Fantazie I - Chris a Matt 1

Jak jste už asi postřehli, nějak s Honzou nestíháme... Tak berte následující krátkou sérii jako takovou kompenzaci za čekání. Není to o nás a je to ... jiný. Snad se vám to bude líbit :) Tom.

Měl jsem chvíli po škole, pracoval jsem ve vývoji v jedné veliké firmě a docela slušně se mi dařilo - tedy alespoň pracovně a finančně. V soukromí to bylo trošku horší. Vypadám dost slušně a nikdy jsem neměl problém někoho sbalit jen tak na sex (a taky jsem toho celkem hodně využíval), ale stabilní vztahy mi nikdy nějak nevycházely. Po průšvihu s posledním přítelem jsem zrovna sháněl nějaký byt, pevně rozhodnutý, že už si do něj nikdy nikoho nepustím na dýl než na jednu noc.

Zrovna jsme s holkou z agentury vešli do dalšího bytu, krásného, prostorného, luxusního a přitom útulného. "Tak co říkáte na tenhle?" Zeptala se mě agentka už trochu otráveně, protože jsme ten den navštívili už snad deset bytů a žádný se mi nijak zvlášť nezamlouval, i když na nich nebylo nic vyloženě špatného.

Ten byt byl krásný, patrový, zařízený hodně se vkusem, ne nějak přehnaně luxusně, ale ani ne nějak vyloženě levně. Prostě fakticky pěkné bydlení, zalíbilo se mi to na první pohled, bylo jasné, že ten byt zařizoval někdo s podobným vkusem jako já. Nedával jsem nicméně najevo příliš velké nadšení, aby po tom ta agentka hned neskočila. "No nevím, kdo tady bydlel dřív?"

"Jo to já nevím," odpověděla mi agentka znuděně, "za uvolněním tohoto bytu stojí nějaké rodinné záležitosti. Je k tomu ale jedna podmínka, nájem vám může být na den vypovězen."

"To je trochu zvláštní podmínka, nemyslíte? Rozhodně nezvyklá." Namítl jsem. "Co takhle do čtrnácti dnů. Sama musíte uznat, že i to by byl docela šibeniční termín."

"Já mám v papírech napsáno do druhého dne."

"No to se ten pronajímatel zbláznil, ne? To by ten byt musel být zadarmo snad..."

"Podívejte se, drahý není, a je to skvělá lokalita. Vlastně jenom ta možnost okamžité výpovědi bránila lidem, aby se na to slétli jako na mršinu."

"To se teda ani moc nedivím," rozhlížel jsem se po bytě a v duchu kalkuloval. Za ty peníze to bylo prakticky zadarmo, počítal jsem s tím, že za něco aspoň z poloviny tak slušného budu platit nejmíň třikrát víc. Takže to znamenalo, že velmi rychle budu mít dost slušnou finanční rezervu a i kdyby ten hypotetický vyhazoval nastal, klidně bych mohl bydlet nějakou dobu v hotelu, než bych něco sehnal. Kromě toho, ten byt byl fakt krásný. Vyloženě sexy. Ten kluk, co v něm bydlel, by se mi určitě líbil, pousmál jsem se mírně zasněně. Pak jsem se probral. "Tak jo teda, já to beru!"

Agentka si viditelně oddechla, protože po celém dni prohlídek už mě měla určitě plné zuby. "Tak bezva, pojďte to sepsat."

Skončili jsme s papírováním, dostal jsem klíče, ještě ten den jsem si do bytu nastěhoval věci a večer už jsem víceméně bydlel. Byt byl fakticky nádherný, znovu jsem se o tom přesvědčil, když jsem si ho v klidu procházel a vychutnával. V obýváku krb, na zdi portrét nahého muže od nějakého nejspíš slavného malíře. Celý interiér laděný do přírodních materiálů a barev, nikde žádný rušivý element, nepůsobilo to ani nijak staromódně, ani nijak prvoplánovitě moderně. Prostě útulné a krásné.

Skříně byly prázdné, jenom v koupelně zůstala zapomenutá lahvička s parfémem. Zvědavě jsem ji otevřel a vyzkoušel na ruce. Aaa, to teda byla nádhera! Fakticky bych chtěl potkat kluka, který by voněl zrovna takhle! Natáhl jsem se na velikánskou postel v ložnici, zavřel jsem oči a ruku jsem si dal k obličeji. Jenom jsem vdechoval tu vůni a druhou rukou si u toho masíroval rozkrok.

Bylo už hodně pozdě večer a vtom jsem uslyšel, jako kdyby nahoře někdo chodil. V patře nade mnou praskaly parkety. Udiveně jsem zvedl hlavu. Kdo by tam chodil? Nikdo, pochopitelně. Je večer, ochlazuje se, různé věci tepelně pracují a vydávají různé zvuky, normálka, nic záhadného, nabídl mi můj technický mozek okamžitě logické vysvětlení. I přesto jsem vstal a šel jsem se nahoru podívat.

Podle očekávání tam nikdo nebyl. Jenom hudební salónek, v rohu krásný klavír z černého dřeva a hned u vchodu malířské plátno s rozmalovaným obrazem. Zarazilo mě akorát to, že místností se vznášela vůně toho parfému, který jsem znal z koupelny. Rozhlížel jsem se kolem a přemýšlel, co by jím tak mohlo vonět. Vtom se zezdola ozval zvuk tříštícího se skla.

"Kurva," skočil jsem ze schodů na tři skoky a díval se, co se děje. V kuchyni na zemi ležela rozbitá sklenička. A ve vzduchu zase vůně toho parfému. Hleděl jsem na to a intenzivně přemýšlel; přesně jsem věděl, kam jsem tu skleničku položil. Nemohla se přece posunout třicet centimetrů po kuchyňské lince a pak spadnout, to je přece blbost. Nakonec jsem usoudil, že ten parfém prostě cítím sám ze sebe a že bude nejlepší se osprchovat, stejně jsem to měl v plánu. Linka byla trochu mokrá a otočená sklenička tak po ní mohla snadno klouzat, takže stačilo trocha průvanu... Jasně, úplně logické, žádný důvod se stresovat. Vyrazil jsem do sprchy.

Pustil jsem si proud horké vody, miluju, jak se koupelnou valí pára. Svlíkl jsem se, pomalu se postavil pod proud vody, ruce jsem dal za hlavu a jenom jsem se pomalu otáčel a nechával vodu masírovat a prohřívat celé moje tělo. Po chvíli jsem poodstoupil a pečlivě se celý namydlil sprchovým gelem. Vyloženě jsem si vychutnával, jak jsem se sám sebe dotýkal. Péro mi u toho trochu ztvrdlo, a to bylo právě fajn. Samozřejmě jsem měl v plánu pořešit to později v posteli, ale není nad to jít si lehnout pěkně nadrženej. Chvíli jsem uvažoval, že bych zavolal nějakému "kamarádovi"... Ale pak jsem usoudil, že po celém dni prohlídek a zabydlování jsem dostatečně utahaný. Rozhodl jsem se pořádně vyspat a zítra pak někoho sbalit a oslavit nový byt prima sexem.

Vlezl jsem zase pod vodu a vychutnával si ještě delší sprchu. Malinko jsem si u toho honil, jenom tak pěkně jsem se udržoval vzrušený. Konečně jsem usoudil, že to už stačí, zastavil jsem vodu a pomalu se utřel. Koukl jsem se na ten parfém a pak jsem se usmál. Ne, zase až ráno. A pak jsem vyrazil nahý do postele, vždycky spím nahý.

Pohodlně jsem se natáhl, dal jsem ruce za hlavu a přemýšlel. Fantazíroval jsem nad klukem, který tady bydlel přede mnou. Jak asi vypadal? Třeba trochu jako ten na tom obrazu v pokoji. Udržovalo mě to prima vzrušeného a dál jsem si představoval, co ten kluk asi dělal v posteli, ve které jsem ležel. A co bychom v ní mohli dělat spolu.

Najednou jsem shora uslyšel hru na klavír. Jenom jsem se usmál, to mi ta fantazie pěkně pracuje, říkal jsem si. Třeba ten kluk fakt hrál na klavír, to je docela romantické. Určitě musel mít dlouhé štíhlé prsty... Pak se ozvalo závěrečné bouchnutí do kláves a praskání schodů. Z ložnice jsem měl výhled přímo na chodbu s točitými schody, všude byla tma, jenom u postele svítila lampička. Zadíval jsem se na schody a napjatě jsem čekal, co uvidím. Slyšel jsem prasknutí posledního schodu, a pak už nic. Nikde nikdo.

Otočil jsem se, že zhasnu, ale pak jsem se rozhodl, že si ještě skočím na záchod. A jak jsem se podíval zpátky na dveře, uviděl jsem v nich stát úplně neznámého kluka. "Hej!" Lekl jsem se a protřel si oči - a když jsem se podíval podruhé, kluk už tam nebyl. Chvíli jsem na to hleděl, pak jsem vstal, došel jsem na záchod a prohlídl celý byt. Nikde nikdo.

Usoudil jsem, že jsem fakticky přetažený. Mám vidiny, slyším klavír... Nejvyšší čas jít opravdu spát. Padl jsem do postele a za chvíli usnul, dokonce nedošlo ani na to vyhonění.

Ráno jsem se probudil a celé to pustil z hlavy. Musel jsem být večer nějaký zmatený. V kuchyni jsem se chvíli koukal na střepy v koši. Jo, musel jsem dát tu skleničku víc na kraj, než jsem si myslel. Nic víc.

Začal jsem si chystat snídani. Toasty, jogurt, vločky, džus... Pěkně jsem si to rozložil na stole a pustil jsem se do snídaně. Rád snídám. V klidu, pořádně, hezky si to vychutnat a pěkně začít den. Po snídani jsem se osprchoval, navoněl se tím parfémem, pak jsem se oblíkl a vyrazil do práce. V dobré náladě, to dělá právě ta snídaně.

V práci jsem se zdržel docela dlouho, takže potom už ani nemělo cenu jít domů. Zašel jsem si na večeři a potom do svého oblíbeného gay podniku, rozhodnutý realizovat svůj včerejší plán. Docela mi přálo štěstí, byl tam takový pěkný blonďáček, dal jsem se s ním trochu do řeči... Byl sice čistě pasiv a já mám občas rád si zapíchat na střídačku, ale usoudil jsem, že mi to nijak zvlášť nevadí. Po pár drincích bylo jasné, že to nemá cenu zbytečně odkládat a vyrazili jsme domů, cestou jsem mu pěkně hladil zadek.

Nevím proč byl ze mě kompletně hotovej, celou dobu mi strašně lichotil, až to bylo otravný. Čím dál tím víc mě to přestávalo bavit, jak pořád jenom kecal a přitom vlastně úplně o ničem. Ale nadrženej jsem byl dost, večer jsem nakonec ani nehonil, a byli jsme už kousek od bytu. Takže ty jeho kecy ještě chvíli vydržím, doma mu zacpu hubu pérem a bude klid, rozhodl jsem se. Pak ho opíchám a vypadne, rozhodně si ho nenechám doma přes noc.

Když jsme vešli do ložnice, zase jsem intenzivně ucítil ten známý parfém, což mi ovšem nevadilo v tom dát se s tím klukem hned do práce. "Jéé, to krásně voní, můžu se potom taky navonět?" Řekl ten klučina a mě nevím proč trochu píchl pocit žárlivosti. Raději jsem shodil džíny a rovnou mu ho nacpal do pusy. Vyloženě na to čekal a hned se dal do okázalého kouření, hodně to přehrával. To teda moc nevyšlo, ten kluk mě fakticky nebavil. Bral sex jako divadlo, místo aby se u toho uvolnil a plně to prožil. Ale svoji dávku mrdky dostane, to zas ale jo, ušklíbl jsem se v duchu.

Nebylo to upřímné, vlastně to nebyl sex, bylo to laciné porno za dvacku z videopůjčovny. Těkal jsem pohledem po ložnici. Nijak zvlášť mě to nebralo, ale péro jsem měl tvrdý a byl jsem rozhodnutý to toho kluka nechat dodělat. Každý výstřik se počítá.

"No to snad ne! Kdo proboha vy dva jste?!" Ozvalo se najednou ode dveří. Klučina na to vůbec nezareagoval, jakoby ho ani neslyšel, zatímco já jsem se prudce otočil, až to mlasklo, jak jsem ho ocasem nechtěně přetáhl přes pusu.

U dveří stál ten kluk ze včerejší noci, takový hezký blonďák, ale koukal na mě naštvaně a zároveň vyděšeně. "No spíš co tu děláš ty, ne?" Odsekl jsem mu.

"Co?" Zeptal se nechápavě můj zajíček a zvedl hlavu od mého péra.

"Já tu bydlím," odvětil blonďák od dveří.

"No to teda nebydlíš, kdo sakra seš?" Vyštěkl jsem na něj.

Mladej se odsunul. "Co... co blbneš? S kým to mluvíš?" Viděl jak se koukám ke dveřím a podíval se tam taky. "Na koho to mluvíš?"

"Tak dost, jdu zavolat policajty!" Křikl ten blonďák od dveří a zase zmizel.

"Tys to neviděl? Co to proboha bylo?" Vykoktal jsem a šel jsem zkontroloval dveře. Pochopitelně byly zavřené a zamčené. Vrátil jsem se zpátky do ložnice a už jsem ani neměl chuť pokračovat. A ten kluk celkem taky ne, evidentně mě považoval za cvoka, takže se honem oblíkl a mlčky vypadl.

No, stejně to za moc nestálo, takže jsem celkem o nic nepřišel. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že znovu vyrazím do baru a zkusím štěstí podruhé. Ale nakonec jsem to zavrhl, prostě se mi už nechtělo. Vyhoním si ho ve sprše, to je taky fajn.

Vešel jsem do koupelny a začal jsem se svlékat. Když jsem se náhodou podíval do zrcadla, uviděl jsem odraz obývacího pokoje, ve kterém zase stál ten blonďák. Stál ke mně zády, takže mě nemohl vidět. Jenom v boxerkách jsem vběhl do pokoje a došel až k němu. "Hej, co tu kurva zase chceš? To už je fakt přeháňka! Jak ses sem dostal?" Došlo mi v tom okamžiku, že jsem vlastně nevyměnil zámek na dveřích, debil!

"To bych se chtěl zeptat já tebe! Tohle je můj byt!" Opáčil ten blonďák.

"No to teda těžko, tendle byt mám od včerejška pronajatej já!" Otočil jsem se při gestikulaci a blonďák tam najednou nebyl. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou. No mně snad hrabe nebo co! Todle přece není možný! Popadl jsem klíče, strčil je do zámku a pootočil. OK, todle by bylo, zítra zámek vyměním.

Pak jsem se ušklíbl. V jedné ještě nevybalené krabici jsem měl spiritistickou tabulku, dárek od kámoše Grega, který tvrdí, že cítí duchy. Samozřejmě na takové pitomosti vůbec nevěřím, ale v tom okamžiku jsem byl tak vyjevený, že mi to přišlo jako logická věc. Tak jsem to teda vyzkoušel, pochopitelně se nestalo vůbec nic. Uvolněně jsem se zasmál, takový pičatý dárky, to může skutečně napadnout jenom Grega!

Vlastně... Vždyť to je super nápad! Proč ošukávat nějakého debila, když místo toho můžu brnknout Gregovi a dát si s ním pár panáků! Greg je totiž úplně dokonalej, super kámoš a vůbec. Vlastně není úplně dokonalej, protože je totálně hetero. Hned jsem mu zavolal a slíbil, že dorazí tak za dvacet minut.

Ideální, to je akorát tak čas na sprchu. Bez honění, samozřejmě. Protože bylo jasné, že po večeru s Gregem budu jako obvykle super nadrženej a parádně si honění užiju. Jednou jsem mu to prozradil, když jsem byl připitej, že si musím vyhonit pokaždé, když ode mě odejde. A od té doby si mě tím dobírá a já honím ještě radši a vedu před ním provokativní řeči.

Hned jak Greg dorazil, rozhlídl se. "Mmm, cítím tu silnou energii..."

S tou jeho senzitivitou, to je taky prča! Jenom jsem se zasmál. "Jo, tři dny jsem neměl sex!"

A pak už jsme seděli rozvalení v křeslech, posrkávali drinky a kecali. Greg najednou zmlkl a vypadal hodně soustředěně. "Co je?" Zeptal jsem se ho.

"Myslím... Že je tady s námi duch." Řekl úplně vážně.

"Tak já otevřu okno, ať se to vyvětrá. Nic si z toho nedělej, usrat si může každej," zatlemil jsem se na něj.

"Ne, vážně, stojí vedle tebe, vidím tmavě modrou auru. Je naštvanej."

"Ty seš ale debil," opáčil jsem mu a pootočil se... A ten blonďák tam stál zase!

"Můžeš mi říct, proč tu pořád jsi a taháš mi sem cizí lidi?" Ptal se mě naštvaně.

"Hele, todle fakt není sranda ale! Seber se a vypadni, než ty policajty zavolám já na tebe!" Odsekl jsem mu.

"Bejt tebou bych ho moc nedráždil," radil mi Greg a koukal přímo směrem na toho blonďáka. Z jeho nezaostřeného pohledu bylo jasné, že ho přímo nevidí... ale nějak si je vědomý jeho přítomnosti.

"S takovým jako je on budu rychle hotovej, vole!" Odsekl jsem Gregovi a výhrůžně jsem vykročil k blonďákovi. "Počítám do tří, ano, a ty budeš na druhý straně dveří!"

"Nech toho, kámo," řekl Greg varovně, koukl jsem se na něj, pak jsem se koukl zpátky na blonďáka, a ten byl už zase pryč!

"Hej, kde seš ty zmetku! Ty vole, Gregu!" Obrátil jsem se na Grega a uviděl blonďáka na druhé straně pokoje. "Hele, tak tohle už fakticky není sranda!" Vyrazil jsem k němu.

Jenomže blonďák zase zmizel a až do konce večera se neobjevil. S Gregem jsme to probírali tam a zpátky, on mi radil navázat kontakt a zeptat se, co duch chce. No prostě samé úžasnosti. Nakonec odešel a já se šel chystat do postele.

Navázat kontakt s duchem... Idiotské nápady... Vešel jsem do ložnice - a blonďák byl tam, ležel v mé posteli.

"Hej! Tohle není legrace!" Vyjel po mně okamžitě.

Postavil jsem se do dveří a rozpažil jsem. "Hele, už zase?" Zeptal jsem se ho trochu opatrnějším tónem, přece jenom mě Greg trochu nahlodal. Pak jsem si sedl na práh dveří. "A proč si vlastně myslíš, že je ten byt tvůj?"

"No protože je můj, bydlím tu už tři roky." Opáčil mi ten blonďák. "Hele, to chce klid, seš prostě nemocnej. Přivlastnil sis todle místo za své a trpíš utkvělou představou, že ti to tady patří..."

"Ten obraz toho kluka v pokoji jsi vybíral ty?" Vyhrkl jsem trochu nelogicky dřív, než mi došlo, co mi to právě říká. "OK, OK, no když to říkáš..." Dodal jsem potom pochybovačně.

"Hm... jo. To je Leitmann. Můj oblíbený malíř." Opáčil blonďák nejistě.

"Je krásnej," usmál jsem se na něj a horečně jsem přitom přemýšlel, co dál.

"Jo, to je." Přitakal blonďák a pak vstal z postele a šel ke mně. "Hele, já vážně zavolám policii... Nedělej si to zbytečně těžší..."

Telefon byl kousek od postele. Chvilku jsem přemýšlel a pak jsem kývl. "No dobře, tak to udělej." Aspoň se to jednou provždy vyjasní.

Blonďák chvíli zaváhal, ale pak chňapnul po telefonu. Jenomže... ruka mu jím pouze prolítla. "Co... cože? Co to má znamenat?" Byl úplně v šoku.