Na kolejích - S Honzou v baru...

Když jsme o hodně později konečně vylezli z postele a osprchovali se, vklouzl jsem nohama do tenisek, Honza okamžitě klekl a začal mi je zavazovat. "Copak, ode dneška sloužíš ty?" zasmál jsem se tomu.

Dal mi pár žhavých polibků na lýtka a stehna. "Občas je dobré poznat život i z druhé strany," řekl a přitiskl obličej k mému rozkroku.
 

Na kolejích - Zásun do Honzy

"Aaaau! Tome, prosím, neblbni!" zaskučel Honza.

"Neblbni?" štěknul jsem na něj. Pak jsem došel pro svoji tenisku a dal mu ji k puse. "Polib ji!" Otočil hlavu a já jsem ho beze slova přetáhl podrážkou tenisky přes koule. Pak jsem mu ji dal k puse znovu. Heknul, škubnul sebou a pak ji naštvaně a rychle políbil.

"Víc! Francouzáka!"

"To neudělám!"

Na kolejích - Odplata

Ráno jsem se probudil brzo, jak jsem byl Honzovi zvyklý dělat snídani. Některých zvyků se člověk holt nezbaví ze dne na den. Honza ležel rozvalenej v posteli na břiše a spokojeně spal. Vzal jsem ten jeho provaz, jemně mu přesunul ruce za záda a svázal jsem mu je. Pak jsem si lehl k němu do postele, přitiskl se k němu a zlehka ho začal hladit.

Zavrtěl se a zamručel něco do polštáře, pomalu začal otevírat oči. "Dobré ráno, miláčku," zašeptal jsem mu, třel jsem se o něj tvrdým pérem a dál ho hladil.

Honza se chtěl otočit a najednou mu došlo, že má svázané ruce. "Ty hajzle!" Vyrazil ze sebe.

Na kolejích - První mrd

Chytil jsem se za ně a stočil se do klubíčka. Byl jsem úplně v šoku. Z bolesti. Z toho, co mi provedl. Ležel jsem tam pro něj a byl jsem ochotný udělat pro něj cokoliv... A on mě kopl do koulí! Proč? Nechápal jsem to, přece jsem viděl, že mě taky chce.

Dřepl si ke mně, chytil mě za vlasy a natočil si mě obličejem k sobě. "To aby tě pro příště přešla chuť po mně vyjíždět a mlátit do mě, jasný?"

Na kolejích - Coming out

Dalších čtrnáct dní bylo ve znamení zákopové války mezi Honzou a mnou. Nedokázal jsem mu říct přímo, že mám toho všeho dost a že mu prostě dál posluhovat nebudu. Nebál jsem se toho, že bych od něj dostal (i když by k tomu určitě došlo), ale bál jsem se spíš jeho vzteku, toho, že bude naštvaný, že se pohádáme...

Určitě by vyšlo najevo, že jsem gay, a nepochyboval jsem, že by to Honza dokázal dokonale otočit proti mně. Takže jsem sice přímo neodporoval, ale na druhé straně jsem byl všechno jenom ne ochotný a poslušný. Dokonce jsem si několikrát vysloužil i facku, ale tvářil jsem se, že je mi to kompletně fuk - a musím říct, že to Honzu viditelně štvalo.

Na kolejích - První facka

A pak přišel ten den, kdy jsem od Honzy dostal první facku.

Leželi jsme tenkrát každý ve své posteli a dělali něco do školy. Byl to docela hektické období. Zrovna jsem se pokoušel pochopit nějaké naprosto nepochopitelné rovnice, když se z Honzovy postele ozvalo - "Podej mi zvýrazňovače."

Ano, nebylo tam žádné prosím. Představte si velký stůl pod oknem, postele u bočních stěn z obou stran stolu. Řekl bych, že moje odpověď byla v té chvíli docela logická - "Máš to stejně daleko jako já, blbečku." Uznávám, toho blbečka jsem si měl asi odpustit.

Na kolejích - Začátek

Zamiloval jsem se do svého spolubydlícího.

Určitě nejsem první kluk, kterému se to stalo, fakt ale je, že náš "vztah" určitě nepatří k těm obvyklým. Poslední rok vysoké jsem dodělával na jiné univerzitě, takže když jsem se na začátku zimního semestru nastěhoval, moc jsem neřešil, s kým vlastně budu bydlet - stejně jsem tam nikoho neznal.

Nastěhoval jsem se na pokoj, vybalil jsem si věci, dal si sprchu a pak jsem se natáhl na postel, abych si trochu odpočinul. Probudilo mě klapnutí dveří a příchod nového spolubydlícího. Mám pocit, že péro se mi postavilo ještě dřív, než stihl zavřít dveře.

Na uvítanou...

Ahoj všichni případní čtenáři, pokud se takoví najdou.

Rád bych na úvod vysvětlil dvě věci, nevím, která je důležitější.

No, začnu tou první. Uveřejněné texty jsou eroticky orientované, navíc dokonce homosexuálně orientované, navíc chvílemi za rámec "klasického" gay sexu směrem k S/M a podobným věcem. Chápu, že ne každému se to musí nutně líbit, takže to ani každému necpu. Je to prostě vaše rozhodnutí, můžete to číst nebo nemusíte, ale pak si prosím nestěžujte, že tam šukaj dva kluci, nevzali si k tomu gumu a občas někdo z nich dostane přes prdel... Jo, já vím, že víte, jak to dělat bezpečně. Já to vím taky a držím se toho. Většinou. Takže rady v tomto směru nejsou nutné :)

No a ta druhá věc... Abyste věděli, jak todle vzniklo... Prostě Honza chtěl, abych něco takového začal psát, takže s tím právě teď začínám. Nevím, jak mi to půjde, nevím, jak se to bude líbit Honzovi, nevím, jak se to bude líbit vám. Uvidíme.

Per aspera ad astra.

Tom