Na kolejích - Výlet na kolech 6

"Včas řekni, až to nebudeš moct vydržet, ať tady nemáme svinčík," zasmál jsem se, povalil jsem ho do lehu, klekl nad něj a začal ho pořádně lechtat oběma rukama. Hekal a svíjel se pode mnou, lechtal jsem ho v podpaží, zevnitř stehen, kolem pytle, na břiše. Kroutil a skučel do spodků. Občas jsem mu zajel prstem do díry nebo mu pohonil ocas, ale většinu času jsem ho jenom lechtal. "Super, co? Nechce se ti čurat?"

Vyvaloval na mě oči a podle výrazu ve tváři v duchu nadával jak špaček. Navíc ho opouštěla sebejistota a docházelo mu, že bych ho fakt mohl dokázat přinutit se pochcat. Sedl jsem si mu na nohy a začal ho lechtat na chodidlech.

"Do prdele, já fakt budu chcát!" Zahuhlal Honza nasraně přes ty trenky, napůl je přitom vyplivnul. Prostě pro něj něco nepředstavitelného.

Otočil jsem se na něj, začal ho lechtat na stehnech a ušklíbl jsem se. "Už?"

Začal zuřivě kývat hlavou. Posunul jsem se mu na prsa, sklonil jsem se a vzal jeho péro do pusy, nepřestával jsem ale s lechtáním. Honza se svíjel, skučel, "Heeej, neblbni," mumlal. Jo, schylovalo se k nepředstavitelný pohaně. Teda pro něj :).

Dál jsem držel jeho péro a lechtal ho na koulích, na stehnech, na chodidlech, opravdu jsem nehodlal přestat. Mrskal sebou a skučel do těch trenek. Pak jsem bez varování zajel prstem do jeho díry a trochu mu polechtal prostatu. Hrdost stranou, todle prostě nedal. Pustil proud chcanek, já to polykal, přestal jsem ho lechtat a místo toho jsem ho hladil.

Poslední trochu jsem si nechal v puse, usmál jsem se na něj a vytáhl mu trenky z pusy. Honza se ještě celej chvěl, rudej v obličeji, s úlevou oddechoval. Pomalinku jsem se k němu skláněl a usmíval se. Čekal, že dostane pusu, natáhl hlavu ke mně... Já jsem se přitiskl pusou na jeho, jazykem jsem mu zajel mezi rty, a když povolil, pustil jsem mu do pusy zbytek jeho chcanek.

Vůbec to nečekal, v šoku sebou škubl a nevěděl, co má dělat.

"Co jako, sis myslel, že ti nic nenechám?" Ušklíbl jsem se pobaveně.

Honza to polkl, protože mu prostě nic jiného nezbývalo. "Ty kurvo jedna, nesnáším to, ty hajzle, nesnáším!" Řval po mně, podle mě ani ne tak kvůli tý trošce chcanek, ale prostě kvůli tomu, že jsem ho parádně dostal. To on dost nesnáší...

"Mně to prostě nedalo, miláčku, když vím, jak to nemáš rád..." Zašklebil jsem se na něj.

"Zabiju tě, ty hajzle!" Štěknul po mně, a mi opět něco cvaklo v hlavě. Fakt už jsem měl pocit, že jsme si za celý večer užili dost, ale jeho záchvat zuřivosti mě povzbudil k dalšímu výkonu.

"Toho hajzla si nechej od cesty, ještě jsme neskončili," řekl jsem mu docela ledově, sranda mě v tu chvíli přešla.

Vytřeštil na mě oči. "Cože???"

"Zahlídl jsem venku kopřivy. Na masáž péra dokonalý, co myslíš?" Šklebil jsem se na něj už zase ve formě.

"Ty ses zbláznil!" Vyrazil ze sebe jenom.

"Ani ne," odvětil jsem vážně. "Vždycky jsem to chtěl zkusit. Nikam nechoď, hned budu zpět!" Ušklíbl jsem se a zmizel ze stanu.

Zevnitř jsem slyšel zuřícího Honzu. Mlátil sebou na všechny strany, nadával jak špaček, ale bylo mu to houby platný. Za chvíli jsem se vrátil s kopřivama. Jo, měl jsem popálený ruce... Ale jednak jsem byl tak rozjetej, že mi to bylo fuk, a druhák, ve světle toho, co jsem chtěl udělat, to bylo totálně fuk. "Ale no tak, nekaz hru, přece by ses teď nerozvazoval, lásko!" Spustil jsem na něj po dobrém.

"Nechej toho, slyšíš, nechej toho!" Fakticky zuřil.

"Ty si ani neumíš představit, jak seš sladkej, když seš takhle nasranej!" Usmál jsem se na něj.

"Jo, to máš teda pravdu," odsekl nelogicky, pořád sebou mlátil a snažil si uvolnit ruce.

Vzal jsem kopřivu a přejel jsem mu s ní po péru. "Tak co, sneseš deset ran?"

Zařval a nevěřícně se na mě podíval. "Ty ses fakt zbláznil!"

"Neee," usmál jsem se a přejel jsem kopřivou po svým ocasu. Uff, zapálilo to docela dost, ale já akorát syknul, neskutečně mě to v tu chvíli rajcovalo.

"Okamžitě toho nechej, okamžitě!" Štěkal Honza, zuřivej a celej rudej vzteky.

Zase jsem mu přejel kopřivou přes ocas a koule. "Ještě mi něco řekni, lásko..." Usmál jsem se.

"Co chceš, ty hajzle..." Zavrčel.

Vyložil jsem svoji sbírku kopřiv na jeho péro, pak jsem si na něj lehl a začal se o něj třít. Ocas na ocas, kopřivy mezi náma. Honza sebou škubal, mě to prostě neskutečně rajcovalo. Být tam Petr s Jardou, nechám je, ať mě omrdají oba najednou.

"Nejvíc se těším, až ti narvu jednu tu kopřivu do díry a pak tě vyšukám. Viděl jsem to v nějakým péčku a chci to zkusit," zašeptal jsem Honzovi.

Ten jenom zatínal zuby a svíjel se pode mnou. "Ty seš normálně úchyl!" Cedil mezi zuby.

"Úchyl? A tebe to nerajcuje nebo co? A navíc je to fér, pálí to oba, miláčku!" Fakt jsem nepřemýšlel hlavou, byl jsem úplně v rauši a Honzovy názory a pocity mě nezajímaly ani trochu.

"Ne, moc mě to nerajcuje!" Odsekl. "A fér to taky moc není, protože uvnitř na sliznici a střevě to musí pálit jinak než na žaludu a péru," zkusil na mě logiku.

"Za chvilku mi to popíšeš, frajere... Mám ti zacpat hubu?" Kouknul jsem na něj a jemu došlo, že to tak prostě bude, že se tomu nevyhne. Jenom mlčky kývnul.

Vzal jsem zase ty trenky a nacpal mu je do huby. "Nohy od sebe, děvko!" Zavelel jsem. Honzovi se moc nechtělo, ale plácnutí přes koule ho pomohlo přesvědčit. Sykl, zavřel oči a roztáhl nohy.

Vybral jsem mladší výhonek kopřivy, prstama jedné ruky jsem mu roztáhl díru a druhou jsem mu tam začal strkat kopřivu. Vzepjal se a zařval bolestí, zakousl se do trenek a instinktivně stáhl nohy k sobě. Chytil jsem mu prdel oběma rukama, roztáhl a vrazil do ní péro. Jenom jsem zasyčel, jak jsem se opřel žaludem o tu kopřivu, ale hned jsem začal mrdat.

Honza sténal do trenek a z očí mu tekly slzy. Mě péro pálilo jak prase, byla to zároveň bolest a zároveň rajc, těžko říct, co víc. Trvalo to fakt jenom chvilinku, vystříkal jsem se do něj a pak jsem vytáhl čuráka, celého rudého.

Honza ležel, skučel, díru měl v jednom ohni, celej klín popálenej od kopřiv. Přitulil jsem se k němu. "Tak co, dobrá mrdačka?" Usmál jsem se.

Zhluboka oddechoval, v koutcích očí měl slzy. "Ty pičo... tak to teda bylo..." Funěl. "To jsem ještě nežral..."

Měl jsem pocit, že se mi z něj točí hlava. Bylo mi ho trochu líto, ale hlavně jsem mu byl neskutečně vděčný za takový zážitek. Za to, že je se mnou... "Sorry... Ty jak seš bezmocnej, tak se super vztekáš a přitom se to snažíš nedávat najevo. A mě to děsně rajcuje a jsem schopnej vymyslet cokoliv," přiznal jsem se mu naprosto upřímně.

"Vole..." Zahučel. Pořád byl ještě nasranej, ale už ne tak moc.

Přitiskl jsem se k němu a lízal jsem mu bradavky. "Super nedáváš ty chcanky, tím tě vytočím úplně dokonale!" Pokračoval jsem ve zpovědi.

"Ani mi to nepřipomínej!" Škubl sebou.

"A tos měl tentokrát v hubě svoje vlastní... Co teprve třeba moje... Seš tak snadno manipulovatelnej, lásko..." Usmíval jsem se, hladil jsem ho, byl jsem maximálně spokojenej.

"No počkej, no počkej," supěl Honza, znovu naštvanej. Bylo na něm vidět, jak plánuje odvetu.

"Už seš zase nasranej, lásko, a nutíš mě přemýšlet, co ti mám ještě provést," popíchl jsem ho s úsměvem.

"Zapomeň!" Vyštěkl. "Kdybych tě neměl tak rád, asi bys už byl mrtvej!" Díval se na mě upřeně.

"A na co mám zapomenout?" Zeptal jsem se co nejnevinnějším tónem.

Honza se párkrát zhluboka nadechl. "Myslím, že je nejvyšší čas jít spát, zítra nás čeká dalších pár kiláků," řekl pak s co největším klidem. "Takže mě prosím rozvaž!"

Usmál jsem se. "Zítra tě hlavně čeká mrd před klukama, zapomněls?"

Vztekle po mně šlehl pohledem. "Nezapomněl," zavrčel.

"A nehodláš si to rozmyslet, doufám?" Pokračoval jsem mile. "Nebo tě mám nechat pro jistotu svázanýho až do rána a pozvat pak kluky sem? To by bylo něco pro tvý ego, co?"

"Nehodlám si nic rozmýšlet, počítám s tím," odpověděl Honza pevně a záměrně ignoroval druhou část mojí provokace. Pak se ke mně naklonil a políbil mě na prsa. "Rozvaž mě, Tome, řeže to..."

"Ale nebudeš na mě zlej, že ne?" Usmál jsem se.

"Jáááá?" Opáčil mi vyčítavě.

"No jako bych tě neznal," ušklíbl jsem se. "Jenomže já vůl tě stejně nakonec vždycky rozvážu. Tak co, budeš hodnej?"

"Hmmm," zamručel Honza nekonkrétně a upřeně mě sledoval.

"Hele, miláčku, vypadám jako úplnej blb? Odpověz mi!" Usmál jsem se na něj.

Samozřejmě mi nedopověděl. Místo toho položil svoji hlavu na moje prsa, objal mě nohama a přitiskl se ke mně. Objal jsem ho taky, hladil jsem ho... A pak jsem mu teda rozvázal ty ruce.

"Díky," zašeptal, políbil mě a objal. Přitulil se ke mně a zavřel, oči vypadal spokojeně. Většinou se na mě nedokáže moc dlouho zlobit a já uznávám, že toho občas zneužívám.

Líbal jsem se s ním a hladil ho jemně po zadku. "Miluju tě..." Zašeptal jsem.

"Já tebe taky, lásko," zašeptal taky a přitiskl se ke mně ještě víc, hladil mě po celém těle.

Zavrtěl jsem se. "Kundo," zavrněl jsem mu do ucha a štípl ho do zadku.

"Copak?" Sykl Honza nepříliš mile.

"Nic, to byla lichotka," pousmál jsem se.

"Jen aby," zívl a pleskl mě přes zadek.

"Spinkej, kundičko, ráno jdeme za klukama," zívl jsem taky.

"Hmmm," odpověděl už z polospánku, zavrtěl se a začal pravidelně oddechovat. Koukl jsem ještě na stanové plátno, kterým už začínalo prosvítat svítání, pousmál jsem se, pohladil jsem ho, a pak jsem usnul taky.