Na kolejích - Chata s Lukášem 17

Honza ležel dál na Lukinovi a oddechoval po tom mrdu, já na to koukal ze země pořád přivázaný k židli. Najednou Luke Honzu převalil na záda a než se Honzík vzpamatoval, už měl zase spoutané ruce. A protože nohy mu Lukáš nerozvázal vůbec, byl zase pěkně nehybný.

Jakmile to Honzovi došlo, začal se pěkně vztekat. "Co zas blbneš?" Vrčel na Lukiho a škubal sebou.

Docela to překvapilo i mě, myslel jsem si, že už se Lukin zklidnil. Ten ovšem vstal z postele a zvedl mě i s židlí ze země, takže jsem zase normálně seděl, byť pořád přivázaný. "Hele, stačilo, nemyslíš?" Řekl jsem mu. Něžně mě pohladil a políbil na prsa.

"Kurva, rozvaž mě, slyšíš?" Vztekal se Honza z postele.

"Pšš," otočil se na něj Lukin a pak se zase obrátil zpátky ke mně. "Vím, bylo toho dost a stačilo to, máš pravdu," řekl a klekl si přede mnou.

"No tak toho nechej, ju?"

"Rád," odpověděl a začal mě pomalu lízat na stehně, až se dostal k péru a jemně mi ho olizoval.

"Hej, Luki!" Zaprotestoval jsem, ale neznělo to moc přesvědčivě. Bylo mi to trochu blbé před Honzou, ale zas na druhé straně... Honza to sledoval a nestačil se divit, jaká čubka najednou z Lukáše je. Začal mě pěkně hulit a u toho mi rozvázal nohy. Pak mi je roztáhl, aby se líp dostal k mému péru. Jenom jsem spokojeně vzdychal a přivíral jsem oči, proti něčemu takovému se nedalo protestovat. Lukáš si pomalu zasouval moje péro hloub a hloub do pusy, snažil se co nejvíc, to se musí uznat.

"Vy dvě děvky, nechejte toho a hned mě rozvažte!" Nadával Honza jako špaček, protože jsme ho totálně ignorovali.

Škubl jsem sebou. "Jo, nech toho a rozvaž Honzu! A mě taky!"

Konečně Lukáš pustil moje péro z huby. "Moc mě mrzí, jak jsem se choval, Tome," řekl vážně a podíval se na mě. "A jestli dovolíš..." Vstal a rozvázal mě. "Jako omluvu tu máš jeden hezky zabalený dárek," dodal, stoupl si za mě a hladil mě po ramenou, měl jsem tak přímý výhled na Honzu na posteli.

Ten na nás jenom nevěřícně civěl. No to si snad děláš prdel, ne? pomyslel si na Lukeho adresu. "Kurva, hned, ale hned mě rozvažte!"

Lukemu se do toho ale očividně nechtělo a jenom se na mě usmíval. "Dárek, joo?" Usmál jsem se taky, upřel jsem pohled na Honzu a přitom jsem si protáhl tvrdý péro.

"Ty svině jedna, to ti spočítám!" Štěkal Honza po Lukášovi.

Objal jsem Lukina a políbil ho. "Já vím, že seš do Honzy cvok, úplně chápu proč... Takže co kdybychom to považovali za společný dárek?"

Lukin se zazubil. "Možná bych ho ještě chvíli nechal uležet," mrkl na mě.

"Vy dva zmrdi, hned, hned mě rozvažte!" Mlel sebou Honza na posteli, Lukinův natěšený výraz se mu moc nepozdával.

Pohladil jsem Lukáše po zadku. "Myslím, že bys tý kundě mohl zacpat pusu. A pak si trochu zablbnem spolu, než se mu budeme věnovat, souhlas?" A pak jsem se otočil na Honzu. "Ty se přece rád koukáš, Honzo, že jo?" Zašklebil jsem se na něj.

"To můžeme," zasmál se Lukáš. "Ale mně šlo o to, aby se při tom koukání moc nenudil a my se mohli zase koukat na něj, než si užije i tebe..." Dodal a vytáhl sadu na elektro, pak se na mě podíval s nevinným úsměvem.

Jakmile to Honza zahlídl, škubl sebou. "Na to zapomeňte, vy kurvy!" Vyštěknul. "Hned mě rozvažte!" Byl dost, ale fakt dost napruzenej, a teď ještě toto...

"Lukínku, seš neuvěřitelná svině," rozesmál jsem se. Pak jsem si klekl nad Honzu a chytil ho za bradu. "Řekl bych, že mi ještě něco dlužíš za toho prvního půl roku našeho 'vztahu,' nemyslíš?" Zašeptal jsem mu do ucha.

Lukin se jenom usmál. "No, když jsem vás viděl posledně, jak si to užíváte... Bylo to prostě něco úžasnýho!" Špitnul a pak už mě jenom pozoroval a očividně ho to vzrušovalo.

Honza se zachvěl. "To už jsme si snad dávno vyříkali, ne?" Štěkl po mě. Byl fakt dost naštvaný a ještě víc ho štvalo to, že jsem se přidal na Lukiho stranu.

"Chceš se hádat před Lukem? Nebo si to chceš užít?" Šeptal jsem mu pořád tak, aby to Lukáš neslyšel.

Naštvaně se na mě podíval. "Nechci se hádat," odpověděl polohlasně a já jsem se jenom usmál. "Seš fakt svině," zavrčel pak Honza.

Políbil jsem Honzu. "Fajn. Ty to vydržíš a Luke si to užije. A já vlastně taky," šeptnul jsem mu pobaveně. Bylo vidět, jak to v něm vře.

"Já ale fakt nechci elektro," snažil se smlouvat.

"Existuje spousta daleko horších věcí," odpověděl jsem mu s úsměvem už nahlas, pořád jsem na něm seděl a hladil ho po prsou.

Honza se na mě podíval trochu vyděšeně, pak se ale snažil ovládnout a vzdorovat. "Třeba mě hned rozvázat?" Odseknul.

Jenom jsem se ušklíbl. "Nebo taky za dva dny... Lukínek je do tebe blázen, tak mu ukážeme, že nejseš až takovej superman, hm? Teda, on na to přijde sám, to bude nejlepší..." Zasmál jsem se.

"Hej!" Vyštěkl Honza, vrtěl se pode mnou a vraždil pohledem.

"Honzíčku, upřímně, taková příležitost se mi zas tak často nenaskytne. Opravdu myslíš, že tě rozvážu?"

"Seš taková nevděčná svině!" Vrčel Honza a kdyby mohl, asi by mě pěkně seřezal. Těžko říct, jestli byl víc naštvaný, nebo měl víc obavy, jak moc si s ním chci pohrát.

"Zpomal... Abych třeba nezapomněl na Lukeho dávat pozor," zasmál jsem se na Honzu a mrknul na Lukina, který se celou tou scénou perfektně bavil.

"Ty hajzlíku jeden," procedil Honza mezi zuby.

"Úplně stejnej hajzlík jako ty, lásko. Ještě mi tvrď, že ty bys takovou šanci nevyužil," zašeptal jsem Honzovi zase a on se jenom ušklíbl. Pak jsem z něj konečně vstal. "Tak pojď, Luki, převážeme ho, takhle se může moc cukat. Na elektriku bude lepší mít ho pěkně do X."

"Ne, nevyužil, protože jsem blbej," zavrčel Honza. "A nebo, když už, tak bych si ji nachystal sám! A varuju vás, nechte mě, slyšíte?" Nehodlal si Honza připustit nevyhnutelné.

"Tak třeba příště nebudeš blbej. A nefrajeř, že seš silnější!" Zasmál jsem se na Honzu, který byl celý rudý vzteky, mlel sebou a nemínil nám dát ani píď bez boje. Lukin už si na něj mezitím klekl a pevně ho držel, teda spíš se snažil. "Seš rajcovní, když se vztekáš," usmál jsem se na Honzu a opatrně mu odvázal ruce.

Luke mu je sice držel, ale Honza se mu snažil vymanit a pomalu se mu to začínalo dařit. Přitiskl jsem mu ruku k posteli. "Po zlým?"

"Til dám takovej rajc!" Vztekal se Honza, ale pak se na mě ošklivě podíval a trochu se zklidnil. Usmál jsem se na něj a přitáhl mu ruku k rohu postele. "Přivazuj!" Řekl jsem Lukášovi. Ten nezaváhal a honem Honzovu ruku přivázal u rohu postele.

"Vy smradi, no počkejte, no počkejte," díval se na nás Honza střídavě a nejradši by nás oba na místě zabil. Rozhodně nerezignoval a nebyl uvolněný, takže nebylo úplně jednoduché ho přivázat, ale my jsme to rozhodně nevzdávali.

Konečně měl obě ruce pevně přivázané k posteli a už s tím nemohl nic dělat, což ho jenom víc dráždilo. Sklonil jsem se nad něj a začal jsem ho kousat do bradavek. Honza jenom zasyknul a zatnul zuby. "Užívej si, Honzíku... Teď nohy, Luki. A ty je pěkně roztáhni a drž, kundičko, jinak tě kousnu doopravdy."

Lukin si napřed nachystal provazy od nohou postele aby byly hned po ruce, a pak začal Honzovi rozvazovat nohy, bylo vidět, že si není úplně jistý a nerad by chytil nějaký kopanec. "Neboj, Honza bude spolupracovat, že jo?" Řekl jsem potichu s pohledem upřeným na Honzu a rukou jsem mu sjel na koule.

"Ty děvko jedna," zavrčel Honza, uklidnil se a jenom mě provrtával očima, zatímco Luke rychle a přesně pracoval u jeho nohou.

"Dneska budeš děvka ty," usmál jsem se a políbil jsem Honzu, už měl pevně přivázané i nohy a jenom naštvaně funěl. "Tak jo!" Zvedl jsem se a vylovil jsem ze skříně další pomůcku, kterou jsem podal Lukimu. "Tady máš koženej postroj na koule a ocas, tak mu to nasaď, pěkně mu to podváže čuráka a napne koule, pak se s tím líp pracuje."

Lukin si ode mě vzal postroj a s úsměvem se vrhl na Honzu. "Všimni si, miláčku, že JÁ ti nic nedělám," řekl jsem nevinným tónem Honzovi. Nic neříkal, ale kdyby mohl, skočil by po mně jako lev po antilopě. Viděl, jak se skvěle bavím a to ho štvalo ještě víc.

Když Lukin dotahoval postroj, Honza jenom zasyčel. Pak Luke s odstupem prohlídl svoje dílo a poplácal Honzu po koulích. Zkontroloval jsem jeho práci, promáčkl Honzovy napjaté koule a pak jsem mu pohonil čuráka. Honza se jenom prohnul, jak jsem na něj sáhl. "Jo, super. Tak teď elektrody. Začni třeba tou tyčkou do péra, pořádně ji namaž, nechceme ať to Honzíka bolí. Zatím..." Usmál jsem se.

Honza nás jenom bezmocně vraždil pohledem a prudce oddechoval. "Zabiju vás oba," procedil skrz zuby.

"Povíme si za půl hodinky, lásko, ano?" Ušklíbl jsem se na něj, zatímco mu Luke už mezitím zasouval elektrodu do péra. Honza sebou trochu cukl, přece jenom je zvyklý na něžnější zacházení. Chytil jsem Lukiho za ruku a Honzu pohladil po prsou. "Zpomal, Luki."

Honzu pěkně sralo, jak jsem si to užíval, i to, jak mě Lukáš poslouchal. A byl taky naštvaný i sám na sebe, že se nechal tak blbě dostat. Nehodlal jsem polevit v provokacích a zase jsem se na něj usmál. "Říkal jsem si, že bych tě Lukimu občas půjčoval, když tě má tak rád. Tak si zvykej i na jeho zacházení... Tak, Luki, bezva, a teď elektrody na koule. Jenom nalepit. A pěkně přitisknout."

Honza zasyčel bolestí, když Luke podle mého návodu elektrody 'pořádně přitisknul.' Sjel mě naštvaným pohledem, ale já jsem si z toho vůbec nic nedělal. "A dneska dáme i anální elektrodu. Sorry, Honzo, ale Lukáš se to musí naučit," zazubil jsem se na naštvanýho miláčka.

"Ty..." Vyhrkl Honza, ale zarazil se.

"Právě jsem se na ni chtěl zeptat," otočil se na mě Lukin s nevinným výrazem, který Honzu přiváděl k zuřivosti.

"Prostě mu ji narvi do píči..." Odpověděl jsem Lukimu stejně nevinným tónem a pak jsem se otočil zpátky na Honzu. "Cos mi to chtěl říct?"

"Nic," zavrčel Honza nasraně. Bylo mu jasný, že ho prostě schválně provokuju, ale i tak ho ty moje provokace vytáčely.

Naklonil jsem se nad něj a pomalu mu pustil slinu na obličej. "No tak, cos to nedořekl?"

"Hajzle," zavrčel Honza jenom.

Usmál jsem se. "Šetři síly, ještě budeš mít spoustu důvodů nadávat... A křičet."

Lukin mezitím s potěšením prohlížel anální elektrodu a pak ji vcelku natvrdo narval Honzovi do díry, ještěže byla pořád mokrá po předchozím šukání. Honza sebou jenom cuknul a v jeho pohledu bylo vidět i trochu strachu, nemá rád, když je takhle bezmocný. Sklonil jsem se k němu a zase jsem mu zašeptal do ucha. "No tak, věříme si snad, ne?"

Zakýval hlavou, ale trochu strachu v očích měl. V takových situacích mě nenávidí, bojí se mě a miluje mě... Vzal jsem do ruky ocas a začal jsem jím jezdit Honzovi po obličeji. "Tak, Luki, podej mi ovladač a koukej se. Pak si budeš hrát sám."

Lukin mi okamžitě podal ovládání, čurák mu u toho stál jak telegrafní sloup, hajzlíkovi. Ukazoval jsem mu jednotlivé ovládací prvky, koule, péro, díra, intenzita, rychlost impulzů, volba programů, které střídají různé sekvence. Honza to školení sledoval poněkud nervózně.

"Tak, a takhle třeba reaguje na koule," ukončil jsem teoretickou část a pustil jsem Honzovi nepříliš silnou ránu do koulí. Škubl sebou, spíš z leknutí než bolestí. "Ocas..." Honza zamrčel přes zuby a malinko se prohnul. "A teď pár ran do díry!"

"Aaaa," vykřikl Honza konečně, přece jenom po mrdku a výstřiku měl díru dost citlivou.

Podal jsem ovladač Lukimu. "Tak na, zkus si to sám, ať víš, kolik čeho snese, pak už si to pustíme jako kulisu k našemu šukání."