelně taky houfem čumilů, takže už jsem nemohl na Mattyho mluvit, i když bych to sakra potřeboval.
"Je to tenzní pneumotorax, uniká mu vzduch z plic do pleurální dutiny... Prostě do hrudníku," doplnil na můj nechápavý pohled.
"Teorii si nech na potom a říkej co mám teda dělat..." Syknul jsem na něj.
"Rozepni mu košili... nahmatej žebra... druhý mezižebří... Níž sakra!" Obořil se na mě.
"Tobě se to řekne, má žeber mraky," zamručel jsem a jel jsem prstama po hrudníku, na správném místě mě Matty zastavil.
"Fajn, teď to místo očisti vodkou, a ten nůž taky." To jsem pořád ještě zvládl, i když mi bylo jasný, co bude následovat. "Vem ten nůž..."
"Hej, Matty... OK..." Vydechl jsem rezignovaně.
"A teď uděláš řez, nebo spíš vbodnutí."
"Seš normální? Jaký? Hluboký, mělký, dlouhý, krátký? Nemůžu řezat do lidí! Jsem inženýr, ne doktor, kurva!" Sykal jsem mezi zubama. "No jo, OK, takže prostě kolmo udělat díru, máš říct rovnou." Vzdechl jsem nakonec rezignovaně.
"Fajn, přesně mezi ta žebra a prostě zajeď dovnitř, řeknu ti jak hluboko." Kývl jsem a pomalu jsem začal vpichovat nůž dokud mě Matty nezastavil. "Stačí, teď sundej z tý lahve nálevku."
"Nůž vytáhnout asi? A nálevku do tý díry, předpokládam..."
"Jo, aby se snížil intrapleurální tlak... prostě aby mu mohl unikat z hrudníku ten vzduch, co se mu tam tlačí."
"Doufám, že je to celý... Protože ještě chvíli a budou mě muset ošetřovat taky..." Odpověděl jsem mu tiše. Jen co jsem zasunul nálevku do toho chlapa, hned začal dýchat líp.
"Jsi úžasnej!" Usmál se na mě Matty. "Zvládl jsi to, zachránil jsi mu život!"
Mezitím už dohoukala sanitka a běželi k nám záchranáři s nosítky. "Ty jo, Matty, co jsem to právě udělal? Jak se jmenuje ten zákrok?" Ptal jsem se Mattyho honem při pohledu na blížící se záchranu.
Matty byl ale úplně mimo sebe. "Chrisi... já... já jsem lékař! Vzpomínám si na to!"
"Kurva myslíš, že mi to nedošlo? Jak se to jmenuje? Dělej! Každá hovadina co děláte má nějaké tajemné latinské jméno, tam mi sakra řekni, jak se latinsky řekne když někomu rozřízneš hrudník a strčíš mu tam kus trubky. Dělej, vole, nebo mě zavřou za řezání do lidí!"
"Zavedl jsi mu drén, to stačí..."
"No vidíš, že to šlo," usmál jsem se na něj, ležérně jsem vstal a otřel si ruce o kalhoty. "Zdravím," pozdravil jsem záchranáře nenuceně. "Je to tenzní pneumotorax, akorát jsem ho zadrenoval a je stabilizovaný. Dál si s tím určitě poradíte sami..." Usmál jsem se naprosto profesionálně.
Jenom poděkovali, naložili chlapa na nosítka a zamířili k sanitce. Utřel jsem si ledový pot z čela a nejistě jsem vyrazil k nemocnici, Matty vedle mě měl neskutečně šťastný výraz, že si vzpomněl na svou minulost. Venku před nemocnicí jsem zapadl do opuštěného kouta. "Hej Matty! Matty, seš boží! Fakt boží! Zachránils toho chlapa! To bylo fantastický cos udělal!" Vyhrkl jsem na něj nadšeně.
"To ty... Tys to zvládnul a tys ho zachránil!" Usmíval se na mě Matty šťastně. "Jsem na tebe hrdej!"
"Nee, to ty..." Usmíval jsem se na Mattyho šťastně. Najednou jsem se prudce otočil a musel jsem si utřít oči. Boože, tak moc jsem chtěl, aby byl ten kluk skutečnej! Tak moc! "Jdeme dovnitř?" Popotáhnul jsem.
"Jdeme," odpověděl Matty, taky naměkko.

Žádné komentáře:

Okomentovat