Nezemřel jsem

A je to tu opět.
Jak jste si všimli, tak trochu zase pokulháváme v publikaci. Dobře, budu konkrétní, pokulhávám v ní já.

Nevím, jak to dělá Tom, že vždycky stíhá všechno v termínech, já s tím mám tak trochu problémy, ale to jste už vytušili i z příběhů. :-)
Ano, mohl bych to s ním probrat, ale znáte tu úžasnou mužskou vlastnost - ješitnost. Takže ne, nebudu se s ním o tom bavit. Jak to dělá on, že stíhá publikovat a přitom ještě maká a stíhá i termíny jinde a ještě má čas na pivo.

Ale já na vás nezapomněl a makám na dalším kousku. Jen je teď víc práce a méně času a také když je venku tak hezky, nechce se vám sedět u noťasu, i když víte, že si vaše "dílo" přečte pěknej pár očí. A někteří nezůstávají jen u čtení...
Ale no tak! Na co zase myslíte?! :P Já tu mluvím o tom, že pár z vás má dost odvahy na to, aby sem tam napsali nějakej koment. To nás totiž dooost motivuje, víte? Vaše reakce. Vaše nápady a připomínky. Samo, je hezký, že si přečtete příběh, zamáčknete slzu a utřete mrdku, ale sem tam můžete i něco napsat. Jako například náš nejmenovaný příznivec, že má problémy se zásobou papírových kapesníčků. :)

Prostě a jednoduše, kamarádi, dejte mi ještě chvilku čas a pokračování našeho pobytu s Lukášem na chatě se tu objeví. A že se máte zase na co těšit, to vám mohu slíbit už teď. ;)

Honza

Na kolejích - Chata s Lukášem 11

Zatímco se Tom proháněl v bazénu, došel Luke ke mně. “V pořádku, taky jsem prošel kontrolou!” Zasmál se a pleskl mě po zadku. 

Zatl jsem půlky a péro se mi pěkně zhouplo. “Heeej, nech toho nebo tu stříknu!” odehnal jsem ho a přetáhl jsem ho po ruce. Nevěřil jsem, co se mnou to podvázání za tu dobu udělá.

Na kolejích - Chata s Lukášem 10

Tom si právě si sedal na terase. "Tak, vy dvě čubky, na trávu... Stoupnout proti sobě... Chytněte si navzájem ocasy a skloňte si je proti sobě... A vychcat, jedem!" Zavelel. Hajzl jeden... Ulevil jsem si v duchu na Tomovu adresu. No tak dobře, uvidíme, kam až chce zajít... Todle mě trochu štvalo, ale byl jsem od rána tak natěšený, že jsem to byl v tu chvíli ochotný překousnout. Podíval jsem se na Lukeho. Očividně se mu do toho moc nechtělo, ale můj pohled ho přesvědčil. Vím, jaké to je, když se Tomovi odporuje, když je na koni. Nemá to rád a dává to dost najevo. A toho jsem chtěl nás dva rozhodně po včerejšku ušetřit. Stoupli jsme si podle Tomových pokynů a chytli jsme si klacky. Dívali jsme se navzájem do očí, byl to nezvyklý pocit.

Na kolejích - Chata s Lukášem 9

Ráno mě probudily paprsky slunce svítící mi přímo na tvář. Zašklebil jsem se, protáhl a rozespale jsem plácl rukou vedle sebe, abych se přitáhl a přitulil k Tomovi, jak bylo mým ranním zvykem. Ruka padla na prázdné místo. Otevřel jsem oči a spatřil jen o kus dál ležícího Lukeho, jak odfukuje spokojeně do polštáře. Očividně by ho v tu chvíli nevzbudila ani rána z děla.

Sjel jsem pohledem po jeho těle. Muselo se mu nejspíš zdát něco fajn, protože péro s nalitým, lesklým žaludem mu trčelo do prostoru a přímo vyzývalo k nějaké aktivitě. Pohrával jsem si chvíli s tou myšlenkou a v duchu ji různě realizoval, ale pak jsem ji zahnal. Šetři síly, určitě toho dnes bude víc než dost! Ušklíbl jsem se v duchu. Vstal jsem a rozespalý, jen tak nahý a s polotvrdým klackem, jsem se šoural do kuchyně se něčeho napít. 

Na kolejích - Chata s Lukášem 8

"Tak Luki, poslední tři budou rychle za sebou a silné, zvládneš to?" Zeptal jsem se ho. 

"Budu se snažit," odpověděl Lukin roztřeseně, v očích měl slzy.

Na kolejích - Chata s Lukášem 7

"Můžete za to samozřejmě oba. Lukin měl přestat, když mu to Honza řekl. A Honza prostě neměl stříknout!" Řekl jsem skoro spokojeně, Honza jenom zavřel oči a polkl. "A jinak jsem čekal, že budeš větší frajer, miláčku, sprostě jsi v tom Lukiho nechal!" 

Na Honzovi bylo vidět, že by mi docela rád něco řekl, ale ovládl se a mlčel. I když z mojí strany šlo o celkem jasnou provokaci, usoudil, že já jsem si od něj užil dost. "Neměls to tak říkat," špitnul nakonec Lukimu. "Ale děkuju." 

Na kolejích - Chata s Lukášem 6

Honza se ke mně sklonil a začal mi beze slova odvazovat koule, jemně a něžně. Kompletně mě mezitím přešel vztek. Nevěděl jsem, co říct, nechtěl jsem na Honzu vychrlit to, co jsem před chvíli vychrlil. On mi nic neříkal, nevytýkal, jenom mě políbil na koule a jemně je olízl jazykem.

Na kolejích - Chata s Lukášem 5

Honza se ušklíbl a začal pomalu lít vosk na naše prsa a břicha. Lukáš zasténal, já jsem jenom zavřel oči a zatnul zuby. Honza pomalu pokračoval směrem k našim rozkrokům. Objel ptáky a zamířil na stehna, pomalu sjížděl po nohou až k chodidlům, kapal nám vosk mezi prsty u nohou.

Na kolejích - Chata s Lukášem 4

Vyskočili jsme s Lukášem skoro najednou a vydali jsme se dovnitř, Honza šel těsně za náma a sledoval naše zadky. Potom zálibně mlaskl a chytil mě za zadek. "Když máš na Lukiho takovou chuť, tak bysme si ho mohli trochu podat, co ty na to?"

Na kolejích - Chata s Lukášem 3

Omlouvám se za zpoždění tohoto dílu, ne vždycky všechno vyjde, jak bychom chtěli. A, když už jsem v těch omluvách, omlouvám se za to, co si v tomto dílu přečtete. Fakt jsem se choval jako pako.

Zašklebil jsem se. "Lukášku, chytni tu kurvičku za ruce, ukážeme mu, jak se mrdá, jo?" Lukin pochopitelně okamžitě poslechl a chytil Honzu za ruce. Tomu se to sice moc nelíbilo, ale přece jenom byl zvědavý, co chystám. Chytil jsem ho za zadek a roztáhl mu půlky od sebe. "Co, čubko, chceš ji pořádně promazat, nebo ti ho tam mám narvat hned?"