Fantazie I - Chris a Matt 2

Blonďák chvíli zaváhal, ale pak chňapnul po telefonu. Jenomže... ruka mu jím pouze prolítla. "Co... cože? Co to má znamenat?" Byl úplně v šoku.

Hleděl jsem na to s vytřeštěnýma očima. "No, a myslíš si, že já to vím? Kdyby to nebyla pitomost, řeknu ti, že seš duch..."

"No to teda nejsem!" Vykřikl ten blonďák a chtěl mi dát pěstí, jenomže jeho ruka mojí hlavou opět jenom prolítla.

"No to já vím taky, že nejseš, protože nic takovýho neexistuje!" Opáčil jsem logicky a instinktivně jsem ucuknul před jeho pěstí, i když jsem necítil ani závan vzduchu. "Ty vole!"

Blonďák byl očividně v šoku... A najednou zmizel! Já jsem byl v úplně stejném šoku... Chvíli jsem hledal mobil... "Hej, Gregu... To... to není možný... Co mám dělat?" Vylíčil jsem mu přesně, co se právě stalo.

"Duch, kterej neví, že je duch... Mmm... To zní skutečně zajímavě... Zřejmě tu ještě něco nedokončil, a proto tu zůstává. Musíš mu pomoct to vyřešit. Pak zmizí. Teda, nejspíš..." Sděloval mi Greg naprosto vážným tónem.

"Aha, tos mi teda fakt pomohl... A co mám jako dělat? Dohodnout se s ním, že budeme spolubydlové?"

"Ne. Musíš mu pomoct naplnit jeho osud."

"No ty seš fakt dobrej idiot. Jako bych neměl svých vlastních starostí dost. Todle je celé nějaký pitomý trik, ne?" Tipnul jsem mu telefon.

Pak jsem chvíli bezradně stál a rozhlížel se. "Hej... Seš tu někde?" Ptal jsem se opatrně, ale nikde nic. "Hej... Kámo..." Zkusil jsem to zase, ale pořád nic.

Nakonec jsem šel do té sprchy, co jsem měl sakra dělat. Pořádně se osprchuju a půjdu spát, hotovo. Co mi to ten Greg vsugeroval za kraviny. Vyšel jsem z koupelny, klasicky nahý a napůl tvrdý a zamířil jsem do postele. Padl jsem do ní a chvíli jsem jenom tak ležel. A pak se mi zdálo, že jsem shora zase něco zaslechl... pláč!

Vyskočil jsem z postele a chvíli hledal trenky. To je přece pitomost, pomyslel jsem si, ale nakonec jsem si je oblíkl. Opatrně jsem vyšel z ložnice. "Hej, kámo... Seš tu?" Žádná odpověď, akorát zřetelné štkaní z hudebního pokoje. Tiše jsem šel nahoru. "Ahoj... Seš tu někde?"

A pak jsem zase uviděl toho blonďáka. Seděl u klavíru a vzhlédl ke mně, úplně uslzený. "Ne... neruším?" Zeptal jsem se pitomě. Sakra, on je přece v mém bytě!

"Co se to se mnou stalo?" Ptal se ten kluk skrz slzy. "Nevím ani kdo jsem, jenom to, že tu bydlím..."

"No to já nevím... Ty to taky nevíš? Jsem se tě chtěl právě zeptat, jak se jmenuješ."

"Já... Nevím..." Odpověděl smutně.

Jsem já sakra normální? "Hej," natáhl jsem ruku a chtěl jsem ho pohladit, bylo mi ho najednou hrozně líto. Jenomže ruka prostě jenom projela vzduchem. "Já jsem Chris. Jestli tě to teda zajímá. A fakt tu bydlím já. Ty jsi tu bydlel přede mnou a agentka mi akorát řekla, že ten byt je k pronajmutí z rodinných důvodů. Zítra zkusím zjistit víc, OK? Poptám se u sousedů, jak ses jmenoval ... jmenuješ." Jak dojde na situaci, kdy je třeba něco udělat a zařídit, jsem nepřekonatelnej.

"To bys pro mě udělal?" Zakoukal se mi ten kluk do očí.

"Jasně, že jo... Když už máme být spolubydlící, měli bysme asi vědět, jak se jmenujem, ne?" Usmál jsem se na něj a on se najednou taky usmál. Nádherně, upřímně... Neuvěřitelné, jak byl ten kluk krásný, mnohem krásnější, než jak jsem si ho představoval. Sice je to neskutečné, ale okamžitě se mi postavil... Z ducha!

Kluk si otřel slzy, zadíval se na mě, a pak se ironicky usmál. "Evidentně máš problém..."

Mrkl jsem na něj a zašklebil jsem se. "Ty seš gay, že jo?"

"No a?" Vyštěkl obranně.

"No a nic, já taky." Usmál jsem se. "To snad ani nebudu moct nikomu vyprávět, že se mi postavilo péro z ducha."

Ušklíbl se na mě. "No bezva. V mým bytě je takovej sameček a zrovna musím bejt mrtvej..." Znělo to hrozně vtipně i morbidně zároveň.

"A co mám jako říkat já?" Rozesmál jsem se. "Já mám v bytě samečka, na kterýho si nemůžu ani sáhnout... A když si sem někoho přivedu, tak ještě dělá scény!"

Blonďák si založil ruce. "No toho blbečka co sis tu dotáhl mi ani nepřipomínej. Máš fakt děsnej vkus."

"Hele, byl to fakt hroznej debil, to je fakt," začal jsem omluvně. "Ale vypadal docela dobře, to musíš uznat. Ale je fakt, že jsem měl chuť ho poslat do hajzlu už cestou sem, kecal o děsnejch kravinách. Ale víš jak, byl jsem nadrženej, tak se dá leccos snést, ne? Na pohled byl pěknej, akorát v hlavě měl vygumováno... No neboj, rozhodně s ním chodit nehodlám, akorát jsem mu chtěl tu prázdnou hlavu trochu naplnit mrdkou a pak ho vykopnout pryč."

"Jsi prase," odvětil můj astrální spolubydla a tvářil se pěkně naštvaně.

To je ale fakt idiotská debata... "No dovol?" Ohradil jsem se.

"Já bych nikdy nespal s nikým s kým nechodím!"

"Tvoje volba... Já zas nevidím problém v tom si zapíchat, když je s kým. O co ti jako jde?" Vyjel jsem po něm.

Chvíli mlčel a koukal se do prázdna. "No... A teď už sex nikdy nezažiju... Měl jsem tolik práce, že jsem na sex neměl čas... Vlastně na nic jsem neměl čas, ani na lásku..." Vypadal neuvěřitelně smutně.

"Hele, a sám na sebe si sáhneš?" Vyhrkl jsem dřív, než jsem se nad tím zamyslel. "Sorry..." Dodal jsem honem. "Víš co, pojďme dolů. Tam si můžeme sednout... Cos vlastně dělal..." A skončil jsem v půlce věty, protože on jenom prošel zdí a zmizel mi z očí.

Seběhl jsem dolů do pokoje. "Hele, seš tu někde? Neříkali ti, že je neslušný se v půlce věty sebrat a odejít zdí?" Ale nikdo se mi neozval, nebylo ho nikde vidět.

Nakonec jsem došel do ložnice a zavřel za sebou dveře. Jo, samozřejmě, pitomost, ale prostě jsem chtěl, ať jsou zavřené. Shodil jsem trenky a padl jsem do postele. No co, tak konečně udělám to, co jsem dva dny plánoval, koneckonců, fantazie k honění jsem měl k dispozici spoustu. Lehce jsem se pousmál a začal jsem si s ním hrát.

Vtom zavřenýma dveřma prošel ten kluk do ložnice. "Hele, kroť se... Pořád seš ještě v mým bytě!"

Škubl jsem sebou. "Hej, sakra, nemůžeš zaklepat? Nebo aspoň dopředu něco říct? Taky chci mít soukromí!" Honem jsem se zakrýval dekou. "A kromě toho, byt je můj, to si vyjasněme hned. Klidně tu buď taky, ale trochu respektu, jo?"

Natáhl se na postel vedle mě. "Promiň," omluvil se a já jsem se kousek odsunul, ať má víc místa.

"Ne, v pohodě... Mně to nevadí... Chceš... chceš tu spát se mnou?" zeptal jsem se ho opatrně. A spí vůbec duchové? Nebo co vlastně dělají?

"Jenomže já nespím. A ani nejím." Odpověděl tiše.

"Hmm... Hele, a jestli to není blbý... a kam mizíš když zmizíš?" Zeptal jsem se, rozhodnutý ten fenomén vědecky prozkoumat.

"Obvykle pomyslím na nějaké místo a prostě jsem tam," jenom pokrčil rameny.

"Aha... Tak jo... Hele, tak mě varuj napřed pokaždý... OK? A... Nemohl bys na chvíli ještě k piánu třeba? Já bych rád dokončil... no víš co."

"A nemůžu se koukat?" Usmál se. "Nevím, jak dlouho tady ještě budu... A nahejch kluků jsem si moc neužil," přiznal se bezelstně.

"Neříkals náhodou, že bys nikdy nespal s klukem, se kterým nechodíš? A koukat na něčí honění je dost intimní věc... Co na to tvý zásady?" Zeptal jsem se spíš provokativně než vážně.

"Nemyslíš, že ty už jsou mi teď k ničemu?" Poznamenal docela věcně.

"Asi jo... Hele, cos dělal kdyžs ještě... no původně prostě?" Zeptal jsem se, odkopl jsem deku a začal jsem si ho zase pomalu hladit.

"Já nevím. Jenom si pamatuju, že jsem to měl strašně rád a věnoval jsem tomu veškerej čas."

"Aha... A neměls nikoho? Nikdy?"

"To jo, to měl. Nejsem panic. Ale nebylo jich moc. Vždycky jsem byl dost romantickej. Sex na jednu noc pro mě neexistoval."

"Hmm... No to já jsem teda ošoustal pěknou řádku kluků... nebo oni mě... Neva, že o tom tak mluvím?"

"Ne. Už je mi to všechno jedno," smutně sklopil oči. "Aspoň brzo poznám, jaké je to na druhé straně."

"Hej, kámo... To je mi líto..." Natáhl jsem k němu ruku a plácnul jí do prázdna. "Ty vole! Sakra! Furt na to zapomínám..." Chvíli jsem se na něj koukal. "Víš co? Ale tak se taky svlíkni, jo?"

"Nemůžu..." Odvětil a ukázal mi, že rukou projede i vlastním tělem.

"Aha... Jsem myslel, že třeba zahoníme spolu..." Řekl jsem a znělo to upřímně zklamaně, protože jsem taky upřímně zklamaný byl.

"Já myslím, že duchové už nehoní," usmál se na mě.

"No to musíš vědět ty nejlíp," usmál jsem se na něj taky. "Postavil se ti někdy od tý doby co seš duch? By ti musel projet těma džínama podle logiky toho, jak funguješ..." Zazubil jsem se.

Nic neodpověděl a jenom se usmál a pak mě pozoroval, jak honím. Netrvalo mi to moc dlouho a pořádně jsem se postříkal, jenom se u toho nádherně zazubil. Jen tak jsme si ještě chvíli povídali, pak jsem najednou usnul...

Ráno jsem se probudil a postel vedle mě byla prázdná. Doufal jsem, že ten kluk bude vedle mě, a když tam nebyl, byl jsem najednou strašně zklamaný.

"Tak už jsi vzhůru?" Ozvalo se od dveří do ložnice. Stál tam a usmíval se na mě.

"Ahoj, tady seš... Jsem si akorát říkal, kam ses asi poděl. A dobré ráno přeju. Dám si akorát sprchu, a hned budu zase u tebe, jo?"

"Jo jo, jasně. To víš, ležet celou noc v posteli, když se mi nechce spát, to bych nedal."

"To je asi fakt. A cos vlastně dělal?"

"Byl jsem se projít po městě."

"OK... Hele," zeptal jsem už ve dveřích od koupelny, "jak ty vlastně hraješ na to piáno?"

"To ti je zvláštní. Dokud jsem nevěděl, že jsem, hmm, duch, tak to prostě normálně šlo. A od té doby, co jsem to zjistil, tak to už nejde."

"To je totální kravina přece... Takhle věci nemůžou fungovat..." Řekl jsem pochybovačně a zavřel jsem se v koupelně.

Objevil se vedle mě zrovna když jsem vycházel ze sprchy. "Máš moc hezkej zadek, víš o tom?" Zeptal se s úsměvem.

"Fakt, joo? Ses koukal, syčáku?" Usmál jsem se taky a otočil jsem se k němu zadkem, ať si ho teda může prohlídnout pořádně.

"No jistěže," pokračoval vesele, "a mám pro něj výraz nejvyššího obdivu."

"Slušňák, tsss..." Zasmál jsem se a šel jsem si chystat snídani.

Zrovna jsem se chystal sednout ke stolu, když mi zazvonil telefon. To číslo mi vůbec nic neříkalo, ale zvedl jsem to a za chvíli už jsem to věděl. Byl to ten boreček z baru.

"Heleď, nějak jsme to posrali... Ale na tu tvoji prdel k omrdání nemůžu zapomenout, při tom pohledu bych si tu svoji pasivitu i rozmyslel," rozjel se a přihodil pár peprných výrazu na téma, co by dělal on se mnou a co já s ním. Za normálních okolností by mi to vůbec nevadilo, ale v té chvíli mě to vůbec nebralo. Vlastně mi byly daleko sympatičtější lichotky mého spolubydly.

Jenom jsem směrem k němu protočil oči. "Jo noo, hele... Díky teda... Víš, mám toho teď fakticky hodně... Ale určitě se ozvu, jo?" Nechtěl jsem v tom hovoru pokračovat.

"Tak jo," a naštěstí zavěsil.

"Ty jo, to si fakt nepamatuju, že bych tomu volovi dával svý číslo. A to jsem nic nepil, fakticky..." Vysvětloval jsem trochu omluvně.

"No jo, to se stává," zhodnotil to spolubydla. "Co ti vlastně chtěl?"

"Co asi..." Ušklíbl jsem se. "Myslí si o mým zadku to samý co ty... A jakože výjimečně by byl ochotnej nedělat pasiva a opíchat mě... Boože... To mi jako prokázal fakt milost, pitomeček..."

"Jak vulgární!" Odfrknul si můj spolubydla.

"Vulgární nevím..." Snídal jsem u toho. "Mně nevadí se s klukama bavit explicitně o sexu... Ale hlavně to bylo od něj takový pitomý... Fakt vykrákaná hlava... V osm ráno telefonuje, jestli si nezapícháme..."

"Je vulgární," trval na svém spolubydla a procházel se po bytě.

"Ježííš, je to mladej nadrženej blbeček... Já klukům taky říkám různý věci, když je chci dostat do postele... To jenom tobě to přijde vulgární, nám ostatním to přijde většinou rajcovní, víš?" Zazubil jsem se na něj. Zatvářil se děsně uraženě, otočil se ke stěně a mlčel. "Hele, sorry... Nezlobíš se?" Zkusil jsem to opatrně.

"Nee, nezlobím."

"Fakt jsem se tě nechtěl dotknout, kámo..."

"Půjdeme za těma sousedama konečně?" Změnil náhle téma, tak jsem rychle dopil džus a vyrazili jsme.